Archiv rubriky: Herní zápisník

Okleštěná válka

Posláno 10.9.2018  v Herní zápisník

Pokud nebudu počítat předešlý článek, kde jsem se dosti “vášnivě“ rozepsal o konci jednoho jistého člověka na YouTube, tak předchozí článek popisoval občanskou válku ve Skyrimu jako takovou. Co jí předcházelo, jaké události jí vyvolaly a kdo mezi sebou vlastně válčil. Ale věděli jste, že to, co nám bylo ve Skyrimu naservírováno pod nos co se občanské války týče ani zdaleka není tak, jak se tomu původně plánovalo? Když jsem si totiž procházel obsahem, který do finální verze Skyrimu nebyl přidán (ať už z důvodu časového pressu nebo bůh ví čím), tak mě celkem dost překvapilo, jaké byly původní záměry s občanskou válkou ve Skyrimu a kolik toho ve finálním výsledku do hry přidáno nebylo. Ano, chápete zcela správně. To, co jsme ve finálním výsledku ve Skyrimu hráli byla jen opravdu okleštěná verze toho, co se původně plánovalo a jsem si jistý, že kdyby tyto funkce a questy byly zakomponovány do hry, byla by občasnká válka ve Skyrimu daleko o něčem jiném, byla daleko zajímavější a nebylo to jen pouhé: jdi tam, vyrubej tuhle pevnost, ubraň tuhle pevnost atd.

 

V prvé řadě tedy měla být občanská válka více dynamická, měla zde být možnost, že nepřítel zaútočí zpět a znovu dobyje to, co jste už dobyli vy a nebo zde měla být i možnost, že prohrajete válku za vaší stranu úplně. A ne jako ve finální verzi hry, že k jaké bojující straně se hráč přidá, tak ta zvítězí. V případě další dynamičnosti, tak měla prý být k dispozici i možnost, že jakmile byste dobyli jednu državu, tak o další v pořadí by rozhodl hráč a ne že si to po úspěšném dokončení questu našmarujete rovnou za vůdcem vaší frakce a ten vás odkáže dál.

 

Dále by zde velkou roli hrály i questy, kterých bylo sakra hodně vystřiženo. Mimo to byl každý quest unikátní pro každou jednotlivou državu a tím pádem by se nestalo, že byste narazili na stejný quest vícekrát, akorát by se změnilo prostředí atd. Původně bylo zamýšleno o questech jako např.:

 

– vypálovaní nepřátelských vesnic a táborů, včetně zavraždění velitele daného tábora

 

– vydíraní členů královského dvora nepřátelské strany

 

– rekrutování nových posil (nemluvím jenom o obyčejných vojácích, ale např. mělo jít o rekrutování obrů do vaších řad nebo jednoho jistého orkského válečníka atp.)

 

– přesvědčit nepřátelské vojáky, aby zradili svou frakci a přidali se k vám

 

– zaútočit na nepřátelskou pevnost nebo naopak ubránit pevnost před nepřítelem

 

– a to nejlepší: bitvy o každé město dané državy (mluvím skutečně o všech městech, krom Bílého průsmyku jsme mohli bojovat i v bitvách o Markarth, Falkreath, Riften, Jitřenku, Morthal a Ledohrad)

 

– to samé, co jsem psal dva řádky výše o pevnostech platí i o městech (nemluvě o tom, že jak pevnost, tak i město šlo znovu prohrát, jak jsem již zmiňoval výše)

 

 

Vše bylo již nascriptované, scény byly připraveny, ale nedostalo se to do finální verze hry, škoda no. Původně bylo zamýšleno, že pro každou državu bude k dispozici 12 questů (ve finálním výsledku jsme se za každou državu dočkali pouze dvou) a po řádném dokončení qustů pro danou državu následovala pasáž, na kterou by se těšili asi všichni nejvíc a to je bitva o město dané državy. Za zmínku stojí, že ve větších městech (to jest Markarth a Riften) jste mohli být svědky “výměny“ jarlů stejně jako tomu bylo v Bílém průsmyku poté, co jste za Bouřné hávy ono město dobyli a Vignar Šedovlasý zaujal místo Balgruufa Velkomožného. Opravdu. Mohli jsme být svědky scény, kde si ex-jarl a budoucí jarl “vyměnili několik názorů“ a teprve potom bylo město dobyto a vládl nový jarl. To samé platilo, pokud jste během vyjednávaní ve Vyšném Hrothgaru vyměnili města, tak po opětovném obětovném dobytí jste zase mohli být svědky opětovné scény, kde se ex-jarl vrací z exilu, aby opět zaujal místo coby vůdce města. V případě menších měst (jako Falkreath, Morthal, Jitřenka nebo Ledohrad) se mělo jednat v podstatě o takové lehčí bitvy bez nějakých barikád, katupultů a zkrátka by nenastala žádna výměna jarlů, ale jen byste od stávajícího přijali jeho kapitulaci se slovy, že město je vaše a ať mu dáte chvilku, že si zabalí a půjde. Město by potom dosadilo nového jarla, který by podporoval věc frakce, která ono město dobyla.

 

Co jsem slyšel tak i (již zmíněné) vyjednávání dočasného příměří ve Vyšném Hrothgaru mělo být daleko více propracovanější. Mělo být na výběr daleko více takových těch “něco za něco“ volovin a kompenzace se masakr neviných lidí by se netýkala pouze Karthwastenu a dle některých neoficiálních zdrojů jste mohli být za špatně vyjednané podmínky vyloučení z frakce, za kterou bojujete. Jestli jste poté mohli přeběhnout k té druhé už nevím. Zkrátka i vyjednávaní měla být daleko propracovanější a jak by vše dopadlo by záviselo na progressu občanské války.

 

Tyto nevyužité dialogy potvrzují, že vyjednávají o dočasném příměří, přesněji v pasáži, kdy se jedna o kompemzaci za masakr nevinných lidí se netýká pouze Karthwastenu.

 

Jestli jste tento článek dočetli až sem, tak jste pravděpodobně naštvaní a říkáte si proč to Bethesda udělala a nezakomponovala to všechno do finální hry, že by celá questová linie týkající se občanské války vypadala jinak. Nezoufejte. Existuje totiž pár modifikací, které svým způsobem “obnoví“ aspoň některé tyto funkce.

 

Prvním módem je tzv. Open Civil War, který obnovuje alespoň ony bitvy o každé město dané državy, takže v podstatě, pokud dokončíte (i když nemusíte a můžete jíz rovnou bojovat o město) veškeré questy, které v državě máte splnit, bez bitvy o město dané državy quest ještě není považován za dokončený. Jo, sice v případě questů, které se týkají držav Falkreath a Ledohrad, tak tam stále po dobytí pevnosti a osvobození věžnů se hra chove jako byste už celou državu dobyli (tak jakoby tomu bylo bez toho módu), ale vsadím se, že člověk, co má tento mód na starost to snad někdy opraví Pokud to tam teda není z nějakého záhadného důvodu úmyslně. Dále je zde možnost volby, kterou državu dobýt jako další a nemusíte se držet sekvence, kterou nabízí neomódovaná hra. Nepřítel zde může zaútočit zpět na vámi dobyté pozice a znovu si je přivlastnit když mu dáte tu příležitost. Občas se může totiž stát, že nepřítel napadne vámi vlastněné město a vy se musíte účastnit tzv. obranné bitvy, kterou když prohrajete, tak město opět získavá nepřítel a dosazuje zpět jarla oddaného jejich věci. Každopádně krom těchto věcí onen mód umožňuje bitvy bojovat i když zrovna nejste na bitevním poli. Stačí aktivovat válečnou mapu, kterou najdete buďto v táborech vaší frakce nebo v jarlově paláci v každém městě a válku vést takhle. Z počátku to možná bude vypadat složitě a nepřehledně, ale pokud jste někdy hráli hru Dice Wars, tak by vám to nemělo dělat nějaký moc velký problém 🙂

 

Interaktivní válečná mapa, jež se součásti módu Open Civil War a pomocí které lze vést válku ve stylu hry Dice Wars. Krom toho tato mapa ukazuje reálnou situaci ve Skyrimu a kdo právě vlastní jakou pevnost včetně toho, o jaké město se v daný moment bojuje. Mimo si všimněte, že vlaječek na mapě je daleko víc než kdy byste hráli bez módu.

 

Bitva o Markarth včetně výměny jarlů. Mód Civil War Overhaul.

 

Druhým módem na seznamu je potom modifikace podobná té první. Ta nese název Civil War Overhaul, která prakticky dělá to samé co Open Civil War. Obnovuje bitvy o města, ale není zde integrovaná válečná mapa, takže účast na bitevních polích je nutná. Dale zde není možnost výběru, jakou državu dobýt jako další. Za to tady je spousta jiných věcí, které tento mód dělají vyjímečným (ale bohužel i zabugovaným). A to je to, že armády budou více rozmanité a každá strana má nové unikátní jednotky. Bouřné hávy mají např. obry v uniformě Bouřných hávů a poté různé bersekery, lučištníky, redguardské spojence atp. Legie zas mají ebonitového válečníka, efektivnější lučištníky, praetoriany, assassíny, bojové mágy atd. Bitvy jsou v podstatě těžší a jít sám proti minimálně šesti nepřátelským vojákům by byla sebevražda. Kor když jeden z nich je obr 😀 Dále tento mód nabízí možnost, že nepřítel znovu dobyje vámi zabrané území zpět a v nejhorším případě se může stát, že prohrejete celou válku (ale to se očividně ještě nikomu nepovedlo 😀 ). Díky tomuto módu můžete být v případě špatně vyjednaných podmínek prozatímního příměří ve Vyšném Hrothgaru vyloučeni z vaší frakce. Toto je velice slibný mód, ale velká nevýhoda tohoto módu je to, že je to jeden velký a nepředvídatelný zabugovaný slepenec, protože autorem módu byl proveden zásah do původního scriptu a dosazen obsah tohoto módu. A právě díky tomuhle problému padl tento mód v nemilost většině lidí. Každopádně budoucnost tohoto módu je neznámá, protože autor jej z politických odstranil z Nexusu (prý jako protest vůči tomu, že v USA vyhral volby Trump a ne Clintonová nebo jak to bylo) a tím pobouřil zbytek svých skalních fanoušků. Každopádně mód je díky některým šikovným lidem (tentokrát vyjímečně nemyslím sebe 😀 ) dostupný i na jiných místech. Najít ho můžete zde. Najdete zde i ostatní módy daného autora.

 

Rekrutovaný obr Bouřnými hávy. Sice není prezentováno jako quest, který byl obnoven, ale je to jedna z nových jednotek, kterou nabízí mód Civil war Overhaul.

 

Bitva o Riften včetně výměny jarlů. Mód Civil War Overhaul, kde narozdíl od módu Open Civil War dělá přebitevní řeč generál Tullius a ne legatka Rikka

 

Každopádně abych byl upřímný a kdybych si měl vybrat mezi Open Civil War a Civil War Overhaul, tak kdyby Civil War Overhaul nebyl takový velký zabugovaný bordel, tak rozhodně bych šáhnul po něm, protože toho obnovuje značně víc než Open Civil War. Na druhou stranu Open Civil War je daleko stabilnější (protože nezasahuje do původního scriptu a nechává jej kompletně nedotčen) a stále se na něm pracuje, tak navzdory stále dostupnosti CWO volím oproti němu druhou možnost a to OCW. V podstatě by se dal OCW považovat za nástupce CWO, který zde byl první, ale byl bohužel stažen z Nexusu.

 

Třetím módem, který svým způsobem přidává původní obsah ze hry a to přesněji možnost rekrutování obrů do vaších řad nese název Giant Moutain Trail. Tato modifikace je vytvořená stejným autorem, který vytvořil Open Civil War. Mód osobně nemám vyzkoušený, ale podle všeho umožňuje rekrutovat až dva obry (respektive duchy obrů) do vaších řad. Mód by měl být kompatibilní s Open Civil War, protože jak jsem psal, mód je vytvořen stejným autorem jako OCW.

 

Opravdu lze pomocí módu Giant Moutain Trail rekrutovat obry do vaších řad, přesněji duchy obrů. Je jedno jestli za legii nebo Bouřné hávy. Tento screen mluví sám za sebe. Na screenu je bitva o Markarth za stranu legie btw 🙂

 

Čtvrtým módem je mód zvaný Civil War Aftermath, který sice neobnovuje přímo něco, co byste byli schopni udělat během občánské války, ale až po jejím skončení. Tento mód nabízí možnost vyplenit nepřátelské tábory včetně usmrcení jejich velitele. Doslova pomocí ohnivého spellu budete schopni podpalit stany, stoly, židle a respektive vše v okolí nepřátelského tábora. Namísto abyste tento úkol dostali coby quest, jak bylo původně plánovano, tak jej můžete splnit (pozor, bez zadání někým) až po občanské válce. Za každý vypleněný tábor vám buďto General Tullius nebo Ulfric Bouřný háv po kurýrovi pošle několik zlaťáků.

 

Myslím, že dle screnu není za potřebí dále vysvětlovat, co ten mód zkrátka umožňuje 🙂

 

Pátým a posledním módem, který tak trošku obnovuje jednu z funkcí občanské války, přesněji rekrutování nových vojáků je modifikace zvaná Civil War Recurring Sieges. Od jedné jisté pasáže v občanské válce by vám mělo vyskočit okénko, že s vyšší hodností přichází i větší zodpovědnost a proto vám byla svěřena úloha rekrutování nováčku do vaších řad. Tyto rekruty naleznete různě v krčmách po celém Skyrimu. Dále tento mód po dokončení občanské války umožnuje stále bojovat proti opačné frakci, protože se stále budou pokoušet dobývat pevnosti, ale nemusíte mít strach. Útok se na pevnost se spustí jedině když budete v pevnosti samotné.

 

Dialog, zda by se rekrut nechtěl přidat k Císařským legiím.

 

Dialog, zda by se bojový mág nechtěl přidat k Bouřným hávům.

 

A tohle zhruba vše ohledně občanské války ve Skyrimu a o tom, o co jsme v ní přišli. Naštěstí mnou zmíněná pětice módů tuto absenci značně kompenzuje a jsem rád, že se najdou i modeři, kteří do her nepřidávají kde jako blbost, ale snaží obnovit obsah, který do hry nebyl ve finálním výsledku zakomponován. Společně ještě s módy jako Cutting Room Floor nebo Opening Scene Overhaul  (o těch zase jindy, kdy budu popisovat módy, které rozhodně stojí za to do Skyrimu nainstalovat 🙂 ) dává Skyrimu atmošku, jakou původně měl mít.

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Legie nebo Synové?

Posláno 3.9.2018  v Herní zápisník

Občanská válka ve Skyrimu. Téma o kterém by se dalo povídat, spekulovat a vymýšlet různé teorie jak to vše dopadne stále do nekonečna, protože i po jejím skončení (je jedno za jakou bojující stranu) ani zdaleka není jasné, co by se mohlo dít dál. Nebudu zde detailně popisovat, jaké události této válce předcházely (na to si udělám čas jindy), ale pouze je zmíním jen tak z rychlíku.

 

Tak za prvé, první “rozbuškou“ onoho konfliktu byl vlastně výsledek předcházího velkého konfliktu, do kterého byl zatažen celý Tamriel (včetně Skyrimu). Tomuto konfliktu se začalo přezdívat Velká válka, kde spolu válčil Altmerský spolek (též známý jako Thalmor) a Císařské legie. Řeknu-li to takhle tak jako potenciální vítěz tohoto konfliktu byl bohužel právě Thalmor a Císařství se muselo chtě nechtě přizpůsobit podmínkám mírové smlouvy, známé jako Zlato-bílý konkordat. Jednou z podmínek této smlouvy byl i zákaz uctívaní boha Talose, což právě naštvalo mnoho Nordů, jelikož Talos je právě Nordy nejvíce uctívaný bůh.

 

Druhou rozbuškou občanské války ve Skyrimu se stal tzv. Markarthský incident. Zde se poprvé na scéně objevuje pozdější vůdce jedné z válčicích frakcí, Ulfric Bouřný háv. Jarl (Skyrimská obdoba krále) města zvané Markarth přizval Ulfrica, aby mu pomohl z města vyhnat tzv. Zapřísáhlé, kteří do města během Velké války vtrhli a činili si na něj nárok. Za pomoc s vyhnáním Zapřísáhlých z Markarthu bylo Ulfricovi slíbeno, že opět bude povoleno uctívání Talose navzdory onoho zákazu. Svůj slib ovšem nedodržel kvůli obavě, že se o tom Altmerský spolek dozví a další Velkou válku kvůli jeho malichernému slibu nechtěl riskovat.

 

Třetí, poslední a zásadní rozbuškou, která odstartovala občanskou válku ve Skyrimu byla vražda/zabití Torryga, skyrimského velekrále. Onu vraždu/zabití měl na svědomí právě Ulfric Bouřný háv. Vše se zkrátka stalo tak, že jednoho dne si to Ulfric nakráčel přímo do Samoty, hlavního města Skyrimu a žádal o audienci u velekrále. Tou doubou byl Ulfric už jarlem, kvůli smrti jeho otce, který byl jarlem ještě před ním, a tak si všichni mysleli, že coby jarl jde Ulfric něco s velekrálem prodiskutovat, ale vše bylo úplně jinak. Ulfric ve skutečnosti přišel kvůli úplně něčemu jinému. Nejprve Ulfric označil velekrále za zradce Skyrimu, který pouze sklání svůj hřbet před Císařstvím a respektive i před samotným Altmerským spolkem. Poté Ulfric vyzval velekrále na souboj. Ten výzvu přijal (vlastně ji ani odmíntout nemohl, protože takoví už jsou prostě Nordi). Vzhledem k tomu, že Ulfric byl značně starší a v boji zkušenější než Torryg, tak Torryg byl proti němu bez šance a výsledkem nakonec je, že Torryg umírá. Ulfric poté s pomocí jednoho strážného, který věřil v jeho věc prchá ze Samoty a tímto činem započla občanská válka ve Skyrimu.

 

Po vraždě skyrimského velekrále se Skyrim dělí na dvě mezi sebou válčící frakce. Na jedné straně stojí Císařská legie v jejiž čele stojí generál Tullius. Na druhé straně zase stojí Ulfric Bouřný hav a jeho osobní armáda zvaná Bouřné hávy (též občas přezdívaní jako “práví synové a dcery Skyrimu“). Oboje frakce vidí smrt velekrále zcela odlišně a taky proto jsem to výše psal ve stylu vražda/zabití, abych zachoval neutralitu. Císařství tento čin vidí jako nemilosrdnou vraždu a existují i svědci, kteří tvrdí, že velekrál Torryg byl Ulfricem “uřván“ k smrti. Bouřné hávy toto zase vidí jako akt bojové výzvy dle tradičních způsobů a že pokud velekrál nebyl schopen ubránit sám sebe, tak jak mohl chtít ubránit celý Skyrim.

 

General Tullius a Ulfric Bouřný háv

 

Takto se rozdělil Skyrim po Ulfricově činu, kdy zabil/zavraždil velekrále Skyrimu. Vlevo provincie věrné Císařství a vpravo provincie, které přísahaly na Ulfricovu věc

 

A celý tento boj se vleče až do chvíle kdy se na scéně prvně objeví hráč (vy). V té době je Ulfric a hrstka jeho nejvyšších důstojníků nalákana do pasti, kterou nastražila Císařská legie. Shodou okolností se na ono místo připletl i hráč a tak je zajat společně s Ulfricem, jeho důstojníky a jedním zlodějem koní. Původně bylo v plánu po zaujmutí Ulfrica jej přivést do Imperial City (hl. město Cyrodiilu) a předvést před samotného císaře, který by rozhodl, co s ním, ale nakonec bylo rozhodnuto všechny přivest do pevnosti zvané Helgen a může se zdát, že občanské válce bude za chvíli konec. Ale nic z toho se nestalo. Tady už to nemusím tak složitě popisovat, protože začátek hry všichni známe 🙂 Zkrátka všichni Bouřní havové jsou odsouzeni k smrti (včetně hráče a zloděje koní) a když dojde na hráčovu hlavénku, tak se z nenadání objeví drak a díky chaosu, který způsobil se Ulfricovi a hráčovi podaří utéct a celá občanská válka se rozpočíná na novo.

 

Vzhledem k tomu, že od tohoto okamžiku působí ve Skyrimu hráč (vy), tak teď ani zdaleka není jasné, jak se občanská válka ve Skyrimu bude vyvíjet dál. Jaká strana zvítězí v této válce je od této chvíle pouze na hráčovi. A proto se teď zeptám vás. Jakou stranu byste s v tomto konfliktu zvolili vy? Já svůj postoj říkat nebudu, protože ani po mnoha hodinách, které jsem v této hře strávil mi stále není jasné, čí věc je spravedlivá víc navzdory tomu, že jsem tento konflikt projel za obě válčicí strany, tak proto k této věci zůstanu neutrální. Obě strany totiž mají své pro i proti a rád bych tady aspoň ty nejzásadnější zmínil:

 

 

Frakce bojující za znovu sjednocení Skyrimu. Císařství věří, že jednotné Císařství je větší výhoda pro všechny a se všemi usedlíky ve Skyrimu by se mělo jednat rovnoprávně a nezvýhodňovat Nordy nad ostatní rasy, co ve Skyrimu žijí. Ztratit Skyrim by bylo to poslední co by Císařství chtělo, protože by to v tomto případě značně oslabilo Císařství jako takové a byla by to další nevýhoda oproti Thalmoru.

 

 

+ Pokud Skyrim zůstane součástí císařství, je zde větší šance v případě další Velké války, že Skyrim neovládne Thalmor

 

+ Lepší vojenské organizování (za to zde nepanuje taková přátelská atmosféra jako u Bouřnch hávů)

 

+ Jarl Balgruuf zůstane jarlem Bílého průsmyku 🙂

 

+ Se všemy rasami, žijící ve Skyrimu bude zacházeno rovnoprávně a nebudou se upřednostňovat pouze Nordové

 

+ Obchodnící, kteří nejsou Nordi si nebudou stěžovat, že jim nejdou obchody kvůli tomu, že nejsou Nordi

 

+ Ve Větrném žlebu bude zacházeno s Temnými elfy, Argoniany a Khajiity v podstatě lépe

 

+ Elisif Jasná je potenciální osobou, která se stane velekrálovnou Skyrimu (potom co to rozhodne schůze všech jarlů)

 

Na začátku hry vám chtěli ušmiknout hlavenku 🙂

 

Po skončení války bude opětovně platit zákaz uctívaní Talose v celé provincii

 

Jarlem Riftenu se stane Maven Černošípková (Posílí to značně cech zlodějů v Riftenu)

 

Jelikož je Císařství v podstatě loutkou Thalmoru, tak se stále budou zatýkat ti, co porušují zákaz uctívaní Talose

 

Ve Větrném žlebu nebudete moc oblíbení (Dle konverzací s jeho obyvateli)

 

 

Frakce, bojující za nezávislost Skyrimu. Bouřné hávy věří že bez vlivu Císařství se Skyrimu povede lépe a že by vláda nad touto krajinou měla být v rukou Nordů (nejsou ani tak spíše rasisti oproti jiným rasám než spíše vlastenci, jiné rasy jsou ve Skyrimu vítany, ale musí se přizpůsobit pravidlům.). Věří, že by se před Thalmorem neměl sklánět hřbet, ale naopak s nimi bojovat. Mnoho Bouřných hávů zastává názor, že Císařství možná kdysi bylo pro Skyrim výhodné, ale tyto dny jsou už dávno pryč. “Den kdy Císařství podepsalo tu proklatou smlouvu s Thalmorem byl dnem, kdy Císařství zaniklo.“ Slova, která pronesl Galmar Ranař, pravá ruka Ulfrica Bouřného háva. Hlavním hnacím motorem Bouřných hávů je ovšem víra v to, že pokud se podaří ze Skyrimu vyhnat Císařství včetně Thalmoru, že bude znovu povolené uctívat Talose.

 

 

+ Je znovu povolené uctívat Talose

 

+ Více přátelské vztahy mezi členy frakce (Možná až trochu rodinný vztah řekl bych, soudě podle oslovování bratře nebo sestro)

 

+ Ralof (přišel mi zkrátka více zajímavý, nenaznačuju tím, že bych preferoval Bouřné hávy)

 

+ Thongvor Stříbrokrevný se stane Jarlem Markarthu (Narozdíl od Maven Černošípkové mi toto příjde jako menší zlo. Hergot však jeho předchůdce si musel pozvat samotného Ulfrica aby mu dobyl zpět své město :D)

 

+ Thalmor odtáhne ze Skyrimu (prozatím 🙂 )

 

+ Ulfric Bouřný háv má na 100% jistý post velekrále Skyrimu (dle jeho slov si ale počká na oficiální jmenování na schůzi všech jarlů)

 

+ Vzhledem k tomu, že díky Thalmoru jsou v exilu Čepele, tak díky nepřítomnosti Thalmoru ve Skyrimu by aspoň měli volné pole působnosti

 

+ V tomto scénáři zůstává jarlem Laila Zákonodárkyně, teoreticky by to mělo udělat utrum s cechem zlodějů, když Maven Černošípková bude v exilu

 

Jsou upřednostňováni Nordové oproti jiným rasám

 

Rasismus (Spíše bych řekl přehnané vlastenectví)

 

Jarl Bagruuf už nebude jarlem Bílého průsmyku a nahradí ho Vignar Šedovlasý 🙁

 

Možné riziko, že bez podpory Císařství by Skyrim proti Thalmoru sám neobstal, ale tak když se to daří nezávislému Hammerfellu? Těžko říct

 

Dle některých zdrojů se v jisté knize na Thalmorské ambasádě píše, že Ulfric nepřímo pomáhá Thalmoru a to tím, že “svou“ válkou oslabuje vojsko legií a zvyšuje tak šanci na ovládnutí Skyrimu Thalmorem až nadejte správný čas. Ale zas na druhou stranu se v této knize píše, že vítězství ani jedné strany by Thalmoru nepřineslo žádnou výhodu.

 

V Samotě vás nebudou mít rádi (Opět dle konverzací s obyvateli)

 

Bez Skyrimu je Císařství značně oslabeno, ale jelikož se vše točí kolem Skyrimu, tak to nikoho nemusí zajímat 🙂

 

No a toto zhruba v kostce výhody a nevýhody obou válčicích stran, které jsem já osobně ve hře postřehl. Tak snad vám to pomůže určit, čí věc je více spravedlivá. Ale navzdory tomu je to aspoň pro mě stále oříšek. Ať už vyhraje tamta nebo ona strana, tak si myslím, že na tom nezáleží. Je potřeba si uvědomit, že na straně Skyrimu je stále hráč/drakorozený. Hrome, vždyť si poradil s prastarým drakem, kterého údajně nešlo zkolit, poté si to na féra rozdal s Miraakem (události dodatku Dragonborn) a ještě k tomu porazil upířího lorda Harkona (události dodatku Dawnguard). Takže si myslím, že párkrát Fus-Ro-Dah nebo Yol-Toor-Shul, do toho poslat do útoku Paarthurnaxe, Odahvinga nebo Durnehviira a je po Thalmorech 🙂 No, ale nebudu naivní. Nikde není psáno ani dáno, jak se situace bude vyvíjet dál ať už vyhraje kdokoliv, tak nebudu tady dále spokulovat.

 

P.S. Věděli jste, že občanská válka ve Skyrimu měla být daleko propracovanější a více dynamická než je ve finální hře? O tom si ale povíme jindy 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Příběh dvou pustin

Posláno 3.7.2018  v Herní zápisník

I když se titulek tohoto článku zdá být zcela jasný, že půjde o nějaký příběh, nebude tomu tak a možná i tento článek bude trochu kratší. Název tohoto článku je jen pouhý překlad jednoho jistého módu zvaný nijak jinak než Tale of Two Wastelands. Jedná se o mód pro jeden z titulů univerza hry Fallout. Co je Fallout snad nikomu nemusím zdlouhavě vysvětlovat. Řeknu ve zkratce jen to, že svět si prošel jadernou válkou kvůli nedostatku surovin a vy po tomto válkou zničeném světě (po válce znám jako Pustina) putujete a v každém jednotlivém díle plníte danou dějovou linii. Teď ale zpátky k oné modifikaci. Jistě jste většina z vás hráli Fallout 3 a Fallout New Vegas ne? Tak vás jistě napadlo, že ty dvě hry jsou si tak neuvěřitelně podobné a herních mechanismů obou titulů se změnilo až tak málo, že by se dálo New Vegas spíše považovat za datadisk než za právoplatný nový díl Falloutí ságy. Tvůrci tohoto módu smýšleli právě tak. Onen mód je určen právě pro Fallout New Vegas a jak už možná někteří tušíte, jeho hlavní náplní je spojit Fallout New Vegas a Fallout 3 do jednoho celku coby jednu hru. Prakticky vám po nainstalování tohoto módu vznikne takový Fallout 3 s prvky Fallout New Vegas ba dokonce se můžete mezi jednotlivými pustinami přesouvat. Jak vám už neřeknu, abych neprozrazoval příšliš, ale zaručuju vám, že to jde. Takže po dokončení Falloutu 3 se můžete pustit rovnou do událostí Falloutu New Vegas (a vice versa pokud si nainstalujete nepovinný plugin tohoto módu) aniž byste museli přepnout hry a tvořit si novou postavu. Tady postavička, která si prožila všechno v pustině okolo Washingtonu D.C může zavítat i na Mohavskou poušť a může pokračovat ve svém dobrodružství i tam. Všechno to zkrátka vypadá jako by pro Fallout 3 vyšlo po Mothership Zeta DLC ještě jednou poslední finální a největší DLC. Mód můžete stahovat zde. Podporuje všechna DLC obou her, ale jakoukoliv cracknutou verzi hry jejich instalátor rozpozná a tím pádem instalace vás dál nepustí. Je nutno vlastnit buď Steam nebo GoG verzi obou her. Nejlépe se všemi DLCčky. Nejideálnější by bylo si pořídit Fallout 3: Game of The Year Edition a Fallout New Vegas: Ultimate Edition. Mód se stále upgraduje a i když o tom páni tvůrci nedají znát svou aktivitou, stále se na něm něco dělá. Co se týče instalace, tak doporučuju se držet postupu na jejich stránkách, jestli chcete dojít ke správnému výsledku a oba Fallouty v jednom si zahrát. Mimochodem, k tomuto módu moderská komunita patchuje spoustu módů, které prozatím fungovaly jen pro New Vegas, takže jestli si chcete chcete ještě takhle dosti omodovanou hru o něco okořenit, tak hurá do toho. Výběr je velký 🙂 Ale varuji vás, čím větší počet módů, tím horší stabilita hry 🙂

 

 

VÁLKA, VÁLKA SE NIKDY NEMĚNÍ… A V TOMTO PŘÍPADĚ TO PLATÍ 2x TOLIK KU*A 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Herní Tatry zvané Skyrim

Posláno 7.6.2018  v Herní zápisník

Ó ano, je tomu už neuvěřitelných 7 let, co tato hra spatřila světlo světa. Přesněji 11.11. 2011. Pátý díl série The Elder Scrolls, který nese podtitul Skyrim se odehrává ve stejnemenné krajině, která je domovinou lidí, kteří si říkají Nordi. I když tato hra je již 7 let stará, pro mě je to stále jedna z novějších her, kterou ani do dneška nemám detailně prozkoumanou do morku kostí navzdory stovkám hodin, které jsem již v této hře strávil. A i přesto bych se rád s vámi podělil o některé zajímavosti a popřípadě trochu hru představil pro ty, kteří ani po 7 letech ku ní ani nepřičuchli 🙂

 

Skyrim, Tatry herního průmyslu 🙂

 

 

Takže jak jsem již řekl, v pořádí pátý díl série The Elder Scrolls, který se odehrává na místě, nesoucí název Skyrim. Skyrim je nemilosrdná a někde i místy mrazivá krajina, která je domovinou lidí říkající si Nordi. V době pátého dílu se světě Skyrimu odehrává 4. éra dějin a politická situace není zrovinka růžová. Cisařství, jehož provincií je i samotný Skyrim si prošel válkou s Aldmerským spolkem, frakcí vysokých elfů, která sebe sama nadřazuje nad ostatní rasy Tamrielu (herní svět Elder Scrols). Tato válka skončila podepsáním tzv. zlato-bílého konkordátu, který zakazoval uctívat jednoho z devíti bohů a to přesněji Talose. A právě ve Skyrimu tento zákaz způsobil doslova poprask. Talose totiž uctívají převážně Nordové a právě Nordy tento zákaz znechutil natolik, že mnoho znich ukázalo císařství své záda a navzdory tomuto zákazu stále spousta Nordů uctívala Talose dál a tak musel Aldmerský spolek učinit radikálnější kroky. Do Skyrimu posílá tzv. Thalmorské justiciáře, kteří mají zajistit, aby tento zákon nikdo neporušoval a v případě dokázaní, že někdo stále uctívá Talose toho někoho zatknout coby heretika a bezvěrce. A právě tato situace společně ještě s tzv. Markarthským incidentem a zabitím velekrále Skyrimu eskaluje napětí do takové míry, že ve Skyrimu vypuká občanská válka mezi Císařstvím a tzv. Bouřnými hávy, jejiž vůdce si říká Ulfric Bouřný háv. Tato frakce bojuje proti císařství za zbavení se císařské (tutíž i Aldmerské) nadvlády a mohli si beze strachu uctívat Talose. Toto, ale není hlavní příběh tohoto dílu. Hlavní příběh Skyrimu začíná v době kdy se na scéně objeví hráč, tedy vy.

 

Elfští vojáci Aldemerského spolku. Též známí jako Thalmor

 

 

Všichni moc dobře víme, že skyrimu zuří krvavá občánská válka, která rozhodne o budoucnosti Skyrimu. Zda získá nezávislost či nikoliv je jen na vás…

 

 

Na začátku hry vás cisařské jednotky chytí a zatknou za nelegální překročení hranice do Skyrimu. Shodou okolností jste zatknutí společně s několika Bouřnými hávy včetně jejich vůdce Ulfrica, na které jistý generál Tullius nastražil léčku. Holt jste byli ve špatný čas na špatném místě. A tak jste společně s Bouřnými hávy a jedním zlodějem koní přepraveni do pevnosti, zvaná Helgen, kde se má konat poprava právě chycených Bouřných hávů. Později se sice ukáže, že nejste na seznamu vězňů, ale cisařský kapitán vás i tak pošle na popravčí špalek. Jakmile ovšem svou hlavu uložíte na špalek, znenadání se na nebi objeví něco, co žádná živá bytost neviděla několik století. Drak. Ano vaši popravu ve správný okamžik překází drak, který se z ničeho nic vynoří z poza hory a celou pevnost Helgen srovná se zemí. Vám se naštěstí podaří utéct. Během útěku vám bude dána volba s kým chcete utéct. Jestli s jedním z povstalců nebo naopak s jedním vojákem cisařských legii. Tak či tak útěk probíhá ve stejné režii. Šlo akorát o to, která bojující strana vás požádá o pozdější připojení se do občanské války ve Skyrimu jako první. Na průběh hry samotné tato volba vliv nemá.

 

Ulfric Bouřný Háv, vůdce frakce, která ve Skyrimu povstala proti císařství

 

General Tullius, vůdce císařské legie ve Skyrimu a muž zodpovědný za chycení Ulfrica na začátku hry

 

 

Další hlávka Nordského salátu přímo do bedýnky 🙂

 

Je to pták? Je to letadlo? NE! JE TO DRAK!!!

 

No a po útěku z oné pevnosti už je jen a jen na vás, kam budou směřovat vaše kroky, zda budete plnit hlavní příběhovou linii, kde se z vás postupem času stane tzv. “Dovahkiin“ čili “Drakorozený“, který bude mít schopnost pohlcovat dračí duše, pomocí kterých se potom učí tzv. “Thu’um“ neboli dračí řev nebo jestli budete řešit vedlejší úkoly, které s hlavním příběhem nijak nesouvisí. Za zmínku stojí již naťuknutá občanská válka, kde za určitou frakci bojujete buď za sjednocení Skyrimu pod opětovnou císařskou nadvládu nebo naopak o osvobození Skyrimu od císařského útlaku. Potom tady máme úkoly guild jako jsou třeba Družiníci, Cech zlodějů, Temné Bratrstvo nebo guilda Mágů. Úkolů a jiných zajímavostí se najde samozřejmě více, ale nemám v plánu spoilerovat úplně všechno. Zmínil jsem jen to nejpodstanější a comi přišlo z celé hry (pokud teďkom nepočítám i žádné DLC) zajímavé.

 

Družinící

 

Cech zlodějů

 

Co se mě osobně týče tak poslední dobou jsem na této hře pořádně závislý a stále mě baví v této hře objevovat něco nového, co jsem třeba v předešlém hraní přehlédl. Hra na neprouzkoumaní všeho nebo přehlednutí něčeho je velká dost, si myslím a zaručeně něco v ní přehlednete a ani o tom nebudete vědět 🙂 Za zmínku stojí též to, že hru lze taky omódovat různými módy a tak už tady šance na znovuhratelnost je velmi vysoká 🙂

 

Každopádně abych hru jenom nechválil, tak jelikož se na hře podílela Bethesda, která je díky svm bugům ve hře velice známá firma, tak někdy tyto bugy ať už způsobené Bethesdou nebo bugy v kombinaci Bethesdy a nějakého módu jsou velice komické. Hra se bugama místy někdy opravdu hemží. Takže navzdory (na rok 2011) pěkné grafice je to zde opět to, co nemám moc na nových hrách v lásce. Graficky sice pěkně provedené, ale po technické stránce odfláklé. Nebýt neoficiálního patche, který můžete najít zde a který mimochodem ani není od Bethesdy, tak bych si asi bez bugů moc nezahrál. Neříkám, že tento patch spravuje úplně všechno, ale po jeho instalaci hra šlapala o poznání lépe. Každopádně pokud někdo chce vidět některé bugy ze Skyrimu, v sekci Momentky je spousta screenů ze Skyrimu, kde se to bugy jen hemží 🙂

 

Hra je v současné době k mání na Steamu ve formě tzv. Special Edice, která je tak trochu jiná než původní Skyrim z roku 2011. Engin a jádro hry je uzpůsoben pro 64 bitové systémy a tímpádem poskytnuta lepší stabilita pro módy, ale co je hlavní, tak hra nabízí o trochu lepší grafiku, ale to už je jen drobný detail. Na tuto edici jste mohli zadarmo upgradovat, pokud jste na Steamu vlastnili tzv. Legendary edici, která obsahovala krom zákl. hry i veškerá DLCčka. Jinak na Steamu stojí Special edice přes cca 40 euro, což je na hru 7 let starou celkem dost. Ale tak když už za hru 20 let starou chtějí 20 éček, tak tohle nebude ještě tak zlé 😛 No každopádně zpátky k věci. Já bohužel tuto příležitost s upgradem propásnul a hru jsem si o pár měsíců po této přiležitosti pořídil na českém herním obchodě Key4You coby jako onu Legendary Edici za cca 300 Kč. Tedy původní hru se všemi DLCčky bez vylepšení, které jsou k dispozici právě ve Special Edici. A abych řekl pravdu, tak mi to ani nevadí, protože pro Legendary edici Skyrimu je stále více módů než pro Special Edici a v některých případech se moderům nechce aklimatizovat na novou verzi této hry.

 

Hru každopádně všem doporučuju. Hlavně těm, kteří mají tak trochu asocíální sklony a netáhne je to nějak moc k WoWku (i když i to si semtam s přátely někdy rád zahraju, to netvrdím 🙂 ), kde se to hemží živým člověkem za monitorem na každém kroku a nebo pro ty, co si moc nepotrpí na moderní RPGčka ve stylu Falloutu (já osobně ale na Fallout nedám dopustit 🙂 ) a nevyznají se v nějakých pseudo-scifi udělátkách. Skyrim je oproti těmu všemu zcela přehledný, jednoduchý a dokáže vtáhnout do děje a tím vás zabavit na stovky hodin. Pokud si jej i dobře omodujete, tak zážitek několikanásobně taky stoupne 🙂

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

NES čili Nintendo Entertainment System

Posláno 19.5.2018  v Herní zápisník

Krom hraní her na počítači, značnou část mého dětství ovlivnila i jiná herní platforma. Platforma, kterou znají i mí rodiče a to už je co říct, dámy a pánové 🙂 Ona herní platforma nese název “Nintendo Entertainment System“ zkráceně “NES“. NES byla herní konzole vytvořená v 80 letech minulého století japonskou firmou Nintendo a právě v japonsku byla spíše známá pod názvem Family Computer, zkráceně Famicom a vypadala trochu jinak než poté americká a evropská verze. Tato konzole se nejprve prodávala pouze v japonsku, kde sklidila obrovský úspěch a do Ameriky a Evropy se dostala až o pár let později. Dneska by nad touto konzolí kdejaký novodobý pařan, který s touto konzolí nikdy neměl tu čest se vší pravděbodobností asi jenom mávnul rukou a dodal by k tomu, že co to je za bullshit? Žádná realistická grafika, žádný prostorový zvuk a jenom pouhé pípání a 8-bitová grafika. No, ale mojí milí zlatí, takhle kdysi herní průmysl ve svých plénkách vypadal. Tehda zpátky v době, kdy tato konzole by novinkou ze jednalo o něco revolučního. Tehda ještě takový přepych, co se týče video her, jaký máme dnes nebyl a pokud jste si chtěli něco zahrát, museli jste se smířit s arcade automaty někde v nějakých hernách nebo hospodách, kde vás to vždycky stálo nějakou tu minci. A právě toto změnil NES. Ano už předtím zde byla nějaká snaha ve formě tzv. Color TV Game, ale ve srovnání s následujícím  počinem, zvaný NES to byl prd ve větru.

 

Vlevo americká verze NESu a vpravo japonská verze NESu, zvaná Famicom.

 

 

Jak jsem již zmínil, tato herní konzole byla v té době revoluční. Nabízela možnost si zahrát tehdy velice běžné 8-bitové hry, které se prodávaly ve formě tzv. cartridgí (čti kartridží), což byly vlastně takové kazetky, které se poté vkládaly do speciálního slotu na konzoli, poté se zmáčklo tlačítko “power“ a už to jelo. Žádná instalce, prostě zasuň, pusť a hraj. Škoda, že se v moderní době od vydávaní her na cartridgích upustilo, protože pro mě to byl zdaleka nejlepší způsob, jak se hry mohly vydávat. V porovnání třeba s takovým CDečkem, kdy stačí načítací stranu CDčka trochu poškrábat, tak jste mohli své hře říci pápá. Cartridge jste mohli poškrábat, mohla vám na něj nechtěně ukápnout kapka vody nebo spadnout z větší výšky a hře samotné se nic nestalo. Pokud teda ono poškození nějak nenarušilo vnitřek cartrige nebo konektory, ale jen vrhní plastovou vrstvu, která sloužila jako ochrana právě před poškozením. Co se týče konstrukce cartridgi, tak existovala varianta jak pro Famicom a tak pro NES. Pro NES byly typické, že cartridge byla protáhlá trochu do výšky, za to co u Famicomu se spíše více podobaly tvarem kazetám do rádia.

 

K porovnání obě verze cartrigí pro hru Air Fortess

 

 

Konzole tehdy disponovala řadou ovládacích příslušenství, ze kterých asi nejlegendárnější jsou ony designově velice pěkné ovladače o pouhých čtyřech tlačítkách a směrovými šipkami (s tím byste si asi Flight Simulator nezahráli dámy a pánové 😀 ), kterýma se ovládala většina her. Dále zde máme legendarní světelnou pistoli neboli Zapper, jejiž funkci si vysvětlíme někdy jindy. S touto pistolí šlo “střílet“ kachny např. ve hře Duck Hunt, westernovské bandity ve hře Wild Gunman či cvičné terče v Hogan’s Alley. Hry, které se ovládají světelnou pistolí nevyšlo sice moc, ale taky jich nebylo málo. To vám mohu zaručit. Svou konstrukcí se taky Zapper lišil. V případě NESu Zapper vypadal spíše jako pistole, ukradená z nějakého sci-fi filmu, zatímco Famicom verze vypadala spíše jako obyčejný colt nebo revolver. Jen je škoda, že tato pistole se nedá dneska napojit na modernější televize. Se svou kontrukcí to ani není možné, protože je uzpůsobena na součástky televize, které byly tehda zcela běžné. Ano mluvím o těch tlustých bednách, které už dneska skoro nikde nejsou. Dnešní televize obsahují součástky, které logicky v té době ještě neexistovaly, proto dneska není možné tuto pistoli zapojit do moderních televizorů. Sice jsem na YouTube viděl hodně videí, kde si to nějaký človíček uzpůsobil, aby pistole byla kompatibilní s modernější televizí, ale bylo nutné “kuchnout“ do samotné pistole, ale na tohle si já, coby po technické stránce slabý člověk natroufám. To by si spíše koupil něco takového, jen kdyby to bylo levnější a bylo v Čr. V případě ovladačů to je jiná. Ty dneska celkem za levno seženete na Ali expressu i s USB koncovkou a můžete si je potom zapojit na PC a nakonfigurovat v NES emulátoru, ale to už není takový herní požitek jako tehda před starou bednou, ale pořád lepší než klávesnice 🙂 Každopádně toto zmiňuji proto, že já sám jsem si dva ovladače z Ali expressu pořídil a přišly i celkem z Číny rychle. Akorát si teď herní požitek s něma nemohu dopřát, protože už nějakou dobu oba dva ovladače mají “propůjčené“ mojí rodiče a směle s něma hrají jako starých času Dr. Maria 😀 Ale však já si jednou pro ně dojdu 🙂

 

Verze ovladačů pro NES a Famicom. Nahoře NES a dole Famicom

 

Verze Zapperu pro Famicom

 

Verze Zapperu pro NES

 

V případě dalšího příslušenství už je tak zmíním Power Glove, herní rukavici, která dokázala snímat pohyby vaší ruky v některých hrách. Poté Quick Shot, joystick, který byl spíše určen pro hry typu Galaga a báli jste se, že si u této hry vymačkáte tlačítko A nebo B. Tady je tento problém vyřešen tlačítkem autofire, které po se zmáčknutí chove jako byste nepřetržitě a bez přestávky mačkali tlačátko pro střelbu. Vlastně i obdoby normálních NES ovladačů s autofire tlačítky jsem na Ali expressu taky viděl. Ovládacích příslušenství bylo daleko víc, ale myslím, že není potřeba zmíňovat všechny. Třeba takový Robot R.O.B nebo Familly Fun Fitness.

 

Z externího příslušenství zde mohu zmínit např. redukci Catridgí, která byla k dispozici pro případ, že jste vlastnili Famicom catridge, ale konzoli jste měli NES. Slyšel jsem i zvěsti o příslušenstvích, kde jste mohli napsat cheat kody a hru projet s cheaty nebo o vychytávce, která vám umožňovala hru ukládat a načítat i jinak než že jen dojdete do určité úrovně hry a zobrazí se vám “continue“ kód, který po spuštění hry potom zadáte v hlavním menu.

 

Famicom catridge napojená do NES Cartridge Converteru

 

Nemusím zmiňovat, že v té době ve velkém taky frčely napodobeniny těchto konzolí včetně samotných her. Sám bohužel vlastním pouhou napodobeninu této konzole. Tyto napodobeniny byly výrazně pod cenou a to vysvětluje, jaktože mí rodiče si tehda i přes svou spořivou povahu tuto konzoli pořídili. Tyto napodobeniny jste mohli získat buď v nějakých kamenných obchodech nebo u vietnamských prodejců. V případě mých rodičů to teda to naštěstí nebylo pořízeno u žádného vietnamského prodejce, ale v jakémsi kamenném obchodu v Polsku, tak to vysvětluje, proč nám ona konzole vyhořela až 10 let po koupi a ne po 10 hodinách. Pardon, já musel 😀 Co se týče cartrigí samotných, tak napodebeninu šlo poznat tak, že když jste hru zapli, tak jste mohli vidět menší vizuální rozdíly. Např. že ve hře chybí v hlavním menu chybí název hry, licenční ujednání a rok vydání. Nebo v případě hry Tennis, chyběl v zadu v hledišti nápis Nintendo.

 

Nelicencovaný Tennis, chybí nápis Nintendo vlevo nahoře

 

Lincencovaný Tennis, tak jak má vizuálně vypadat. Nintendo nápis vlevo nahoře je na své místě.

 

Tady náš koupený domácí miláček :3 Bohužel dnes už vyhořelý a taky napodobenina, ale nikoho to v té době netrápilo. Toto napodobenina Famicomu dodávám.

 

Nebo krom těchto napodobenin se taky mohlo stát, že třeba jste si koupili catridge s Batmanem, ale po spuštění hry zjišťujete, že jste si vlastně koupili Maria. Ale co asi bylo největším kalibrem těchto napodobenin bylo prodávaní cartridgí, které se záhadně jmenovaly “1000 in 1“ (nebo í víc), kde podle všeho mělo být přes tisíc her na jedné catridgi. Na některých tomu tak bylo, že opravdu catridge obsahovala tisíc jednotlivých her, ale z naších zkušeností nám jedna cartridge díky tomu crashovala po spuštění hry. Ale ve většině těchto případů tyto tzv. 1000 in 1 catridge nabízely jednu a tu samou hru ve vícero variantách. Že například hrdina hry byl silnější, nezranitelný, střílel či chodil rychleji atd. Na těchto catridgích jste se taky mohli potkat i se zkomolenými názvy her. Donkey Kong se třeba někde mohl objevit jako King Kong atd.

 

 

 

Nintendo Entertainment System vydržel v prodeji do roku 1995 (čili do mého narození). Prodalo se přes 60 milionů kusů. Poté se na scéně objevil nástupce Super Nintendo Entertainment System, zkráceně SNES. Ale o tomhle kousku až někdy jindy. Jsem rád, že jsem díky rodičům, kteří si tuto konzoli pořídili pro své tehdejší herní potěšení mohl poznat, a na nějakou dobu se k ní upnout a poznat její nejznámější tituly jako jsou např. Super Mario Bros. Dr. Mario, Duck Hunt, Battle City, Hoggan’s Alley, Metroid a mnoho dalších. Kdybych si měl vybrat, kterou retro konzoli bych si mohl zadarmo odnést, tak bych určitě zvolil právě NES. U této konzole jsem strávil (společně ještě počítačem) nejvíce času nevyměnil bych tyto časy za nic na světě. Ano zvažoval jsem i možnou koupi toho maličkého retro kousku zvaný “Nintendo Classic Mini: NES“. Sice jsou tam už předem integrovany největší pecky té doby, ale co z toho, když tam nemůžete integrovat další. A o nemožnosti si opět zastřílet ze Zapperu už ani nemluvím. Raději si pořídit komplet originál a někde splašit starou bednu a další catridge než si kupovat novodobou změnšeninu, která stejnak působila jako marketingový tah před příchodem Nintenda Switch.

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Způsobují video hry sklony k zabíjení?

Posláno 3.5.2018  v Herní zápisník

Velmi kontroverzní téma, o kterém si taky myslím svoje. Způsobují video hry sklony k zabíjení? Nebo dá se toto srovnat se závislostí na drogách nebo alkoholu? Ne. Pokud nejste nějaký (s prominutím) duševně labilní kokot zavřený v nějakém ústavu/léčebně pro mentálně choré, co má čirou náhodou přístup k počítači nebo konzoli. To, čím  televize krmí lidi, že nadměrné hraní video her po nějaké době způsobuje vražedné sklony je pouhý výmysl. Nic jiného než prachsprostý výmysl, protože všichni ti tzv. odborníci, kteří jsou většinou náhodní lidé oslovení někde random na ulici nebo nějací pseudo psychologové vnímají jen jeden úhel pohledu. Tito strašní experti na herní průmysl se tváří, jak této tématice strašně rozumí, ale nikdy nevnímají video hry všemy směry a existuje pro ně pouze jeden žánr hry. A to jsou akční střílečky a brutalita v nich. Pokud teda hraju třeba Postal (který je teda krvavý celkem dost), tak jsem automaticky považován za někoho, komu dříve či později rupne v bedně, z kůlny vytasí starou zrezlou kosu a půjde někomu kosit hlavy na ulici? Ano přesně taková je logika těch, co ony nesmysly vypouští v televizi z úst. Pokud má člověk vše duševně v hlavě srovnáno a není zbaven svéprávnosti, tak by ho nikdy nenapadlo po hodině strávené třeba u Super Mario Bros jít ven a skákat lidem po hlavě nebo skákat hlavou do stropu, snažíc se ho rozbít za účelem, aby se z něj začly sypat dukáty 🙂 Přesně takový případ tohoto negativního smýšlení vůči video hrám je i můj táta. Když projde kolem mě do ložnice a já hraju třeba nějakou pitomou adventuru, kde se jednou v nějakém okamžiku ozve zvuk výstřelu z pistole, tak už se mě táta ptá, kolik že jsem už jich v té mé virtuální “třetí světové“ zabil a jestli jak vysoké mám score. No, vysvětlovat někomu takovému, jak je trapný a vůbec ničemu nerozumí už nemám sílu.

 


Nejprve si zjistěte podstatu video her a teprve potom točte reportáž. Ale tak co. Negativní reklama je pořád reklama 😛

 

Setkal jsem se i s názory, že závislost na video hrách by se dala srovnat se závislostí na alkoholu nebo drogách. To snad nemyslíte vážně. Vůbec žádného laika co v životě video hry nehrál nenapadne, že existuje i jiný žanr her a že vlastně hry v některých případech vás toho dokáží naučit více než škola. Třeba já díky několika opakovaným hraním video her jsem pochytal hodně anglických výrazů (ne jen těch sprostých, jak by nějaký chytrák chtěl říct/napsat) a respektive mou celkovou úroveň angličtiny jsem piloval spíše ve hrách než někde nad nějakou učebnicí nebo nad slovníkem. Nebo třeba takové strategie. Ty vás krom jazykových znalostí dokáží naučit i logicky přemýšlet, smysluplně uvažovat a nebo adventury vás v některých případech naučí rozhodnout se, co je správné a co špatně. Bohužel ale média a bulvár vždy záměrně vyberou jen to špatné a co kazí reputaci hernímu průmyslu. Mluvím o již výše zmíněných duševně labilních jedincích, kteří u hraní her řvou jak blázni a když se je někdo pokusí od hraní odtrhnout, tak už nastupuje značná míra agrese. Myslím, že následující příklady mluví samy za sebe.

 

Takových pablbů je spoustu, ale tohle nejsou hráči, ale SRÁČI…

 

Potom se není čemu divit, když v televizi a na internetu ukazují pouze tu negativní stránku věci a lidé tomu potom slepě věří. Ano, souhlasím, že tihle magoři, kterým už z toho gamingu hrabe je dost, ale je třeba taky oddělit zrna od plev a uvědomit si, že ne hnedka každý hráč je duševně labilní psychopat. Já se přiznám, já taky občas někdy u nějaké hry zakleju, ale rozhodně ne jako třeba onen němčour. Prostě občasné vynadaní k hraní video her patří. Že se ale někdo u her neumí ovládat není můj problém nebo ostatních hráčů či samotného herního průmyslu. Každý hráč je samostatná myslící jednotka a holt jsou tady ti dobří i ti špatní.  Ne všichni jsou takoví, jak popisuje televize a bulvár. Sice tráví svůj veškerý volný čas seděním před monitorem, ale nemusí to být hned tím, že jsou prostě závislí a nedokáží bez toho žít. Dneska se dá na gamingu vydělávat milony (nevím, jak v Čr, ale v zahraničí to jede ve velkém) pomocí streamování, let’s playování na YouTube nebo účastnění se nějakých online turnajů. Prostě to není o závislosti, ale holt to dnes někteří mají jako svou práci. Sice tady v Čr si to opět moc představit neumím, ale v zahraničí toto jede rozhodně ve velkém a nikdo kolem toho nemá žádné negativní kecy. Možná tak jedině nějací haters.

 

Je taky si potřeba uvědomit, že herní průmysl se stále vyvíjí ku předu a nic ho nezastaví. A už vůbec ne nějaké hledání špíny a znehodnocování jej. Naopak ho to ještě více zviditelní a udělá se mu zadarmo reklama. Ano, mám taky vůči pokroku herního průmyslu své osobní výhrady, ale žádná z oných výhrad se nerovná tomu, co tvrdí média. Že video hry způsobují sklony k zabíjení. Mě jde o tu pokrokovou stránku herního průmyslu. Ale to už je na jiné povídání.

 

Takže těď všem těm tzv. expertům dám dvě rady:

 

1.) Přestaňte strkat ten váš “brouk pytlíkovský“ nos do věcí, kterým vůbec nerozumíte nebo se na danou věc přestaňte dívat jen z jednoho úhlu pohledu a zjistěte si veškerá fakta než začnete soudit.

 

2.) Nevěřte všemu, co se říká v televizi, protože ne vždy to je tak černé, jak to vypadá. Televize, média a respektive i bulvár vždy mají ve zvyku věci značně zveličovat, překrucovat a vymyslet si svou vlastní pravdu.

 

Závěrem ještě řeknu, že ano, někteří jedinci jsou takoví jací jsou. Sedí u toho monitoru několik hodin každý den, některým z toho může značně hrabat, ale hrám a hernímu průmyslu to nedávejte za vinu. Že je nějaký duševně labilní kterén kreténem není problém nikoho jiného než onoho kreténa. A srovnávat zavislost na videohrách se závilostí na alkoholu či drogách? Ale no tááááák 🙂

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Proč odmítám natočit PoP: The Forgotten Sands

Posláno 25.3.2018  v Herní zápisník

Položím pro mé sledující, co mě sledují od samotného začátku mého působení na YouTube jednoduchou otázku. S čím jsem začínal u sebe na kanále jako s mou první LP sérií? Ano správně, byl to Prince of Persia Warrior Within, který se řadí mezi mé nejvíce sledované série na kanále společně se všemi ostatními Princátky “pískočasové trilogie“ včetně stařičkého Prince, který musel zachraňovat princeznu před zlým vezírem. Ano to byly časy, na které rád vzpomínám a co bych dal za to, kdybych se do těch časů mohl ještě jednou vrátit projet si to všechno znova (i když to možná znovu chystám coby herní repete na kanále SMY, se kterým jsem od konce minulého roku navázal spolupráci, ale o tom až někdy jindy.).

 

Ne jednou padl během všech tří sérií pískočasové trilogie dotaz, zda někdy natočím i ten nový díl časově odehrávající se mezi díly The Sands of Time a Warrior Within zvaný Prince of Persia Forgotten Sands. Vždy jsem každému odpověděl stejným stylem včetně hromadné odpovědi v úvodu jednoho partu The Sands of Time a rozhodl jsem se tuto mou myšlenku, proč jsem tomu tehda tak neučil uveřejnit zde do tohoto mého herního zápisníku co by mou další myšlenku, která by mohla někdy někoho zajímat nebo pro případ, že to někdo tehdy nepochopil, protože jsem se tehda nemusel vyjádřit zcela jasně a nevysvětlil jsem tak úplně všechno. Plus kdybych to měl detailně vysvětlovat, byl by komentář stejně dlouhý jako následující psaní. Takže pročpak jsem tomu tak neučinil?

 

Důvod je jednoduchý. Forgotten Sands v mých očích již není Prince of Persia, jak jsem na něj byl zvyklý a jak jsem jej znal. Může mít stejný ohoz jak Princ, může se považovat za peršana, může se onen díl odehrávat v Perzii či dabera může mít stejného (aspoň teda v té CZ verzi), ale v mých očích to už prostě není ten starý dobrý ořechový Princ. To co pánové z Ubisoftu tehda vypustili ven za nedodělaný a okleštěný polotovar bylo něco neskutečného. Hra to mohla být výborná, kdyby se tolik neškrtalo ve vymožnostech hratelnosti (k tomu se dostanu), nechalo se tam to, co dělalo předešlé díly unikátní a nevymýšlely se nějaké extra blbosti okolo, které do princovského univerza vůbec nesedí.

 

Třeba hnedka ten začátek. Když jsem hru spustil prvně měl jsem takový pocit, jestli jsem si čirou náhodou nespletl hru. Úvodní bitva, kterou si ve formě úvodního tutoriálu projdeme mi až moc připomínala jednu jistou bitvu z Pána prstenu. Ještě aby ne, první záběr poté co hru spustíte mluví sám za sebe. Princ si to rajtuje na koni až dorajtuje na jakýsi útes ze kterého pohlíží na bitvu, která se odehrává u města, které by jako z oka vypadlo Minas Tirith z již zmíněného Pána prstenu. Posuďte onu shodu sami na snímcích níže.

 

Nevím jak vy, ale opravdu mi příjde, že zde bylo čerpáno ze soudku Pána prstenu

 

Dále v čem již nevidím žádnou známku a shodu s Princem z Perzie je Princ samotný. Mám na mysli jeho vzhled. Co to je kua za “nedomrdek“?! Proč není sakra stejný jako v pískočasové trilogii? Ano chápu, muselo to mít ty své nové grafické normy a aby hra šla s dobou, ale to mi neříkejte, že nešlo Prince zplácat tak, aby se aspoň trochu podobal tomu svému minulému já z předešlých tří dílů? Ze stránky jeho stárnutí během všech tří dílů trilogie by to totiž nedávalo žádný smysl. Odehrájí se události z The Sands of Time, kde je Princ takový, jak ho všichni známe a pak najednou bum! Přichází události mezi The Sands of Time a Warrior Within a Princ se z ničeho nic z typicky perského jinocha změní na nějakého nevyspělého fracka, abychom pak byli svědky jeho opětovného dozrání do původní podoby, známou z Warrior Within a The Two Thrones. Takže jak říkám, v případě, že hru chronologicky řadíte podle časových událostí původní trilogie, tak tam prostě ten nový princovský zjev nesedí.

 

Řekl bych, že se právě díváme spíše na Atreye z Nekonečného příběhu, který si prochází pubertou než na Prince z Perzie

 

Poté další věc. Princ má bratra? Od kdy pak? Proč o něm někdy nebyla zmínka v původní pískočasové trilogii? To byl nějak Princův bratr rozhádaný s jejich otcem, že jsme za celou dobu pískočasové trilogie o něm neslyšeli? Proč se aspoň neúčastnil bitvy v The Sands of Time nebo o něm nepadla nějaká zmínka? V událostech dalších dvou dílu už být nemůže (to si dovolím zaspoilerovat), protože na konci Forgotten Sands natáhne onen bratr brka. Opět dle časových událostí by to nedávalo žádný smysl. Princův bratr na konci hry natáhne bačkory a v dalším díle (Warrior Within) je Princ až překvapivě klidný jako by ho to vůbec netrápilo. Spíše tehda ještě nevěděl, že bude mít o pár let později nějakého bratříčka 😛

 

Kdo si? Co si? Aha pán vyděděný bratr, o kterém nikdo předtím neslyšel 😛

 

Plus na konci Sands of Time měl Princ stejnak plnou hlavu Farah a jde to poznat i ve Warrior Within, že na ní nikdy nezapomněl narozdíl od svého mrtvého bratra, o kterém ani nikdy ve Warrior Within a The Two Thrones nevěděl 😀 Co mu to hezky zdobí hruď na jeho zbroji ve Warrior Within? Amulet, který měla Farah v The Sands of Time a který ve Warrior Within plnil úlohu dýky času 😀 Hmmmm, teď mě napadla otázka, kde je vlastně dýka času v tom Forgotten Sands? 🙂 No i když o té taky nebylo ani vidu ani slechu ve Warrior Within, tak dejme tomu, že se správně zase měla objevit až v The Two Thrones.

 

 

Poslední výtka z příběhové části než se pustíme na stránku hratelnosti je taková, že si pokládám otázku. Kde je sakra Dahaka? Princova nemesis a strážkyně času z Warrior Within, která za změnu časové linie, kterou Princ provedl (události The Sands of Time) a pronásleduje ho, aby naplnil svůj osud a to tak, že zemře, jako by tomu stejnak bylo v původní časové lini, kdyby Princ ten čas nevrátil. To tak trochu k původnímu “lore“ pískočasové trilogie“. Takže se ptám znovu, kdepak tu netvoří děvuchu máme? Nikde. Páni tvůrci jí tam vůbec nezakomponovali. A to i přesto, že údajně po skončení dílu The Sands of Time měla Prince Dahaka začít pronásledovat, tak jsem myslel, že ji potkám v tomhle mezidíle, dostanu třeba odpověď na nějaké údajné nezodpovězené otázky, týkající se příběhu Prince z Perzie jako takového, ale kde nic tu nic. Tohle byl ze stránky příběhu klíčový prvek k tomu, proč tohle nepovažovat za právoplatný díl Prince z Perzie. Aspoň co se původní trilogie písku času týče. Teď se vrhneme na stránku hratelnosti.

 

Kde Dahaka má?

 

Fuj, tebe nehledám 😛 Kdo si? Dahaky bratranec? Podle všeho final boss hry…

 

Hnedka první věc, která mi hnula žlučí se objevila sotva, co skončilo to Lord of The Rings intro a já mohl poprvé zabřednout do samotného hraní. Dejme tomu, že jsem už rozdýchal všechny zmíněné věci výše, ale pořádná sprcha přišla až potom, co se objevili první nepřátelé.  Nemusím, říkat, že jsem se na tuhle hru hooooodně těšil a tehda jsem očekával, že hra bude (narozíl od předešlého dílu) konečně opět vycházet z konceptu původní trilogie a že budou zakomponovaná i všechna bojová komba a respektive i všechny bojové prvky z Warrior Within a The Two Thrones, ale strašně jsem se zmýlil. Poté, co předemnou stanuli první nepřátelé, tak jsem neměl jak se bránit. Blokovaní v této hře neexistuje, takže kolem nepřátel pobíháte jak blázni, aby vás nezranili a co se týče bojových komb, tak o tom stejná kapitola. Taky po nich není ani vidu ani slechu. Takže žedné Princovy bojové piruetky na rukou a do toho seká vše kolem. Ani zeď nijak co by výhodu v boji nevyužijete. Žádný vertikální výběh po stěně s následnou Princovou otočkou, kde Princ po dopadu zpět na zem sejme vše, co se tam zrovna nachází. Co se týče běhání po zdech, tak páni tvůrci dopřáli Princovi aspoň ten běh po zdi jak vertikálně, tak horizontálně pouze za klidového režimu. Tzn. že jen, když se nebojuje. Takže hratelnost z bojové stránky je totálně okleštěna. Chápu, že možná chtěli eliminovat konzoloidní prvky hry, ale bylo opravdu nutné to okleštit až tak moc? V tomhle díle opravdu jen běháte kolem na všechny strany a jen tupě sekáte do všeho co je u vás. Když se později začnou protivníci objevovat ve velkém počtu nebo se dokonce i respawnovávat, tak by se už ty bojové komba hodily. Ale to ne, hlavně že jsou prašulky za totálně odfláklou bojovou mechaniku hry.

 

Stačí se kouknout na video níže v časovém úseku 5:28 a budete mít jasno o čem mluvím. Opravdu jen tupé sekání bez možnosti bránit se s absencí bojových komb. Dodávám, že občasné “akční“ záběry, jak Princ chytí a povalí protivníka nebo akrobatické dovednosti, kdy Princ protivníka přeskočí  to nenahradí. To je btw snad jako jediné společně s běháním po zdech a vrácením času co zde zůstalo coby zákl. prvky původní trilogie.

 

Ale docela se mi líbila nová schopnost pomocí času zmrazit tekoucí vodu, aby po ní bylo možné vyšplhat někam nahoru, ale to je asi tak vše, co se mi líbilo.

 

Víte, že normálně z Prince se nám stala dokonce pohádka Tisíce a jedné noci? Skutečně. V této hře totiž “spolupracuje“ s Princem jakýsi džin v ženské podobě, který princovi propůjčí moc k prastarým schopnostem, které mu mají postup hrou zjednodušit, ale já přeci jenom preferuju starou dobrou metodu bojových komb. Ale zas na druhou stranu, nápad by to rozhodně nebyl špatný, kdyby se do toho nevsrávaly ty RPG prvky, kde si tyto schopnosti vylepšujete něčím na způsob levelování, které je v každém druhém RPG. Kdyby se tyto schopnosti raději vylepšovaly postupováním hrou, bez vašeho zásahu a vyskočila by oznamovací obrazovka, že “Získaváte tady toto a toto“ jako v předešlých dílech, tak prosím, ale jinak RPG prvky prosím z Prince pro příště vynechte ok? Pokud bude nějaké příště, protože ten zástup nekonečných Assassinů mě už taky docela přestává bavit. Teď jsem si krásně nahrál k dalšímu bodu.

 

To bych raději uvítal comeback Farah než tohle.

 

A to má být jako co? Halma? Vlastně, to je ten strom schopností, který si levelujete jako v každém druhém RPG 😛

 

Pro ty, kdo neví, co je Halma 🙂

 

 

Nevím jak vy, ale mě tenhle Princ dosti zavání smrdutým odérem herní ságy Assassin’s Creed. Nejen, že grafikou a herníma mechanikama se tato hra Assassinům velice podobá, ale ve hře si dokonce můžete nastavit i skin hrdiny z jednoho dílu Assassinské ságy. Mám dojem, že to byl Ezio Auditore, ale nejsem si jistý. Takže takové menší vsrávání jedné hry stejné firmy do druhé. Nemám nic proti tomu, ale vzhledem k tomu, jak se mi čímdál tím více novější a novější Assassini hnusí, tak mi to i čím dál tím více a více vadí. Sice něco podobného se objevilo i tomto díle Prince a celkem mě to pobavilo si zahrát onu hru za Altaira, ale tehda ještě neexistovalo tolik Assassínů a nenapadlo by mě, že jich někdy bude tolik a na legendárního Prince se takhle zapomene. Nebo, že mu samotní Assassíni přibijou poslední hřebíček do rakve. Kdyby místo těch Assassínů raději pánové z Ubisoftu vytvořili nějakou pořádnou Prince of Persia hru, jakou jsme mohli znát v létech minulých a nepřizpůsobovat značku nejmodernějším normám, ocenil bych to. Ale bohužel jak všichni víme, éra kdy byl Ubisoft prestižní společností, co dělala hry pro lidi (mám na mysli třeba Raymana, Prince z Perzie atd.) už je dávno pryč. Dneska to je jen Assasín, prachy, Assassín a další prachy a další následný Assassín s dalšíma následnýma prachama na dalšího Assassina a do toho se tam tam dostaví nějaký ten Tom Clancy, aby se neřeklo. A tak je to furt dokolečka dámy a pánové…

 

Toto skutečně není druhý díl Assassin’s Creed 🙂 Spíše “Princessin’s Crap“ 😛

 

Je taky celkem moc dobře vidět, že hra očividně čerpala i z filmové předlohy, která vyšla stejného roku co tenhle “herní titul“. Filmová předloha se mi líbila, ale taky už to nekorespondovalo s postavami původní trilogie. Teď mě napadlo, že ten ženský džin se respektive dosti podobá té Tamíně z filmového provedení. Nemyslíte?

 

     

Výše filmové zpracování a níže onen džin ze hry. Až kurevsky moc podobné.

 

Takže můj finální verdikt? Tento díl Prince je jen pouhá slátanina od mladých vývojářských uch, které Ubisoft asi najalo těsně po dokončení školy a co asi Prince nikdy nehráli a jsou odkojení jen na univerzu Assassin’s Creed a jeho herních technik a taky možná proto udělali tohoto (zatím) posledního Prince tak, jak vyšel. Protože jinak si tu herní degeneraci této značky nedovedu vysvětlit. A to jsem si myslel, že nic horšího nez ten cellshadovy Princ (kterému jsem btw dal u sebe šanci coby herní sérii, ale bugově mě zklamal) nemůže být. Spletl jsem se. Forgotten Sands je u mě totálně odepsaný a nepovažuji jej za právoplatného nástupce nebo další díl trilogie písků času, když samotná duše původní trilogie v této hře chybí. Tohle zvěrstvo prostě odmítám natočit…

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

MS-DOS pařba dnes?

Posláno 10.3.2018  v Herní zápisník

Věřím, že ne jen já jsem se setkal s jedním jistým momentem, kdy jsem si chtěl po nějaké době pustit nějakou stařičkou herní klasiku, zabřednout ku ní po letech stejným způsobem jako by vyšla teprve včera a voněla novotou. Ale pak se dostavil jistý problém. Výkvět moderní technologie už jaksi nepočítá, že by se někdo zaobíral nějakýma “starýma vykopávkama“ a tím pádem není možné některé starší herní tituly na dnešních operačních systémech spustit. V případě her, tvořených čistě pro MS-DOS tady mluvíme o spoustě titulů. Abych řekl pravdu, tak téměř totažná věc se pomalu stává na denním pořádku i v případě her, které šly spustit směle ještě na Windows XP a 7, ale o tomhle se tady dnes bavit nechci. V tomto psaní bych se rád zaměřil čistě jen na staré DOSovky, protože v případě mé retro série “Návrat do DOSU“, kde se zaměřuju právě jen na hry tvořené pro MS-DOS mě párkrát v soukromých zprávách na YouTube, Skypu, Discordu, Steamu nebo Facebooku oslovilo několik lidí, jak se mi vlastně daří tyto tzv. DOSovky spouštět na novějších operačních systémech, když vlastně MS-DOS byl naposledy plně funkční na Windows 98.

 

🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁

 

Než se pustíme do samotné podstaty článku, pojďme si ve zkratce říci, co to vlastně byl MS-DOS. Jednalo se operační systém, jehož počátky se datují až do 80. let minulého století. V roce 1995 byl integrován do systému Windows 95 a jak jsem psal výše, naposledy jsme jej mohli spatřit plně funkční na Windows 98. Na dnešních operačních systémech se tento druhotný operační systém již nevyskytuje a místo něj je dneska k dispozici pouhý příkazový řádek. To by bylo ve zkratce něco málo o MS-DOS. Pokud se chcete o MS-DOS dozvědět něco více, můžete přejít např. sem. Teď už pojďme k samotnému tématu tohoto článku.

 

Existuje spousta řešení, o kterých si můžeme říct jindy, ale dneska bych se rád pobavil  jen o jednom řešení tohoto problému a ono řešení nese název “DOSBox“. Co to je vlastně ten DOSBox? Pro nějakého retro nadšence to není zas tak neznámá věc, ale pro obyčejného laika, který se rozhodl po letech zabřednout ke starým klasikám a neví jak na to to může být jedna velká neznámá. Takže mi dovolte ve zkratce těm, kteří neví jednoduše vysvětlit co to je vlastně DOSBox. DOSBox je jednoduše emulátor, který dokáže se vším všudy na moderních počítačích emulovat již zmíněný MS-DOS včetně všech příkazů, kterýma tehdy disponoval. Každopádně v tomto článku nemám v plánu vás tímto emulátorem provázet a ukazovat, který příkaz co umí atd., protože já sám to nevím. Cílem tohoto článku je vás s tímto emulátorem naučit pracovat tak, abyste se nemuseli učit nějaké extra příkazy a stačilo by pouze dvakrát kliknout a hra je spuštěna 🙂

 

      

Úvodní obrazovka DOSBoxu a MS-DOS coby příkazový řádek v operačním systému Windows 98

 

Takže jako první si odtud stáhneme samotný DOSBox a poté ještě odtud prográmek zvaný D-Fend včetně jeho updatu (stažení, updatu není zas až tak důležité, ale doporučuju stáhnout i tak). D-Fend je respektive ten velký “zjednodušovák“, který vám zcela zjednoduší práci s DOSBoxem a bez kterého by méně zběhlý uživatel s pouhým DOSBoxem neudělal ani krok. Fajn, tak to bychom měli. Po stažení oba dva programy (s D-Fend updatem tři) nainstalujeme do libovolného adresáře, ale pro pořádek bych nechal u obou případů výchozí cestu instalace.

 

Po samotné instalaci se není DOSBoxem nutno zaobírat a po instalaci obou programu spusťte jen D-Fend, který bude odteď sloužit coby takový prostředník mezi DOSBoxem a vaší hrou, kterou si přejete spustit. Jistě jste si po spuštění všimli, že rozhraním D-Fend plní funkci jakéhosi “game manageru“, který bude spravovat veškeré herní profily, které v tomto prográmku přidáte. Co se vlastně pod pojmem “herní profil“ přesně skrývá? Přesněji to už je vytvořený spouštěcí soubor po jehož důkladném nastavení již stačí dvakrát kliknout a hra se vám automaticky přes DOSBoxu spustí. Teď mi dovolte ukázat, jak takový “herní profil“ vytvořit a jak jej optimálně nastavit.

 

1.) Nahoře vlevo klikneme na zelené plusko s nápisem “Add“

 

 

2.) Vyjede vám nabídka položek a poté zvolte možnost “Add manually…“

 

 

3.) Vyjede vám další nabídka položek a nyní zvolte “Add DOSbox profile…“

 

 

4.) Nyní by vám mělo vyskočit okno zvané “Profile Editor“. Všimněte si, že v tomto okně toho lze pomocí panelu vlevo nakonfigurovat opravdu mnoho, ale pro začátek se zaměřte pouze na položku, kde jste teď (čili Profile), potom ještě na položky CPU, Graphics a chcete-li si potom ještě pohrat s volume zvuku, tak i Sounds. Tak teď hezky popořadě jednotlivé položky.

 

 

5.) V položce profile je teda důležité pojmenovat váš herní profil, ve většině případů teda tak, jak se jmenuje titul, který chcete zahrát 🙂

 

 

6.) Dále pod jménem si nastavte cestu ke spouštěcímu souboru dané hry (v tomto případě nám jako ukázka poslouží Wacky Wheels a jeho spouštěcí soubor WW.exe)

 

 

 

 

7.) Po nastavení cesty ke spouštěcímu souboru velice doporučuju nastavit i cestu k SETUP souboru. Pokud jím hra disponuje, není na škodu jej taky nepřidat, protože není nutné všechno nastavovat potom v D-Fendu, když hra vlastní svou konfiguraci 🙂

 

 

 

8.) Nyní se zaměříme na položku “CPU“. Tady z mých zkušeností se vždy jednalo o pokus omyl a záleží zde, jak si váš počítač poradí s emulací. V této položce doporučuji si pohrát jen s “CPU Cycles (emulation speed)“, který ovládá rychlost vaší emulace. Pokud toto nastavení necháte na auto, emulace si potom určí rychlost sama. Ale ne vždy se dokáže emulace trefit na přesnou rychlost automaticky, proto doporučju pomocí manuálních hodnot (Value) si rychlost emulace určit sámi. Tady holt musíte zkoušet. Ale v případě Wacky Wheels postačí mít zatrhnutou možnost “Auto“. Aspoň v mém případě to mělo lepší efekt na rychlost emulace této hry 🙂

 

   

 

9.) Teď se přesuneme do položky “Graphics“. “Window resolution“ a “Fullscreen resolution“ nechejte vždy na “Original“ jinak se vám hra bude zobrazovat na černé ploše coby malý čtvereček uprostřed a nebo vůbec a uslyšíte pouze zvuk. Takže tady doporučuji nesahat na nic a jen se ujistit, že je zakřížkováno “Start in Fullscreen mode“ a “Keep correct aspect ratio“. První možnost vám hru spustí v plné obrazovce a druhá možnost vám správně upraví poměr stran.

 

 

10.) A jako volitelný krok se můžete zaměřit v položce “Sound“ na podsekci “Volume“, kde si pohrajte s “Master“ volume jezdcem. Má doporučená hodnota je 30, protože na 100 mi každá hra řvala jak něco…

 

 

11.) Teď už stačí kliknout jen na zelenou fajfku Ok a gratuluju, právě jste si přidali profil DOSácké hry, která by se vám po dvojkliku měla bezchybně spustit za pomocí DOSBoxu 🙂

 

 

 

 

No a v tomto celý fígl, dámy a pánové. Takhle “jednoduše“ se dá vyzrát na onen problém, že váš počítač nedokáže rozjet hry, které byly dělány pro MS-DOS. Jak jsem psal výše, existuje i jiná řada fíglů, které dokáží některé staré hry rozjet i bez tady tohodle nastavování, ale stojím si zatím, že i navzdory (pro někoho) složitosti tohoto procesu je toto nejefektivnější způsob, jak si po letech zahrát vaše oblíbené herní klasiky bez toho, aniž byste si museli pořizovat starší herní sestavu a dobovým operačním systémem nebo si pořizovat nějaké tzv. remástry, což v např. případě Duka3D V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEDOPORUČUJI! Své jsem už na tohle téma napsal zde.

 

Dále co nedoporučuji je si (alespoň) DOSové hry znovu kupovat na herním obchodě gog.com nebo Steam. Sice jsou tam taky poskytovány s přímo integrovaným DOSBoxem a jeho nastavením, kdy stačí taky pouze 2x kliknout a spustit, ale z mých zkušeností si pamatuju, že DOSácká hra, která prošla rukama Gogu nebo Steamu mi poté s DOSBoxem dělala výkonnostní problémy a musel jsem po nich ten “svinčík“ potom přes D-Fend uklízet a opravovat. Takže pokud vlastníte nějaké staré CD s danou hrou, opravdu nedoporučuju si jí znovu na gogu nebo Steamu kupovat a raději si projít procesem, který jsem popsal výše. Neříkám, abyste si hry na gogu nebo Steamu nekupovali, to ne. V případě že vaše stará hra není tvořená pro MS-DOS a nefunguje už na nových operačních systémech, tak rozhodně doporučuji si tuto hru znovu na gogu nebo Steamu pořídit, ale DOS hry si takto znovu pořizovat nedoporučuji. Ale pozor na ty tzv. remástry. Hra optimalizovaná pro chod na novějších systémech a remake nebo remastr je sakra velký rozdíl. Stejnak nechápu, proč tyto staré hry již dávno oficálně nejsou k dispozici zadarmo, když už většina z nich má tzv. cejch “abandonware“. To potom stránkám jako 486games.net, bestoldgames.net nebo oldgames.sk kazí jeji reputaci a současní lidé by si je mohli splést s “piráty“, co tyto hry poskytují zadarmo, což ale není pravda. Tyto stránky tady byly daleko dříve než nějaký Gog nebo Steam 😛

 

Tak teda jo, tak já tedy doufám, že jste se přes tento (pro někoho) složitější návod přelouskali a příště si můžeme ukázat emulaci i jiné platformy než jen MS-DOS. Takový tutoriálek jak zprovoznit staré NES gamesky si myslím, že by taky nemusel být od věci 🙂

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

 

 

 

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

20 éček za 20 let starou hru O_o

Posláno 3.3.2018  v Herní zápisník

Ano vím, že už je to několik let a pro někoho to nemusí už být aktuální, ale pro mě osobně je to aktuální ještě dost. Už jsem se o věci, co se chystám teďka zmínit několikrát vyjadřoval  coby odpověď v komentářích, ale rozhodl jsem se tento můj opětovný pocit nesouznění (jako zatím většina probíraných věcí zde na stránkách) zaznamenat, aby vše bylo pouspořadáno na jednom místě s ostaníma myšlenkama. Takže ehm, ehm:

 

To se teda král 90ek dočkal důchodu. Jaké to měl krásné vyhlíky na důchod když se na Steamu objevila tzv. Megaton Edice, kterou já sám jsem si pořídil za 3 éčka během vánočních slev a za tu cenu to krom origo hry obsahovalo i epizodu z Plutonium Paku (Atomic Edice), Duke It Out In D.C, Duke Caribbean: Life’s a Beach a Duke Nuclear Winter. Pak přišel zlatokop zvaný Gearbox, kterému už  Duke není cizí, protože pod jeho taktovkou se už zrodil Duke Nukem Forever. Spousta lidí na to tehda strašně nadávala, že kdyby se do toho tehda nevložil Gearbox, tak by Forever byl o něčem jiném. Já to tehda neviděl tak horké, protože Forever se mi hrál coby jako jedná z mých LP sérií dobře (až na jednu jistou rage pasáž 🙂 ). Ale teď zpátky k DN3D.

 

Co mě ale ze strany Gearboxu vytočilo přišlo až o několik let později. To jsem už byl hrdým vlastníkem vlastní koupené kopie Duke Nukeme 3D Megaton Edice na Steamu. Jednoho krásného dne si říkam, že bych jednomu kámošovi mohl udělat radost a koupit mu něco na Vánoce. Duke byl jasná volba 🙂 Tak vlezu do Steam obchodu, vyhledám “Duke Nukem 3D Megaton Edition“ a nic. Říkám, asi jsem to napsal blbě, tak píšu znovu, 2x “korektorským“ okem zkotroluju, dám enter a opět nic. Tak si říkám: “Hergot, že by to stáhli ze Steamu a nechali to Gogu coby původní DOS verzi?“. Takže rychle kontroluju Steam knihovnu, jestli mi nechali aspoň mou kopii hry v knihovně nebo zda to dali pryč úplně i vlastníkům, ale hra tam byla dál. Aspoň, že tak.

 

Po pár dnech mi Picardus posílá článek, že ma vyjít nový Duke Nukem, tak já jakožto skalní fanda celý natěšený se kouknu, rozkliknu ten článek a vidím, že “Gearbox plánuje vydat vlastní remastrovanou edici na Duke Nukem 3D“. Takže mi už bylo jasné, odkud vítr vane. Ale tak podle těch upoutávek to nevypadalo na první pohled tak špatně. Nová epizoda, noví nepřátelé, dokonce i nová zbraň a říkal jsem si, že jen upraví Megaton Edici a pak jí vrátí na Steam a že vlastnící budou moci zadarmo upgradovat na novou verzi. Ale nic z toho se bohužel nestalo. Žádný rádoby (s)comeback. Co tam do dneška ve Steam studni sedí za žabí paskvil je opravdu děs.

 

Do dneška ve Steam studni sedí parazitující žábá říkající si Duke Nukem 3D: 20th Anniversary World Tour, která stojí prosím 19,99 éček. Čili 20 euro pokud to zakrouhlím. 20 euro?! 20 EURO?! To nemyslíte vážně, pánové/idioti z Gearboxu. Jak můžete za hru 20 let starou chtít toliko peněz? Co má ten váš remástr nabídnout oproti Megaton Edici? Ten zmrvený zvuk, který je kvalitou ještě horší než tomu bylo za éry DOSU? Vážně já nepřeháním. Zvuk je tak žalostný, že to zní jak byste si dali přes váš repráček v telefonu prst. Jediné, co tam má HD zvuk je soundtrack a Dukův nový dabing, což mi ale příjde, že dabér John Saint John (btw toto je původní dabér Duka) si spletl pracovní kontrakty, protože v této verzi jak Duka např. někdo postřelí to spíše zní, jak by se dabovalo porno (ano Duke je plný sprosťáren, ale v tomhle případě mě prosím nechytejte za slovo). Jako příklad zvuků vám musí stačí ukázka níže. Tuto ukázku hraju já osobně. Děkuji svému známému, že jsem si to u něho mohl natočit 🙂

 

Tohle mluví samo za sebe, jak špatný remástr Gearbox vytáhl ze své kapsy…

 

Už za ten zmrvený zvuk bych tomu ubral na ceně aspoň o 10 euro. I kvůli tomu dabingu vlastně. To je prostě děs. Vždyť takhle to vypadá, jako by s Gearboxem spolupracoval na tomto “remástru“ i barandovský ředitel Jaromír Soukup, protože jak všichni víme, tak ten herectví rozumí opravdu na výbornou. Dále co nepochopím je to proč Gearbox do této edice nezakomponoval všechny neofiko dodatky. Mám na mysli Duke Nuclear Winter, Duke Caribbean: Life’s a Beach a Duke It Out In D.C.. Ano slyšíte správně 20 éček dokonce jen za origál hru s původní epizodickou trilogii, poté epizoda z dodatku Plutonium Pak a potom ještě jenom pátá nová epizoda. Dál nic víc. To si jako vážně myslíte, že kvůli osmi posraným levelům vám někdo dá na ruku 20 éček? Kdybyste do toho zakomponovali všechny dodatky z Megaton Edice a potom ještě nějaké, co byly autorizované samotnými 3D Realms (jako např Duke!Zone 1 a 2, DukeXtreme atd.), tak o opětovné koupi uvažuju i já, protože ze všemi těmy dodatky by ta hra určitě stoupla klidně i na těch 20 éček, ale samotná hra jen s novou pátou epizodou? Tak to ne.

 

Takže já to teda vidím tak, že penězochtivý Gearbox chtěl nejprve ze Steamu odstranit samotnou Megaton Edici, protože kdyby tomu tak neučinili a bylo by na výběr mezi Megaton Edicí a tím paskvilem, co tam je teď, tak lidé by rozhodně šahli po tom, co by bylo levnější a mělo víc co nabídnout, což Megaton Edice rozhodně měla. Takže holt Gearbox se chtěl zbavit svého kvalitnějšího konkurenta, protože mu bylo jasné, že jinak by od nich nikdo ten jejich paskvil nikdy nekoupil. 20 posraných éček za hru 20 let starou se fakt nevyplatí utrácet. Kor když už titul jednou vlastníte i se všemi ostaními dodatky (až na ty neofiko, ale to nevadí). Nějakých 8 levelů oželím navzdory tomu, že jsou designově velice dobře propracované co jsem se díval. Ale na ty si když tak počkám až výjde nějaká totální konverze pro port Eduke32 a bude to zadara, protože za ten Gearboxacký paskvil odmítám utrácet nějakou tu korunu nebo éčko. Takže jak jsem řekl výše. To se nám král 90ek dočkal pěkného důchodu. Tohle si rozhodně Atomový Vévoda nezaslouží…

 

P.S. Zapomněl jsem ještě zmínit světelné efekty, se kterým tento “remástr“ vyrukoval. Tohle už bylo dávno zakomponováno v portu Eduke32, takže ani za to nechvalte Gearbox, že si dali práci. Je vidět, že co se Duka týče, tak Gearbox neumí vytvořit nic svého a sprostě kopíruje Eduke32 a jiné zdroje. Se divím, že jej taky nezrušili jako Megaton Edici, protože bez Megaton Edice už mají lidé na výběr pouze port Eduke32. Sice jsou ještě mnohé další, tak Eduke32 je nejrozšířejší.

 

P.S.2 Právě jsem na YouTube dokoukal poslední level tohoto paskvilu a musím říct, že ten final boss je trapný vtip. Je to Cycloid Emperor (boss 3. epizody původní hry) akorát nabarven na oranžovo a místo raketometu má plamenomet. Plamenomet coby novou zbraň nebo nové standartní potvory s ním beru, ale Cycloid Plameňák? To je tak postava pro další Kameňák 😛

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Doom nebo Doom?

Posláno 15.2.2018  v Herní zápisník

Kdybych vám položil otázku, jakou hru preferujete, jestli Doom nebo Doom, co byste řekli? Na první pohled to může vypadat, že se ptám na nesmysl, na jednu stejnou hru, ale není tomu tak. Stále nevíte co myslím? Tak já vám teda popíšu, o co mi jde.

 

 

Tak já osobně bych si rozhodně vybral Doom, ale jaký je v obou názvech rozdíl? Ortograficky možná není vidět žádný rozdíl, ale ve stáří obou zmiňovaných titulů je sakra velký rozdíl. Jeden titul s daným názvem Doom vyšel v roce 1993 a ten druhý taktéž zvaný Doom v roce 2016. Takže doufám, že vám už pomalu dochází, o čem řeč. Toto moje další psaníčko se bude zabývat otázkou, jestli preferujete starou matičku všeho střelného nebo novodobý herní titul, snažící se o reboot doomackého univerza. V mém případě je odpověď zcela jasná co preferuju. Doom, jak jsem zmíňoval výše. Ale stále nevíte který 😀 Nebo možná jo, protože kdo mě z YouTube a mých herních videí zná, tak moc dobře ví, že si vícero potrpím na starší herní tituly a k těm novějším zabřednu až kolem nich vyprší ten veliký boom po jejich vydání. Takže já jakožto člověk, co nezapomíná na starší herní tituly a často se k nim vrací preferuji stařičkou matičku všeho střelného z roku 1993 čili Doom 🙂 Proč? Protože když někdo za mé přítomnosti zmíní slovičko Doom, vybaví se mi právě onen titul z roku 1993 a ne žádný reboot z roku 2016. Doom je jenom jeden (nebo dva počíám-li i druhý díl, který je takřka totožný s tím prvním ve všech směrech). Nikdo mi to nikdy nevyvrátí i kdyby byl nový Doom sebevíce dobrý. Nepovedlo se to třetímu dílu z roku 2003 (ten je taky kapitola sama o sobě, ale to až někdy jindy) , tak se to nepovede ani tomu čtrvtému next-gen klišé.

 

Já když si vybavím Dooma, tak se mi vybaví 2d zpracovaní panáci a zbraň napasovaná přímo uprostřed obrazovky. I když z dnešního pohledu by to pro někoho mohlo vypadalo komicky, když si uvědomíte, že nemáte ruku uprostřed, tak čím tu zbraň drží? Junioro-tvůrcem dole? Třetí rukou vyrůstající z břicha? Každopádně zpátky k tématu. 2d zpracování panáci a zbraň napasovaná přímo uprostřed obrazovky. Zombíci, impové, pinkyové, cacodemoni a další, do kterých střílím, dvouhlavňovkou a do toho mi “ichuje“ postavička, za kterou hraju a na kterou zrovna někdo odněkud vystřelil.  Dole potom se mi ještě vybaví legendární hud s ksichtem postavičky, které skoro vždycky (aspoň v mém případě) tekla z nosu červená. Tohle je Doom, jak jej znám a žádný jiný novodobý titul to nezmění.

 

 

Tohle všechno si vybavuju po vyslovení slova “Doom“

     

 

 

Ano, ten nový Doom jsem hrál taky a v mnoha ohledech mi to taky přišlo jako návrat ke kořenům. Rozhodně více než již zmiňovaný třetí díl z roku 2003. Ano návrat to je. Jde tam cítit ten Doom-feeling, ale rozhodně bych to nepovažoval za nástupce, který by měl zdědit žezlo po své staré matičce z roku 1993. To zas nebudeme přehánět. Ano, nový Doom má rozhodně velký potenciál. Aspoň co se single player části týče a hralo se mi dobře, akorát mi chyběl ten nával nepřátel ze všech stran, jako tomu bylo třeba v Doom 2. V novém Doomovi mě celkem iritovalo, že nějakou dobu se nic neděje, jdete z bodu A do bodu B bez jediného výstřelu a poté znenadání encounter s enemáky. Většinou v opravdu malinkém počtu než jsem býval zvyklý v Doomech 1 a 2. Holt byl asi velký problém pro pány tvůrce vytvořit levely tak, aby nepřátelé číhali na každém kroku a rohu. Možná se ani nedivím. Grafika je na grafické karty stále více a více náročnější, takže takových minimálně 50 monster najednou ze všemy těmy polygony by možna daly vašemu stroji zabrat. Holt dnešní hry se dělají buď pro jednoduché lidi, co chtějí ultra real hru a na nic dalšího se neptají nebo holt grafika nedovolí udělat pořádnou řež, protože všechny ty grafické detaily renderované najednou…no…ojojoj.

 

Zmíněním grafické stránky hry jsem si nahrál k dalšímu bodu, o kterém bych rád mluvil. Grafika hry. Ano byla super. Jsem rád, že v herním průmyslu se stále grafika vyvíjí k reálnosti, ale zas na druhou stranu, na úkor čeho se snaží být nový Doom grafickou stránkou tak reálný? Jasně, chápu, nová doba, časy se mění, ne všichni chtějí pořád 8-bit, 16-bit, 2d. atd. Holt někteří jsou rozmazlení na über-ultra realné grafice, vyhlazené na maximum se všemy těmy přídavnými efekty, dělajíc ze hry už pomalu 3d film a v hlavní roli jste vy. V hrách přeci vždy šlo o tu arkádovost, nereálnost ( i když se taky s řešila, ale neřešilo se třeba to,  jak rychle letí kulka po výstřelu než zasáhne nepřítele. Prostě ho zasáhla nebo ne) a grafickou jednoduchost. V tom vždy byly kouzla her a ne to, co se řeší dneska ze stránky realističnosti. Pokud někdo chce opravdu emulovaný zážitek, tak bude muset vymyslet nějakou virtuální realitu. Moment… to už se vlastně vymyslelo, ale stále se to někomu něco nezdá. Tak co zkusit Animus nebo Matrix? Ahááá, to vlastně je jen ve hře nebo filmu. No, tak něco takového vymyslete, chytráci, když vám je to pořád málo 😛

 

Závěrem teda řeknu, že Doom z roku 2016 není špatná hra, jisté návraty ke kořenům devadesátek tam cítit jsou, ale hra sama o sobě mi graficky připomínala spíše Dead Space křížený s Unrealem než čtvrtý díl doom univerza. Proto se stále přikláním ke staré matičce všeho střelného, protože jak jsem napsal výše, ten pravý Doom je jen jeden 🙂 A jaký Doom teda preferujete vy? Doom nebo Doom? 🙂

 

P.S. Dooma z roku 2016 bych spíše považoval za pátý díl. Za čtvrtý díl Dooma považuju modifikaci od člověka, na internetu známeho pod jménem SGt Mark IV, který stvořil modifikaci pro první dva Doomy. Modifikace nese jméno Brutal Doom a už podle názvu modifikace vám je zcela jasné, o co půjde. Jen dodám, že krom brutality samotné je zde i pár nových gameplay funkcí, o kterých bych se odvážil tvrdit, že působí dojmem, jako by tam byly už od dob vydání prvního Dooma. Takhle já si představuju nějaký rádoby reboot nebo remastr a ne to, co např. předvedli na Steamu s Duke Nukem 3D. To prostě byla hrůza…

 

Brutal Doom

     

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich