Archiv rubriky: Herní zápisník

Emulátorská devítka

Posláno 22.4.2019  v Herní zápisník

Zprovoznit některé aplikace nebo hry na platformách, které nejsou kompatibilní s daným zařízením může být někdy pěkný oříšek, ale zdaleka to není nemožné. Existuje totiž spousta tzv. emulátorů, které se snaží tuto případnou nekompatibilitu vyřešit. Povězme si nejprve, co to vlastně je ten emulátor. Stručně řečeno, emulátor je jakási aplikace, která dokáže (většinou) přesně simulovat (vlastně emulovat, od toho ten název emulátor) nebo virtuálně vykreslit dané prostřední určité platformy a po správném nastavení emulace by neměl být žádný problém nějakou aplikaci nebo hru v tomto emulovaném prostředí spustit. Existuje spousta takových emulátorů. Některé, co nejsou ani zdaleka tak náročné na výkon vašeho počítače (nebo jiného zařízení) a některé, co už vyžadují toho výkonu o něco víc. Samozřejmě též záleží např. na sestavě vašeho zařízení, protože pokud budete chtít emulovat nějaké prostředí na počítači ala“toaster“, tak i ta nejmíň náročná emulace nemusí být tak zcela nenáročná.

 

Z herního hlediska jde emulovat téměř jakoukoliv starou nebo novou herní konzoli, popřípadě celý operační systém. Pokud teda patříte k těm, kteří nedisponují velkým počtem herních krabiček (tím myslím právě herní konzole) nebo již nejste vlastníky starších operačních systémů, bez kterých si některé stařičké herní kousky už nejspíše ani nezahrajete a nebo pokud zkrátka chcete mít vše na jednom místě (tím myslím např. na jednom počítači), pokračujte ve čtení dále, protože v tomhle článku bych vám rád stručně vypsal a popsal, některé známější emulátory, které sám používám již mnoho let a jsem s nima nad míru spokojen. Je jich celkem 9. Takže si je pojďme stručně rozebrat jeden po druhém.

 


 

1.) DOSBOX

 

Pro mě první emulátor, se kterým jsem se ve svých mladších letech setkal a vlastně to bylo v době, kdy jsem ještě ani nevěděl, co to vlastně emulátor nebo samotná emulace vůbec je. Jak již název  napovídá, úkolem tohoto emulátoru je emulovat, simulovat a virtuálně vykreslit prostředí stařičkého DOSu. Dá se na něm spustit jakákoliv aplikace, tvořená výhradně pro MS-DOS a hlavně to, co nás asi zajímá nejvíc, hry, které podporovaly jenom a pouze MS-DOS. Emulátor se chove úplně stejně jako tehdejší DOS. Dokonce v onom emulovanem prostředí se pohybujete stejným způsobem pomocí řádkových příkažů, které tehdy byly zcela běžnou záležitostí. Pokud jste byli tedy dítě 90sátek, byli jste zběhlí v těchto staříčkých systémech a chcete si po letech zahrát např. stařičké Wacky Wheels, je tento emulátor pro vás jako stvořený. Pokud ovšem napatříte mezi lidičky zběhlé v řádkových příkazech, existuje pro tento emulátor pomocná utilitka ve formě softwaru, zvaný D-Fend, který vám nastavování DOSBOXU značně ulehčí a nemusíte si dělat těžkou hlavu z nějakých složitých příkazů 🙂

 

Co jsem se dočetl, tak je prý možné přes DOSBOX nainstalovat i samotný operační systém, který by se choval jako každá normálně spuštěná emulovaná aplikace v tomto emulátoru, ale podrobnosti o tomhle kousku neznám.

 

Jenom pro představu, jak prostředí DOSBOXU vlastně vypadá, kdo někdy viděl v době své slávy MS-DOS, tak mi dá za pravdu, že rozhraní je téměř identické

 

Jo mimochodem, jak zprovoznit DOSBOX s pomocí utilitky D-Fend jsem psal zde tak kdo by měl zájem, může se podívat rovnou na mém webu 🙂

 

Stahujte zde

D-Fend stahujte zde

 

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Vévoda po česku

Posláno 9.3.2019  v Herní zápisník

Myslím, že nemusím nikomu říkat o čem Duke Nukem 3D je, protože to všichni dávno víme, ale někteří z vás, kteří se hrou jen tupě prostříleli a nezjistili si nebo nebyli schopni z důvodu neznalosti angličtiny se přelouskat přes příběhové ending screeny každé epizody a zaznamenat, o co skutečně ve hře jde. Nemám pravdu? Proto jsem se rozhodl pro vás veškeré tyto screeny přeložit. Pokud to někdo bere jako spoiler, tak se omlouvám, ale měli přes 20 let čas si tuto hru zahrát…

 

Duke Nukem 3D

 

V hlavním menu hry Duke Nukema 3D pod položkou “Help“ najdete toto:

 

“Ženská, doutník a láhev Jacka. To je to, co právě teď potřebuji.“ Duke přemýšlel o jeho nedavné porážce Rigelatinů*, jeho hlas zněl chraplavě dokonce i v jeho myšlenkách. Poté bez pomoci ostatních zachranil Zemi…znovu… A byl připraven na dlouhé období lhaní. “Už žádní hnusní veřelci.“ Tehdy osňující výbuch zasáhl trup jeho křižníku. Rozezněly se klaksony, varovná světla rozblikala a statické rušení zaplavilo Dukovy monitory. Ihned začal vysílat přes vysílačku. “Hej, je tam někdo? Mám malinký prob…“ začal Duke. “Mayday! Mayday!“ ozvalo se z rádia. “Los Angeles je napadeno! Jsou zde všude vetřelci a nechali zmutovat přišlušníky LAPD**. Je tam někdo? Potřebujeme pomoc!!– Poté se ve vysílačce rozeznělo ticho. “No výborně!“ zabručel Duke když jeho loď minula mrakodrap. “Co mají všichni ti vetřelci, co stále útočí na Zemi za problém? Kolika rasám musí být ještě nakopána ta jejich prdel? Duke praštil svou pěstí do tlačítka katapultace. “Hádám, že ještě jedné.“

 

*Rigelatini – pravděpodobně název mimozemmské rasy, která sloužila hlavímu záporákovi v Duke Nukem 2…

**LAPD – Los Angeles Police Department, česky jednoduše řečeno policie města Los Angeles.

 

Pro porovnání je zde znění v originále.

 

 

Po porážce Battlelorda v první epizodě hry a hned po cutscéně, kde z posledních sil sípající Battlelord vyřkne svá závěrečná slová “Kdo k čertu jsi“ a následnou Dukovou odpovědí “Já jsem Duke Nukem a dostanu i zbytek z vás, vy vetřelečtí bastardi“, se nám zobrazí ending screen první epizody, kde stojí toto:

 

Po odstranění zbytku krve a mozku ze svých bot, Duke prozkoumal vetřeleckou loď. Monitory ukazovaly další gigantickou loď vetřelců, vznášející se nad Zemí s tuctem dalších a menších lodí vykládající jakési zelené kokonovité pódy. Jeden z nich se ukázal na monitoru: Oni drží ženy vzajetí, stále na živu. Přesně jako ty, se kterýma se už Duke setkal. Duke udeřil svou pěsti do monitoru svíticím bledě-zeleným světlem a nastavil autodestrukci vetřelecké lodi. Poté se znovu zahleděl na monitor. “Nikdo nám nebude krást naše ženy“ zašklebil se Duke “a životy.“

 

Pro porovnání je zde znění v originále.

 

Po následné vesmírné akci, kdy si to Duke proklestil až k samotnému bossovi druhé epizody, který se jmenuje Overlord a po opětovné cutscéně, kdy Duke ani po smrti nezanechá Overlordovi ani tu poslední špetku důstojnosti, opětovně vyskočí ending screen, ve kterém nyní stojí toto:

 

Duke si prokřupal své klouby a ušklíbl se. “ Potřebuju silný drink…sprchu…a…měkké – hubené bříško, na které bych složil svou hlavu.“ Na monitoru poblíž se rozblikal neuvěřitelně škaredý obličej, oznamující zlověstnou zprávu: Overlord, nejvyšší velitel, který měl na starost útok na pozemský Měsíc byl poražen. Stejně jako náš Battlelord na Zemi. Ale během toho, co Duke Nukemova pozornost byla odvedena, naše hlavní útočná vlna zahájila finální tažení proti Zemi. Musíme vyhladit jakýkoliv odpor.“ “Vidím to opět na monstrózní show,“ zavrčel Duke. “Duke se vrací do města a poslední věc, která vám prolítne hlavou před tím než zhebnete bude má bota velikosti 13!“

 

Pro porovnání je zde znění v originále.

 

Svůj slib s botou o velikosti 13 Duke nakonec dodržel. Tím, že v závěrečné cutscéně vykopne Cycloid Emperorovi jeho očíčko z hlavy ven 🙂 Potom už je jen statický screen s logem hry a v pozadí jen zvuky, které naznačují, že Duke si vysloužil velkolepou odměnu za dokončení hry 🙂

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Konzolová RetroArcha

Posláno 24.1.2019  v Herní zápisník

Pokud jste viděli na YouTube můj nejnovější silvestrovský pokec, tak jste jistě možná někteří z vás zaznamenali, že jsem tam v jeden jistý moment v několika větách zmínil, že do budoucna plánuji ke své retro herní sérii Návrat do DOSU přidat “bratříčka“, který by se zaměřoval na staré herní konzole. Říkal jsem si totiž, že když už nějaký ten rok občas nahrávám na YouTube nějaké to retro poohlédnutí se zpět za herními tituly, které náposledy frčely za éry MS-DOS, tak by byla škoda být omezený pouze na této platformě. Jak jsem říkal v již zmíněném silvestrovském pokecu, plánuji rozšířit obzory retro herního obsahu na svém kanále, akorát jsem si nebyl jistý jednou věcí. Názvem oné budoucí série. A během premiéry mého silvestrovského pokecu jsem se právě vás sledujících ptal, jak tuto sérii pojmenovat a jeden člověk mi tam vnuknul velice dobrou myšlenku, která vyplnila mezery v mém osobním favorizovám názvu, který jsem chtěl použít v případě, že by se ani na můj popud pod video nebo během chatu v premiéře nikdo neozval. Víte onu sérii jsem původně chtěl pojmenovat podobně jako jeden engin, přes který bych tyto retro kousky spouštěl. Onen engin nese jméno RetroArch. Do češtiny doslovně přeloženo jako “retro archa“. Takže prvotní zvažovaný název byl “RetroArcha“, ale byl v tom malý háček. Již existující retro herní série Návrat do DOSU. Jak tuto sérii, která se po celou dobu své existence zaměřuje pouze na počítačové hry pro MS-DOS rozlišit od té nové, která by se zaměřovala pouze na retro konzole. Pro případné nové sledující, kteří nikdy předtím nesledovali Návrat do DOSU by to totiž mohl být do budoucna celkem guláš a kladla by se pořád otázka proč jsem to všechno nezakomponoval do jedné retro herní série a místo toho jsem udělal dvě. Proto jsem uvažoval dál až do onoho osudného silvestrovského videa, kde mi jeden sledujicí pomohl tento oříšek rozlousknout. Proč prostě do názvu nepřidat slovíčko “konzole“. Úplně jenoduché že? 😀 Nejprve jsem si ale říkal, že tento název nebude originální a že se to na YouTube ztratí mezi jinými tvůrci, ale víte, když jsem si potom představil to logo, které by tuto sérii prezentovalo, tak by to nemusel být až tak hloupý nápad 😀 A tak se zrodil finální název: “Konzolová RetroArcha“.

 

 

Takže název by teda byl. Další otázkou zůstává, jaký herní obsah se v této sérii objeví. Jak jsem psal výše, tato série se zaměří čistě staré herní konzole. Ale pouze jen na určitou čtveřici. Přesněji to budou konzole Nintendo Entertainment System (NES), Super Nintendo Entertainment System (SNES), SEGA Master System a SEGA Mega Drive (též známa jako SEGA Genesis). Novější konzole té doby jako např. Playstation či Xbox už této série nazařadím, protože už je nepovažuju za až tak staré skvosty a nechám si je případně kvůli několika určitým titulům do Herních Ochutnávek nebo do Hororového soudku. Plus se mi úspěšně přes RetroArch povedlo zprovoznit právě jenom ty čtyři. Sérii pojmu stejným stylem jako Návrat do DOSU. Půl hodinka hraní a kam se dostanu, tam se dostanu. Celý průchod některou hrou bych udělal až extra potom. Akorát zde budou přítomny menší vizuální změny. Tak zaprvé zde bude přítomný efekt, který bude simulovat to, že hra vypadá, jak by byla hraná na starém televizním monitoru. Pro takový trošku lepší retro feeling 🙂 A krom toho taky rozliším (abych též hru nemusel roztahovat ve video editoru do stran 😀 ) i to, že se po stranách místo černých pruhů objeví pruhy, na kterých je ukázano, o kterou konzoli se zrovna v daném videu jedná. Ve finálním výsledku to všechno bude vypadat takhle:

 

Ukázka jak by to vypadalo kdybych se rozhodl např. zahrát Dr. Maria z konzole Nintendo Entertainment System

 

 

V případě ostatních konzolí by boční strany vypadaly takhle

 

Právě proto jsem si též zvolil engin RetroArch, protože umožňuje nastavení těchto pěkných overlayů a dodá to na herním zážitku hodně. I když se to možná na první pohled nezdá, protože se jedná spíše o kosmetický doplněk. Druhým důvodem, proč jsem zvolil RetroArch je proto, že tento engin podporuje všechny zmíněné konzole a nemusím se zaobírat nastavováním enginu pro každou konzoli zvlášť.  No a co multiplayer? Spousta těchto her bylo tvořeno pro 2 a více hráčů. Nebyla by škoda to všechno projíždět sólo? Ano byla by to škoda. Jenže v mé blízkosti nebydlí žádný případný kooperační parťák, který by zavítal ke mě domů a seděl se mnou před monitorem a v ruce držel druhý ovladač. A právě toto opět vyřešil RetroArch. Co jsem se díval na nastavení enginu, tak RetroArch by měl být schopen propojit 2 a více lidí přes internet a vše by se tvářilo, jako by všichni lidi seděli u jedné konzole ve stejné místnosti (aspoň teda s pomocí Hamachi). Ale ještě nějak do hloubky jsem to nestudoval, tak nevím přesně jak to funguje, ale očividně to možné je. Takže kdyby měli někteří mojí kolegové z YouTube zájem se objevit v nějakém díle nebo případně v celistvém průchodu, tak se tomu nebráním. Mluvím hlavně k Hellymu, Picardovi nebo Mattovi pokud byste měli, chalani, zájem 🙂 A co s Návratem do DOSU? To se na něj vykašleš, když se budeš věnovat této sérii? Kdo říkal něco, že bych se na DOSovky vykašlal? Návrat do DOSU pojede stále dál. Stále je do něj co točit, ale aby to nebyla prostě jen občasná DOSovka a objevilo se i něco jiného na retro gaming tématiku, rozhodl jsem se i pro tuhle sérii 🙂

 

No, a tohle zhruba vše k bližším detailům o této plánované sérii. Kdy se první díl objeví ještě nevím. Vzhledem tomu, že ještě mám před sebou dva opravné termíny na dvě zkoušky, tak čas na to není. Takže nejpozději někdy únoru by se snad už měl nějaký ten první díl objevit. Na co ještě neřeknu, protože sám ještě nevím 😀

 

Ještě jako bonus, jsem si už dovolil zpracovat intro, takže si můžete udělat obrázek sami 🙂

 

 

P.S. Je docela pravděpodobné, že v této sérii se objeví i tituly, které jsem už dříve prezentoval v Návratu do DOSU, ale pouze z toho důvodu, abych ukázal, jak se daná hra liší od svého DOSáckého protějšku…

 

 

 

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Okleštěná válka

Posláno 10.9.2018  v Herní zápisník

Pokud nebudu počítat předešlý článek, kde jsem se dosti “vášnivě“ rozepsal o konci jednoho jistého člověka na YouTube, tak předchozí článek popisoval občanskou válku ve Skyrimu jako takovou. Co jí předcházelo, jaké události jí vyvolaly a kdo mezi sebou vlastně válčil. Ale věděli jste, že to, co nám bylo ve Skyrimu naservírováno pod nos co se občanské války týče ani zdaleka není tak, jak se tomu původně plánovalo? Když jsem si totiž procházel obsahem, který do finální verze Skyrimu nebyl přidán (ať už z důvodu časového pressu nebo bůh ví čím), tak mě celkem dost překvapilo, jaké byly původní záměry s občanskou válkou ve Skyrimu a kolik toho ve finálním výsledku do hry přidáno nebylo. Ano, chápete zcela správně. To, co jsme ve finálním výsledku ve Skyrimu hráli byla jen opravdu okleštěná verze toho, co se původně plánovalo a jsem si jistý, že kdyby tyto funkce a questy byly zakomponovány do hry, byla by občasnká válka ve Skyrimu daleko o něčem jiném, byla daleko zajímavější a nebylo to jen pouhé: jdi tam, vyrubej tuhle pevnost, ubraň tuhle pevnost atd.

 

V prvé řadě tedy měla být občanská válka více dynamická, měla zde být možnost, že nepřítel zaútočí zpět a znovu dobyje to, co jste už dobyli vy a nebo zde měla být i možnost, že prohrajete válku za vaší stranu úplně. A ne jako ve finální verzi hry, že k jaké bojující straně se hráč přidá, tak ta zvítězí. V případě další dynamičnosti, tak měla prý být k dispozici i možnost, že jakmile byste dobyli jednu državu, tak o další v pořadí by rozhodl hráč a ne že si to po úspěšném dokončení questu našmarujete rovnou za vůdcem vaší frakce a ten vás odkáže dál.

 

Dále by zde velkou roli hrály i questy, kterých bylo sakra hodně vystřiženo. Mimo to byl každý quest unikátní pro každou jednotlivou državu a tím pádem by se nestalo, že byste narazili na stejný quest vícekrát, akorát by se změnilo prostředí atd. Původně bylo zamýšleno o questech jako např.:

 

– vypálovaní nepřátelských vesnic a táborů, včetně zavraždění velitele daného tábora

 

– vydíraní členů královského dvora nepřátelské strany

 

– rekrutování nových posil (nemluvím jenom o obyčejných vojácích, ale např. mělo jít o rekrutování obrů do vaších řad nebo jednoho jistého orkského válečníka atp.)

 

– přesvědčit nepřátelské vojáky, aby zradili svou frakci a přidali se k vám

 

– zaútočit na nepřátelskou pevnost nebo naopak ubránit pevnost před nepřítelem

 

– a to nejlepší: bitvy o každé město dané državy (mluvím skutečně o všech městech, krom Bílého průsmyku jsme mohli bojovat i v bitvách o Markarth, Falkreath, Riften, Jitřenku, Morthal a Ledohrad)

 

– to samé, co jsem psal dva řádky výše o pevnostech platí i o městech (nemluvě o tom, že jak pevnost, tak i město šlo znovu prohrát, jak jsem již zmiňoval výše)

 

 

Vše bylo již nascriptované, scény byly připraveny, ale nedostalo se to do finální verze hry, škoda no. Původně bylo zamýšleno, že pro každou državu bude k dispozici 12 questů (ve finálním výsledku jsme se za každou državu dočkali pouze dvou) a po řádném dokončení qustů pro danou državu následovala pasáž, na kterou by se těšili asi všichni nejvíc a to je bitva o město dané državy. Za zmínku stojí, že ve větších městech (to jest Markarth a Riften) jste mohli být svědky “výměny“ jarlů stejně jako tomu bylo v Bílém průsmyku poté, co jste za Bouřné hávy ono město dobyli a Vignar Šedovlasý zaujal místo Balgruufa Velkomožného. Opravdu. Mohli jsme být svědky scény, kde si ex-jarl a budoucí jarl “vyměnili několik názorů“ a teprve potom bylo město dobyto a vládl nový jarl. To samé platilo, pokud jste během vyjednávaní ve Vyšném Hrothgaru vyměnili města, tak po opětovném obětovném dobytí jste zase mohli být svědky opětovné scény, kde se ex-jarl vrací z exilu, aby opět zaujal místo coby vůdce města. V případě menších měst (jako Falkreath, Morthal, Jitřenka nebo Ledohrad) se mělo jednat v podstatě o takové lehčí bitvy bez nějakých barikád, katupultů a zkrátka by nenastala žádna výměna jarlů, ale jen byste od stávajícího přijali jeho kapitulaci se slovy, že město je vaše a ať mu dáte chvilku, že si zabalí a půjde. Město by potom dosadilo nového jarla, který by podporoval věc frakce, která ono město dobyla.

 

 

Co jsem slyšel tak i (již zmíněné) vyjednávání dočasného příměří ve Vyšném Hrothgaru mělo být daleko více propracovanější. Mělo být na výběr daleko více takových těch “něco za něco“ volovin a kompenzace se masakr neviných lidí by se netýkala pouze Karthwastenu a dle některých neoficiálních zdrojů jste mohli být za špatně vyjednané podmínky vyloučení z frakce, za kterou bojujete. Jestli jste poté mohli přeběhnout k té druhé už nevím. Zkrátka i vyjednávaní měla být daleko propracovanější a jak by vše dopadlo by záviselo na progressu občanské války.

 

Tyto nevyužité dialogy potvrzují, že vyjednávají o dočasném příměří, přesněji v pasáži, kdy se jedna o kompemzaci za masakr nevinných lidí se netýká pouze Karthwastenu.

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Legie nebo Synové?

Posláno 3.9.2018  v Herní zápisník

Občanská válka ve Skyrimu. Téma o kterém by se dalo povídat, spekulovat a vymýšlet různé teorie jak to vše dopadne stále do nekonečna, protože i po jejím skončení (je jedno za jakou bojující stranu) ani zdaleka není jasné, co by se mohlo dít dál. Nebudu zde detailně popisovat, jaké události této válce předcházely (na to si udělám čas jindy), ale pouze je zmíním jen tak z rychlíku.

 

Tak za prvé, první “rozbuškou“ onoho konfliktu byl vlastně výsledek předcházího velkého konfliktu, do kterého byl zatažen celý Tamriel (včetně Skyrimu). Tomuto konfliktu se začalo přezdívat Velká válka, kde spolu válčil Altmerský spolek (též známý jako Thalmor) a Císařské legie. Řeknu-li to takhle tak jako potenciální vítěz tohoto konfliktu byl bohužel právě Thalmor a Císařství se muselo chtě nechtě přizpůsobit podmínkám mírové smlouvy, známé jako Zlato-bílý konkordat. Jednou z podmínek této smlouvy byl i zákaz uctívaní boha Talose, což právě naštvalo mnoho Nordů, jelikož Talos je právě Nordy nejvíce uctívaný bůh.

 

Druhou rozbuškou občanské války ve Skyrimu se stal tzv. Markarthský incident. Zde se poprvé na scéně objevuje pozdější vůdce jedné z válčicích frakcí, Ulfric Bouřný háv. Jarl (Skyrimská obdoba krále) města zvané Markarth přizval Ulfrica, aby mu pomohl z města vyhnat tzv. Zapřísáhlé, kteří do města během Velké války vtrhli a činili si na něj nárok. Za pomoc s vyhnáním Zapřísáhlých z Markarthu bylo Ulfricovi slíbeno, že opět bude povoleno uctívání Talose navzdory onoho zákazu. Svůj slib ovšem nedodržel kvůli obavě, že se o tom Altmerský spolek dozví a další Velkou válku kvůli jeho malichernému slibu nechtěl riskovat.

 

Třetí, poslední a zásadní rozbuškou, která odstartovala občanskou válku ve Skyrimu byla vražda/zabití Torryga, skyrimského velekrále. Onu vraždu/zabití měl na svědomí právě Ulfric Bouřný háv. Vše se zkrátka stalo tak, že jednoho dne si to Ulfric nakráčel přímo do Samoty, hlavního města Skyrimu a žádal o audienci u velekrále. Tou doubou byl Ulfric už jarlem, kvůli smrti jeho otce, který byl jarlem ještě před ním, a tak si všichni mysleli, že coby jarl jde Ulfric něco s velekrálem prodiskutovat, ale vše bylo úplně jinak. Ulfric ve skutečnosti přišel kvůli úplně něčemu jinému. Nejprve Ulfric označil velekrále za zradce Skyrimu, který pouze sklání svůj hřbet před Císařstvím a respektive i před samotným Altmerským spolkem. Poté Ulfric vyzval velekrále na souboj. Ten výzvu přijal (vlastně ji ani odmíntout nemohl, protože takoví už jsou prostě Nordi). Vzhledem k tomu, že Ulfric byl značně starší a v boji zkušenější než Torryg, tak Torryg byl proti němu bez šance a výsledkem nakonec je, že Torryg umírá. Ulfric poté s pomocí jednoho strážného, který věřil v jeho věc prchá ze Samoty a tímto činem započla občanská válka ve Skyrimu.

 

Po vraždě skyrimského velekrále se Skyrim dělí na dvě mezi sebou válčící frakce. Na jedné straně stojí Císařská legie v jejiž čele stojí generál Tullius. Na druhé straně zase stojí Ulfric Bouřný hav a jeho osobní armáda zvaná Bouřné hávy (též občas přezdívaní jako “práví synové a dcery Skyrimu“). Oboje frakce vidí smrt velekrále zcela odlišně a taky proto jsem to výše psal ve stylu vražda/zabití, abych zachoval neutralitu. Císařství tento čin vidí jako nemilosrdnou vraždu a existují i svědci, kteří tvrdí, že velekrál Torryg byl Ulfricem “uřván“ k smrti. Bouřné hávy toto zase vidí jako akt bojové výzvy dle tradičních způsobů a že pokud velekrál nebyl schopen ubránit sám sebe, tak jak mohl chtít ubránit celý Skyrim.

 

General Tullius a Ulfric Bouřný háv

 

Takto se rozdělil Skyrim po Ulfricově činu, kdy zabil/zavraždil velekrále Skyrimu. Vlevo provincie věrné Císařství a vpravo provincie, které přísahaly na Ulfricovu věc

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Příběh dvou pustin

Posláno 3.7.2018  v Herní zápisník

I když se titulek tohoto článku zdá být zcela jasný, že půjde o nějaký příběh, nebude tomu tak a možná i tento článek bude trochu kratší. Název tohoto článku je jen pouhý překlad jednoho jistého módu zvaný nijak jinak než Tale of Two Wastelands. Jedná se o mód pro jeden z titulů univerza hry Fallout. Co je Fallout snad nikomu nemusím zdlouhavě vysvětlovat. Řeknu ve zkratce jen to, že svět si prošel jadernou válkou kvůli nedostatku surovin a vy po tomto válkou zničeném světě (po válce znám jako Pustina) putujete a v každém jednotlivém díle plníte danou dějovou linii. Teď ale zpátky k oné modifikaci. Jistě jste většina z vás hráli Fallout 3 a Fallout New Vegas ne? Tak vás jistě napadlo, že ty dvě hry jsou si tak neuvěřitelně podobné a herních mechanismů obou titulů se změnilo až tak málo, že by se dálo New Vegas spíše považovat za datadisk než za právoplatný nový díl Falloutí ságy. Tvůrci tohoto módu smýšleli právě tak. Onen mód je určen právě pro Fallout New Vegas a jak už možná někteří tušíte, jeho hlavní náplní je spojit Fallout New Vegas a Fallout 3 do jednoho celku coby jednu hru. Prakticky vám po nainstalování tohoto módu vznikne takový Fallout 3 s prvky Fallout New Vegas ba dokonce se můžete mezi jednotlivými pustinami přesouvat. Jak vám už neřeknu, abych neprozrazoval příšliš, ale zaručuju vám, že to jde. Takže po dokončení Falloutu 3 se můžete pustit rovnou do událostí Falloutu New Vegas (a vice versa pokud si nainstalujete nepovinný plugin tohoto módu) aniž byste museli přepnout hry a tvořit si novou postavu. Tady postavička, která si prožila všechno v pustině okolo Washingtonu D.C může zavítat i na Mohavskou poušť a může pokračovat ve svém dobrodružství i tam. Všechno to zkrátka vypadá jako by pro Fallout 3 vyšlo po Mothership Zeta DLC ještě jednou poslední finální a největší DLC. Mód můžete stahovat zde. Podporuje všechna DLC obou her, ale jakoukoliv cracknutou verzi hry jejich instalátor rozpozná a tím pádem instalace vás dál nepustí. Je nutno vlastnit buď Steam nebo GoG verzi obou her. Nejlépe se všemi DLCčky. Nejideálnější by bylo si pořídit Fallout 3: Game of The Year Edition a Fallout New Vegas: Ultimate Edition. Mód se stále upgraduje a i když o tom páni tvůrci nedají znát svou aktivitou, stále se na něm něco dělá. Co se týče instalace, tak doporučuju se držet postupu na jejich stránkách, jestli chcete dojít ke správnému výsledku a oba Fallouty v jednom si zahrát. Mimochodem, k tomuto módu moderská komunita patchuje spoustu módů, které prozatím fungovaly jen pro New Vegas, takže jestli si chcete chcete ještě takhle dosti omodovanou hru o něco okořenit, tak hurá do toho. Výběr je velký 🙂 Ale varuji vás, čím větší počet módů, tím horší stabilita hry 🙂

 

 

VÁLKA, VÁLKA SE NIKDY NEMĚNÍ… A V TOMTO PŘÍPADĚ TO PLATÍ 2x TOLIK KU*A 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Herní Tatry zvané Skyrim

Posláno 7.6.2018  v Herní zápisník

Ó ano, je tomu už neuvěřitelných 7 let, co tato hra spatřila světlo světa. Přesněji 11.11. 2011. Pátý díl série The Elder Scrolls, který nese podtitul Skyrim se odehrává ve stejnemenné krajině, která je domovinou lidí, kteří si říkají Nordi. I když tato hra je již 7 let stará, pro mě je to stále jedna z novějších her, kterou ani do dneška nemám detailně prozkoumanou do morku kostí navzdory stovkám hodin, které jsem již v této hře strávil. A i přesto bych se rád s vámi podělil o některé zajímavosti a popřípadě trochu hru představil pro ty, kteří ani po 7 letech ku ní ani nepřičuchli 🙂

 

Skyrim, Tatry herního průmyslu 🙂

 

 

Takže jak jsem již řekl, v pořádí pátý díl série The Elder Scrolls, který se odehrává na místě, nesoucí název Skyrim. Skyrim je nemilosrdná a někde i místy mrazivá krajina, která je domovinou lidí říkající si Nordi. V době pátého dílu se světě Skyrimu odehrává 4. éra dějin a politická situace není zrovinka růžová. Cisařství, jehož provincií je i samotný Skyrim si prošel válkou s Aldmerským spolkem, frakcí vysokých elfů, která sebe sama nadřazuje nad ostatní rasy Tamrielu (herní svět Elder Scrols). Tato válka skončila podepsáním tzv. zlato-bílého konkordátu, který zakazoval uctívat jednoho z devíti bohů a to přesněji Talose. A právě ve Skyrimu tento zákaz způsobil doslova poprask. Talose totiž uctívají převážně Nordové a právě Nordy tento zákaz znechutil natolik, že mnoho znich ukázalo císařství své záda a navzdory tomuto zákazu stále spousta Nordů uctívala Talose dál a tak musel Aldmerský spolek učinit radikálnější kroky. Do Skyrimu posílá tzv. Thalmorské justiciáře, kteří mají zajistit, aby tento zákon nikdo neporušoval a v případě dokázaní, že někdo stále uctívá Talose toho někoho zatknout coby heretika a bezvěrce. A právě tato situace společně ještě s tzv. Markarthským incidentem a zabitím velekrále Skyrimu eskaluje napětí do takové míry, že ve Skyrimu vypuká občanská válka mezi Císařstvím a tzv. Bouřnými hávy, jejiž vůdce si říká Ulfric Bouřný háv. Tato frakce bojuje proti císařství za zbavení se císařské (tutíž i Aldmerské) nadvlády a mohli si beze strachu uctívat Talose. Toto, ale není hlavní příběh tohoto dílu. Hlavní příběh Skyrimu začíná v době kdy se na scéně objeví hráč, tedy vy.

 

Elfští vojáci Aldemerského spolku. Též známí jako Thalmor

 

 

Všichni moc dobře víme, že skyrimu zuří krvavá občánská válka, která rozhodne o budoucnosti Skyrimu. Zda získá nezávislost či nikoliv je jen na vás…

 

 

Na začátku hry vás cisařské jednotky chytí a zatknou za nelegální překročení hranice do Skyrimu. Shodou okolností jste zatknutí společně s několika Bouřnými hávy včetně jejich vůdce Ulfrica, na které jistý generál Tullius nastražil léčku. Holt jste byli ve špatný čas na špatném místě. A tak jste společně s Bouřnými hávy a jedním zlodějem koní přepraveni do pevnosti, zvaná Helgen, kde se má konat poprava právě chycených Bouřných hávů. Později se sice ukáže, že nejste na seznamu vězňů, ale cisařský kapitán vás i tak pošle na popravčí špalek. Jakmile ovšem svou hlavu uložíte na špalek, znenadání se na nebi objeví něco, co žádná živá bytost neviděla několik století. Drak. Ano vaši popravu ve správný okamžik překází drak, který se z ničeho nic vynoří z poza hory a celou pevnost Helgen srovná se zemí. Vám se naštěstí podaří utéct. Během útěku vám bude dána volba s kým chcete utéct. Jestli s jedním z povstalců nebo naopak s jedním vojákem cisařských legii. Tak či tak útěk probíhá ve stejné režii. Šlo akorát o to, která bojující strana vás požádá o pozdější připojení se do občanské války ve Skyrimu jako první. Na průběh hry samotné tato volba vliv nemá.

 

Ulfric Bouřný Háv, vůdce frakce, která ve Skyrimu povstala proti císařství

 

General Tullius, vůdce císařské legie ve Skyrimu a muž zodpovědný za chycení Ulfrica na začátku hry

 

 

Další hlávka Nordského salátu přímo do bedýnky 🙂

 

Je to pták? Je to letadlo? NE! JE TO DRAK!!!

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

NES čili Nintendo Entertainment System

Posláno 19.5.2018  v Herní zápisník

Krom hraní her na počítači, značnou část mého dětství ovlivnila i jiná herní platforma. Platforma, kterou znají i mí rodiče a to už je co říct, dámy a pánové 🙂 Ona herní platforma nese název “Nintendo Entertainment System“ zkráceně “NES“. NES byla herní konzole vytvořená v 80 letech minulého století japonskou firmou Nintendo a právě v japonsku byla spíše známá pod názvem Family Computer, zkráceně Famicom a vypadala trochu jinak než poté americká a evropská verze. Tato konzole se nejprve prodávala pouze v japonsku, kde sklidila obrovský úspěch a do Ameriky a Evropy se dostala až o pár let později. Dneska by nad touto konzolí kdejaký novodobý pařan, který s touto konzolí nikdy neměl tu čest se vší pravděbodobností asi jenom mávnul rukou a dodal by k tomu, že co to je za bullshit? Žádná realistická grafika, žádný prostorový zvuk a jenom pouhé pípání a 8-bitová grafika. No, ale mojí milí zlatí, takhle kdysi herní průmysl ve svých plénkách vypadal. Tehda zpátky v době, kdy tato konzole by novinkou ze jednalo o něco revolučního. Tehda ještě takový přepych, co se týče video her, jaký máme dnes nebyl a pokud jste si chtěli něco zahrát, museli jste se smířit s arcade automaty někde v nějakých hernách nebo hospodách, kde vás to vždycky stálo nějakou tu minci. A právě toto změnil NES. Ano už předtím zde byla nějaká snaha ve formě tzv. Color TV Game, ale ve srovnání s následujícím  počinem, zvaný NES to byl prd ve větru.

 

Vlevo americká verze NESu a vpravo japonská verze NESu, zvaná Famicom.

 

 

Jak jsem již zmínil, tato herní konzole byla v té době revoluční. Nabízela možnost si zahrát tehdy velice běžné 8-bitové hry, které se prodávaly ve formě tzv. cartridgí (čti kartridží), což byly vlastně takové kazetky, které se poté vkládaly do speciálního slotu na konzoli, poté se zmáčklo tlačítko “power“ a už to jelo. Žádná instalce, prostě zasuň, pusť a hraj. Škoda, že se v moderní době od vydávaní her na cartridgích upustilo, protože pro mě to byl zdaleka nejlepší způsob, jak se hry mohly vydávat. V porovnání třeba s takovým CDečkem, kdy stačí načítací stranu CDčka trochu poškrábat, tak jste mohli své hře říci pápá. Cartridge jste mohli poškrábat, mohla vám na něj nechtěně ukápnout kapka vody nebo spadnout z větší výšky a hře samotné se nic nestalo. Pokud teda ono poškození nějak nenarušilo vnitřek cartrige nebo konektory, ale jen vrhní plastovou vrstvu, která sloužila jako ochrana právě před poškozením. Co se týče konstrukce cartridgi, tak existovala varianta jak pro Famicom a tak pro NES. Pro NES byly typické, že cartridge byla protáhlá trochu do výšky, za to co u Famicomu se spíše více podobaly tvarem kazetám do rádia.

 

K porovnání obě verze cartrigí pro hru Air Fortess

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Způsobují video hry sklony k zabíjení?

Posláno 3.5.2018  v Herní zápisník

Velmi kontroverzní téma, o kterém si taky myslím svoje. Způsobují video hry sklony k zabíjení? Nebo dá se toto srovnat se závislostí na drogách nebo alkoholu? Ne. Pokud nejste nějaký (s prominutím) duševně labilní kokot zavřený v nějakém ústavu/léčebně pro mentálně choré, co má čirou náhodou přístup k počítači nebo konzoli. To, čím  televize krmí lidi, že nadměrné hraní video her po nějaké době způsobuje vražedné sklony je pouhý výmysl. Nic jiného než prachsprostý výmysl, protože všichni ti tzv. odborníci, kteří jsou většinou náhodní lidé oslovení někde random na ulici nebo nějací pseudo psychologové vnímají jen jeden úhel pohledu. Tito strašní experti na herní průmysl se tváří, jak této tématice strašně rozumí, ale nikdy nevnímají video hry všemy směry a existuje pro ně pouze jeden žánr hry. A to jsou akční střílečky a brutalita v nich. Pokud teda hraju třeba Postal (který je teda krvavý celkem dost), tak jsem automaticky považován za někoho, komu dříve či později rupne v bedně, z kůlny vytasí starou zrezlou kosu a půjde někomu kosit hlavy na ulici? Ano přesně taková je logika těch, co ony nesmysly vypouští v televizi z úst. Pokud má člověk vše duševně v hlavě srovnáno a není zbaven svéprávnosti, tak by ho nikdy nenapadlo po hodině strávené třeba u Super Mario Bros jít ven a skákat lidem po hlavě nebo skákat hlavou do stropu, snažíc se ho rozbít za účelem, aby se z něj začly sypat dukáty 🙂 Přesně takový případ tohoto negativního smýšlení vůči video hrám je i můj táta. Když projde kolem mě do ložnice a já hraju třeba nějakou pitomou adventuru, kde se jednou v nějakém okamžiku ozve zvuk výstřelu z pistole, tak už se mě táta ptá, kolik že jsem už jich v té mé virtuální “třetí světové“ zabil a jestli jak vysoké mám score. No, vysvětlovat někomu takovému, jak je trapný a vůbec ničemu nerozumí už nemám sílu.

 


Nejprve si zjistěte podstatu video her a teprve potom točte reportáž. Ale tak co. Negativní reklama je pořád reklama 😛

 

Setkal jsem se i s názory, že závislost na video hrách by se dala srovnat se závislostí na alkoholu nebo drogách. To snad nemyslíte vážně. Vůbec žádného laika co v životě video hry nehrál nenapadne, že existuje i jiný žanr her a že vlastně hry v některých případech vás toho dokáží naučit více než škola. Třeba já díky několika opakovaným hraním video her jsem pochytal hodně anglických výrazů (ne jen těch sprostých, jak by nějaký chytrák chtěl říct/napsat) a respektive mou celkovou úroveň angličtiny jsem piloval spíše ve hrách než někde nad nějakou učebnicí nebo nad slovníkem. Nebo třeba takové strategie. Ty vás krom jazykových znalostí dokáží naučit i logicky přemýšlet, smysluplně uvažovat a nebo adventury vás v některých případech naučí rozhodnout se, co je správné a co špatně. Bohužel ale média a bulvár vždy záměrně vyberou jen to špatné a co kazí reputaci hernímu průmyslu. Mluvím o již výše zmíněných duševně labilních jedincích, kteří u hraní her řvou jak blázni a když se je někdo pokusí od hraní odtrhnout, tak už nastupuje značná míra agrese. Myslím, že následující příklady mluví samy za sebe.

 

Takových pablbů je spoustu, ale tohle nejsou hráči, ale SRÁČI…

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Proč odmítám natočit PoP: The Forgotten Sands

Posláno 25.3.2018  v Herní zápisník

Položím pro mé sledující, co mě sledují od samotného začátku mého působení na YouTube jednoduchou otázku. S čím jsem začínal u sebe na kanále jako s mou první LP sérií? Ano správně, byl to Prince of Persia Warrior Within, který se řadí mezi mé nejvíce sledované série na kanále společně se všemi ostatními Princátky “pískočasové trilogie“ včetně stařičkého Prince, který musel zachraňovat princeznu před zlým vezírem. Ano to byly časy, na které rád vzpomínám a co bych dal za to, kdybych se do těch časů mohl ještě jednou vrátit projet si to všechno znova (i když to možná znovu chystám coby herní repete na kanále SMY, se kterým jsem od konce minulého roku navázal spolupráci, ale o tom až někdy jindy.).

 

Ne jednou padl během všech tří sérií pískočasové trilogie dotaz, zda někdy natočím i ten nový díl časově odehrávající se mezi díly The Sands of Time a Warrior Within zvaný Prince of Persia Forgotten Sands. Vždy jsem každému odpověděl stejným stylem včetně hromadné odpovědi v úvodu jednoho partu The Sands of Time a rozhodl jsem se tuto mou myšlenku, proč jsem tomu tehda tak neučil uveřejnit zde do tohoto mého herního zápisníku co by mou další myšlenku, která by mohla někdy někoho zajímat nebo pro případ, že to někdo tehdy nepochopil, protože jsem se tehda nemusel vyjádřit zcela jasně a nevysvětlil jsem tak úplně všechno. Plus kdybych to měl detailně vysvětlovat, byl by komentář stejně dlouhý jako následující psaní. Takže pročpak jsem tomu tak neučinil?

 

Důvod je jednoduchý. Forgotten Sands v mých očích již není Prince of Persia, jak jsem na něj byl zvyklý a jak jsem jej znal. Může mít stejný ohoz jak Princ, může se považovat za peršana, může se onen díl odehrávat v Perzii či dabera může mít stejného (aspoň teda v té CZ verzi), ale v mých očích to už prostě není ten starý dobrý ořechový Princ. To co pánové z Ubisoftu tehda vypustili ven za nedodělaný a okleštěný polotovar bylo něco neskutečného. Hra to mohla být výborná, kdyby se tolik neškrtalo ve vymožnostech hratelnosti (k tomu se dostanu), nechalo se tam to, co dělalo předešlé díly unikátní a nevymýšlely se nějaké extra blbosti okolo, které do princovského univerza vůbec nesedí.

 

Třeba hnedka ten začátek. Když jsem hru spustil prvně měl jsem takový pocit, jestli jsem si čirou náhodou nespletl hru. Úvodní bitva, kterou si ve formě úvodního tutoriálu projdeme mi až moc připomínala jednu jistou bitvu z Pána prstenu. Ještě aby ne, první záběr poté co hru spustíte mluví sám za sebe. Princ si to rajtuje na koni až dorajtuje na jakýsi útes ze kterého pohlíží na bitvu, která se odehrává u města, které by jako z oka vypadlo Minas Tirith z již zmíněného Pána prstenu. Posuďte onu shodu sami na snímcích níže.

 

Nevím jak vy, ale opravdu mi příjde, že zde bylo čerpáno ze soudku Pána prstenu

 

Dále v čem již nevidím žádnou známku a shodu s Princem z Perzie je Princ samotný. Mám na mysli jeho vzhled. Co to je kua za “nedomrdek“?! Proč není sakra stejný jako v pískočasové trilogii? Ano chápu, muselo to mít ty své nové grafické normy a aby hra šla s dobou, ale to mi neříkejte, že nešlo Prince zplácat tak, aby se aspoň trochu podobal tomu svému minulému já z předešlých tří dílů? Ze stránky jeho stárnutí během všech tří dílů trilogie by to totiž nedávalo žádný smysl. Odehrájí se události z The Sands of Time, kde je Princ takový, jak ho všichni známe a pak najednou bum! Přichází události mezi The Sands of Time a Warrior Within a Princ se z ničeho nic z typicky perského jinocha změní na nějakého nevyspělého fracka, abychom pak byli svědky jeho opětovného dozrání do původní podoby, známou z Warrior Within a The Two Thrones. Takže jak říkám, v případě, že hru chronologicky řadíte podle časových událostí původní trilogie, tak tam prostě ten nový princovský zjev nesedí.

 

Řekl bych, že se právě díváme spíše na Atreye z Nekonečného příběhu, který si prochází pubertou než na Prince z Perzie

 

[Nahoru]