Archiv rubriky: Herní zápisník

NES čili Nintendo Entertainment System

Posláno 19.5.2018  v Herní zápisník

Krom hraní her na počítači, značnou část mého dětství ovlivnila i jiná herní platforma. Platforma, kterou znají i mí rodiče a to už je co říct, dámy a pánové 🙂 Ona herní platforma nese název “Nintendo Entertainment System“ zkráceně “NES“. NES byla herní konzole vytvořená v 80 letech minulého století japonskou firmou Nintendo a právě v japonsku byla spíše známá pod názvem Family Computer, zkráceně Famicom a vypadala trochu jinak než poté americká a evropská verze. Tato konzole se nejprve prodávala pouze v japonsku, kde sklidila obrovský úspěch a do Ameriky a Evropy se dostala až o pár let později. Dneska by nad touto konzolí kdejaký novodobý pařan, který s touto konzolí nikdy neměl tu čest se vší pravděbodobností asi jenom mávnul rukou a dodal by k tomu, že co to je za bullshit? Žádná realistická grafika, žádný prostorový zvuk a jenom pouhé pípání a 8-bitová grafika. No, ale mojí milí zlatí, takhle kdysi herní průmysl ve svých plénkách vypadal. Tehda zpátky v době, kdy tato konzole by novinkou ze jednalo o něco revolučního. Tehda ještě takový přepych, co se týče video her, jaký máme dnes nebyl a pokud jste si chtěli něco zahrát, museli jste se smířit s arcade automaty někde v nějakých hernách nebo hospodách, kde vás to vždycky stálo nějakou tu minci. A právě toto změnil NES. Ano už předtím zde byla nějaká snaha ve formě tzv. Color TV Game, ale ve srovnání s následujícím  počinem, zvaný NES to byl prd ve větru.

 

Vlevo americká verze NESu a vpravo japonská verze NESu, zvaná Famicom.

 

 

Jak jsem již zmínil, tato herní konzole byla v té době revoluční. Nabízela možnost si zahrát tehdy velice běžné 8-bitové hry, které se prodávaly ve formě tzv. cartridgí (čti kartridží), což byly vlastně takové kazetky, které se poté vkládaly do speciálního slotu na konzoli, poté se zmáčklo tlačítko “power“ a už to jelo. Žádná instalce, prostě zasuň, pusť a hraj. Škoda, že se v moderní době od vydávaní her na cartridgích upustilo, protože pro mě to byl zdaleka nejlepší způsob, jak se hry mohly vydávat. V porovnání třeba s takovým CDečkem, kdy stačí načítací stranu CDčka trochu poškrábat, tak jste mohli své hře říci pápá. Cartridge jste mohli poškrábat, mohla vám na něj nechtěně ukápnout kapka vody nebo spadnout z větší výšky a hře samotné se nic nestalo. Pokud teda ono poškození nějak nenarušilo vnitřek cartrige nebo konektory, ale jen vrhní plastovou vrstvu, která sloužila jako ochrana právě před poškozením. Co se týče konstrukce cartridgi, tak existovala varianta jak pro Famicom a tak pro NES. Pro NES byly typické, že cartridge byla protáhlá trochu do výšky, za to co u Famicomu se spíše více podobaly tvarem kazetám do rádia.

 

K porovnání obě verze cartrigí pro hru Air Fortess

 

 

Konzole tehdy disponovala řadou ovládacích příslušenství, ze kterých asi nejlegendárnější jsou ony designově velice pěkné ovladače o pouhých čtyřech tlačítkách a směrovými šipkami (s tím byste si asi Flight Simulator nezahráli dámy a pánové 😀 ), kterýma se ovládala většina her. Dále zde máme legendarní světelnou pistoli neboli Zapper, jejiž funkci si vysvětlíme někdy jindy. S touto pistolí šlo “střílet“ kachny např. ve hře Duck Hunt, westernovské bandity ve hře Wild Gunman či cvičné terče v Hogan’s Alley. Hry, které se ovládají světelnou pistolí nevyšlo sice moc, ale taky jich nebylo málo. To vám mohu zaručit. Svou konstrukcí se taky Zapper lišil. V případě NESu Zapper vypadal spíše jako pistole, ukradená z nějakého sci-fi filmu, zatímco Famicom verze vypadala spíše jako obyčejný colt nebo revolver. Jen je škoda, že tato pistole se nedá dneska napojit na modernější televize. Se svou kontrukcí to ani není možné, protože je uzpůsobena na součástky televize, které byly tehda zcela běžné. Ano mluvím o těch tlustých bednách, které už dneska skoro nikde nejsou. Dnešní televize obsahují součástky, které logicky v té době ještě neexistovaly, proto dneska není možné tuto pistoli zapojit do moderních televizorů. Sice jsem na YouTube viděl hodně videí, kde si to nějaký človíček uzpůsobil, aby pistole byla kompatibilní s modernější televizí, ale bylo nutné “kuchnout“ do samotné pistole, ale na tohle si já, coby po technické stránce slabý člověk natroufám. To by si spíše koupil něco takového, jen kdyby to bylo levnější a bylo v Čr. V případě ovladačů to je jiná. Ty dneska celkem za levno seženete na Ali expressu i s USB koncovkou a můžete si je potom zapojit na PC a nakonfigurovat v NES emulátoru, ale to už není takový herní požitek jako tehda před starou bednou, ale pořád lepší než klávesnice 🙂 Každopádně toto zmiňuji proto, že já sám jsem si dva ovladače z Ali expressu pořídil a přišly i celkem z Číny rychle. Akorát si teď herní požitek s něma nemohu dopřát, protože už nějakou dobu oba dva ovladače mají “propůjčené“ mojí rodiče a směle s něma hrají jako starých času Dr. Maria 😀 Ale však já si jednou pro ně dojdu 🙂

 

Verze ovladačů pro NES a Famicom. Nahoře NES a dole Famicom

 

Verze Zapperu pro Famicom

 

Verze Zapperu pro NES

 

V případě dalšího příslušenství už je tak zmíním Power Glove, herní rukavici, která dokázala snímat pohyby vaší ruky v některých hrách. Poté Quick Shot, joystick, který byl spíše určen pro hry typu Galaga a báli jste se, že si u této hry vymačkáte tlačítko A nebo B. Tady je tento problém vyřešen tlačítkem autofire, které po se zmáčknutí chove jako byste nepřetržitě a bez přestávky mačkali tlačátko pro střelbu. Vlastně i obdoby normálních NES ovladačů s autofire tlačítky jsem na Ali expressu taky viděl. Ovládacích příslušenství bylo daleko víc, ale myslím, že není potřeba zmíňovat všechny. Třeba takový Robot R.O.B nebo Familly Fun Fitness.

 

Z externího příslušenství zde mohu zmínit např. redukci Catridgí, která byla k dispozici pro případ, že jste vlastnili Famicom catridge, ale konzoli jste měli NES. Slyšel jsem i zvěsti o příslušenstvích, kde jste mohli napsat cheat kody a hru projet s cheaty nebo o vychytávce, která vám umožňovala hru ukládat a načítat i jinak než že jen dojdete do určité úrovně hry a zobrazí se vám “continue“ kód, který po spuštění hry potom zadáte v hlavním menu.

 

Famicom catridge napojená do NES Cartridge Converteru

 

Nemusím zmiňovat, že v té době ve velkém taky frčely napodobeniny těchto konzolí včetně samotných her. Sám bohužel vlastním pouhou napodobeninu této konzole. Tyto napodobeniny byly výrazně pod cenou a to vysvětluje, jaktože mí rodiče si tehda i přes svou spořivou povahu tuto konzoli pořídili. Tyto napodobeniny jste mohli získat buď v nějakých kamenných obchodech nebo u vietnamských prodejců. V případě mých rodičů to teda to naštěstí nebylo pořízeno u žádného vietnamského prodejce, ale v jakémsi kamenném obchodu v Polsku, tak to vysvětluje, proč nám ona konzole vyhořela až 10 let po koupi a ne po 10 hodinách. Pardon, já musel 😀 Co se týče cartrigí samotných, tak napodebeninu šlo poznat tak, že když jste hru zapli, tak jste mohli vidět menší vizuální rozdíly. Např. že ve hře chybí v hlavním menu chybí název hry, licenční ujednání a rok vydání. Nebo v případě hry Tennis, chyběl v zadu v hledišti nápis Nintendo.

 

Nelicencovaný Tennis, chybí nápis Nintendo vlevo nahoře

 

Lincencovaný Tennis, tak jak má vizuálně vypadat. Nintendo nápis vlevo nahoře je na své místě.

 

Tady náš koupený domácí miláček :3 Bohužel dnes už vyhořelý a taky napodobenina, ale nikoho to v té době netrápilo. Toto napodobenina Famicomu dodávám.

 

Nebo krom těchto napodobenin se taky mohlo stát, že třeba jste si koupili catridge s Batmanem, ale po spuštění hry zjišťujete, že jste si vlastně koupili Maria. Ale co asi bylo největším kalibrem těchto napodobenin bylo prodávaní cartridgí, které se záhadně jmenovaly “1000 in 1“ (nebo í víc), kde podle všeho mělo být přes tisíc her na jedné catridgi. Na některých tomu tak bylo, že opravdu catridge obsahovala tisíc jednotlivých her, ale z naších zkušeností nám jedna cartridge díky tomu crashovala po spuštění hry. Ale ve většině těchto případů tyto tzv. 1000 in 1 catridge nabízely jednu a tu samou hru ve vícero variantách. Že například hrdina hry byl silnější, nezranitelný, střílel či chodil rychleji atd. Na těchto catridgích jste se taky mohli potkat i se zkomolenými názvy her. Donkey Kong se třeba někde mohl objevit jako King Kong atd.

 

 

 

Nintendo Entertainment System vydržel v prodeji do roku 1995 (čili do mého narození). Prodalo se přes 60 milionů kusů. Poté se na scéně objevil nástupce Super Nintendo Entertainment System, zkráceně SNES. Ale o tomhle kousku až někdy jindy. Jsem rád, že jsem díky rodičům, kteří si tuto konzoli pořídili pro své tehdejší herní potěšení mohl poznat, a na nějakou dobu se k ní upnout a poznat její nejznámější tituly jako jsou např. Super Mario Bros. Dr. Mario, Duck Hunt, Battle City, Hoggan’s Alley, Metroid a mnoho dalších. Kdybych si měl vybrat, kterou retro konzoli bych si mohl zadarmo odnést, tak bych určitě zvolil právě NES. U této konzole jsem strávil (společně ještě počítačem) nejvíce času nevyměnil bych tyto časy za nic na světě. Ano zvažoval jsem i možnou koupi toho maličkého retro kousku zvaný “Nintendo Classic Mini: NES“. Sice jsou tam už předem integrovany největší pecky té doby, ale co z toho, když tam nemůžete integrovat další. A o nemožnosti si opět zastřílet ze Zapperu už ani nemluvím. Raději si pořídit komplet originál a někde splašit starou bednu a další catridge než si kupovat novodobou změnšeninu, která stejnak působila jako marketingový tah před příchodem Nintenda Switch.

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Způsobují video hry sklony k zabíjení?

Posláno 3.5.2018  v Herní zápisník

Velmi kontroverzní téma, o kterém si taky myslím svoje. Způsobují video hry sklony k zabíjení? Nebo dá se toto srovnat se závislostí na drogách nebo alkoholu? Ne. Pokud nejste nějaký (s prominutím) duševně labilní kokot zavřený v nějakém ústavu/léčebně pro mentálně choré, co má čirou náhodou přístup k počítači nebo konzoli. To, čím  televize krmí lidi, že nadměrné hraní video her po nějaké době způsobuje vražedné sklony je pouhý výmysl. Nic jiného než prachsprostý výmysl, protože všichni ti tzv. odborníci, kteří jsou většinou náhodní lidé oslovení někde random na ulici nebo nějací pseudo psychologové vnímají jen jeden úhel pohledu. Tito strašní experti na herní průmysl se tváří, jak této tématice strašně rozumí, ale nikdy nevnímají video hry všemy směry a existuje pro ně pouze jeden žánr hry. A to jsou akční střílečky a brutalita v nich. Pokud teda hraju třeba Postal (který je teda krvavý celkem dost), tak jsem automaticky považován za někoho, komu dříve či později rupne v bedně, z kůlny vytasí starou zrezlou kosu a půjde někomu kosit hlavy na ulici? Ano přesně taková je logika těch, co ony nesmysly vypouští v televizi z úst. Pokud má člověk vše duševně v hlavě srovnáno a není zbaven svéprávnosti, tak by ho nikdy nenapadlo po hodině strávené třeba u Super Mario Bros jít ven a skákat lidem po hlavě nebo skákat hlavou do stropu, snažíc se ho rozbít za účelem, aby se z něj začly sypat dukáty 🙂 Přesně takový případ tohoto negativního smýšlení vůči video hrám je i můj táta. Když projde kolem mě do ložnice a já hraju třeba nějakou pitomou adventuru, kde se jednou v nějakém okamžiku ozve zvuk výstřelu z pistole, tak už se mě táta ptá, kolik že jsem už jich v té mé virtuální “třetí světové“ zabil a jestli jak vysoké mám score. No, vysvětlovat někomu takovému, jak je trapný a vůbec ničemu nerozumí už nemám sílu.

 


Nejprve si zjistěte podstatu video her a teprve potom točte reportáž. Ale tak co. Negativní reklama je pořád reklama 😛

 

Setkal jsem se i s názory, že závislost na video hrách by se dala srovnat se závislostí na alkoholu nebo drogách. To snad nemyslíte vážně. Vůbec žádného laika co v životě video hry nehrál nenapadne, že existuje i jiný žanr her a že vlastně hry v některých případech vás toho dokáží naučit více než škola. Třeba já díky několika opakovaným hraním video her jsem pochytal hodně anglických výrazů (ne jen těch sprostých, jak by nějaký chytrák chtěl říct/napsat) a respektive mou celkovou úroveň angličtiny jsem piloval spíše ve hrách než někde nad nějakou učebnicí nebo nad slovníkem. Nebo třeba takové strategie. Ty vás krom jazykových znalostí dokáží naučit i logicky přemýšlet, smysluplně uvažovat a nebo adventury vás v některých případech naučí rozhodnout se, co je správné a co špatně. Bohužel ale média a bulvár vždy záměrně vyberou jen to špatné a co kazí reputaci hernímu průmyslu. Mluvím o již výše zmíněných duševně labilních jedincích, kteří u hraní her řvou jak blázni a když se je někdo pokusí od hraní odtrhnout, tak už nastupuje značná míra agrese. Myslím, že následující příklady mluví samy za sebe.

 

Takových pablbů je spoustu, ale tohle nejsou hráči, ale SRÁČI…

 

Potom se není čemu divit, když v televizi a na internetu ukazují pouze tu negativní stránku věci a lidé tomu potom slepě věří. Ano, souhlasím, že tihle magoři, kterým už z toho gamingu hrabe je dost, ale je třeba taky oddělit zrna od plev a uvědomit si, že ne hnedka každý hráč je duševně labilní psychopat. Já se přiznám, já taky občas někdy u nějaké hry zakleju, ale rozhodně ne jako třeba onen němčour. Prostě občasné vynadaní k hraní video her patří. Že se ale někdo u her neumí ovládat není můj problém nebo ostatních hráčů či samotného herního průmyslu. Každý hráč je samostatná myslící jednotka a holt jsou tady ti dobří i ti špatní.  Ne všichni jsou takoví, jak popisuje televize a bulvár. Sice tráví svůj veškerý volný čas seděním před monitorem, ale nemusí to být hned tím, že jsou prostě závislí a nedokáží bez toho žít. Dneska se dá na gamingu vydělávat milony (nevím, jak v Čr, ale v zahraničí to jede ve velkém) pomocí streamování, let’s playování na YouTube nebo účastnění se nějakých online turnajů. Prostě to není o závislosti, ale holt to dnes někteří mají jako svou práci. Sice tady v Čr si to opět moc představit neumím, ale v zahraničí toto jede rozhodně ve velkém a nikdo kolem toho nemá žádné negativní kecy. Možná tak jedině nějací haters.

 

Je taky si potřeba uvědomit, že herní průmysl se stále vyvíjí ku předu a nic ho nezastaví. A už vůbec ne nějaké hledání špíny a znehodnocování jej. Naopak ho to ještě více zviditelní a udělá se mu zadarmo reklama. Ano, mám taky vůči pokroku herního průmyslu své osobní výhrady, ale žádná z oných výhrad se nerovná tomu, co tvrdí média. Že video hry způsobují sklony k zabíjení. Mě jde o tu pokrokovou stránku herního průmyslu. Ale to už je na jiné povídání.

 

Takže těď všem těm tzv. expertům dám dvě rady:

 

1.) Přestaňte strkat ten váš “brouk pytlíkovský“ nos do věcí, kterým vůbec nerozumíte nebo se na danou věc přestaňte dívat jen z jednoho úhlu pohledu a zjistěte si veškerá fakta než začnete soudit.

 

2.) Nevěřte všemu, co se říká v televizi, protože ne vždy to je tak černé, jak to vypadá. Televize, média a respektive i bulvár vždy mají ve zvyku věci značně zveličovat, překrucovat a vymyslet si svou vlastní pravdu.

 

Závěrem ještě řeknu, že ano, někteří jedinci jsou takoví jací jsou. Sedí u toho monitoru několik hodin každý den, některým z toho může značně hrabat, ale hrám a hernímu průmyslu to nedávejte za vinu. Že je nějaký duševně labilní kterén kreténem není problém nikoho jiného než onoho kreténa. A srovnávat zavislost na videohrách se závilostí na alkoholu či drogách? Ale no tááááák 🙂

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Proč odmítám natočit PoP: The Forgotten Sands

Posláno 25.3.2018  v Herní zápisník

Položím pro mé sledující, co mě sledují od samotného začátku mého působení na YouTube jednoduchou otázku. S čím jsem začínal u sebe na kanále jako s mou první LP sérií? Ano správně, byl to Prince of Persia Warrior Within, který se řadí mezi mé nejvíce sledované série na kanále společně se všemi ostatními Princátky “pískočasové trilogie“ včetně stařičkého Prince, který musel zachraňovat princeznu před zlým vezírem. Ano to byly časy, na které rád vzpomínám a co bych dal za to, kdybych se do těch časů mohl ještě jednou vrátit projet si to všechno znova (i když to možná znovu chystám coby herní repete na kanále SMY, se kterým jsem od konce minulého roku navázal spolupráci, ale o tom až někdy jindy.).

 

Ne jednou padl během všech tří sérií pískočasové trilogie dotaz, zda někdy natočím i ten nový díl časově odehrávající se mezi díly The Sands of Time a Warrior Within zvaný Prince of Persia Forgotten Sands. Vždy jsem každému odpověděl stejným stylem včetně hromadné odpovědi v úvodu jednoho partu The Sands of Time a rozhodl jsem se tuto mou myšlenku, proč jsem tomu tehda tak neučil uveřejnit zde do tohoto mého herního zápisníku co by mou další myšlenku, která by mohla někdy někoho zajímat nebo pro případ, že to někdo tehdy nepochopil, protože jsem se tehda nemusel vyjádřit zcela jasně a nevysvětlil jsem tak úplně všechno. Plus kdybych to měl detailně vysvětlovat, byl by komentář stejně dlouhý jako následující psaní. Takže pročpak jsem tomu tak neučinil?

 

Důvod je jednoduchý. Forgotten Sands v mých očích již není Prince of Persia, jak jsem na něj byl zvyklý a jak jsem jej znal. Může mít stejný ohoz jak Princ, může se považovat za peršana, může se onen díl odehrávat v Perzii či dabera může mít stejného (aspoň teda v té CZ verzi), ale v mých očích to už prostě není ten starý dobrý ořechový Princ. To co pánové z Ubisoftu tehda vypustili ven za nedodělaný a okleštěný polotovar bylo něco neskutečného. Hra to mohla být výborná, kdyby se tolik neškrtalo ve vymožnostech hratelnosti (k tomu se dostanu), nechalo se tam to, co dělalo předešlé díly unikátní a nevymýšlely se nějaké extra blbosti okolo, které do princovského univerza vůbec nesedí.

 

Třeba hnedka ten začátek. Když jsem hru spustil prvně měl jsem takový pocit, jestli jsem si čirou náhodou nespletl hru. Úvodní bitva, kterou si ve formě úvodního tutoriálu projdeme mi až moc připomínala jednu jistou bitvu z Pána prstenu. Ještě aby ne, první záběr poté co hru spustíte mluví sám za sebe. Princ si to rajtuje na koni až dorajtuje na jakýsi útes ze kterého pohlíží na bitvu, která se odehrává u města, které by jako z oka vypadlo Minas Tirith z již zmíněného Pána prstenu. Posuďte onu shodu sami na snímcích níže.

 

Nevím jak vy, ale opravdu mi příjde, že zde bylo čerpáno ze soudku Pána prstenu

 

Dále v čem již nevidím žádnou známku a shodu s Princem z Perzie je Princ samotný. Mám na mysli jeho vzhled. Co to je kua za “nedomrdek“?! Proč není sakra stejný jako v pískočasové trilogii? Ano chápu, muselo to mít ty své nové grafické normy a aby hra šla s dobou, ale to mi neříkejte, že nešlo Prince zplácat tak, aby se aspoň trochu podobal tomu svému minulému já z předešlých tří dílů? Ze stránky jeho stárnutí během všech tří dílů trilogie by to totiž nedávalo žádný smysl. Odehrájí se události z The Sands of Time, kde je Princ takový, jak ho všichni známe a pak najednou bum! Přichází události mezi The Sands of Time a Warrior Within a Princ se z ničeho nic z typicky perského jinocha změní na nějakého nevyspělého fracka, abychom pak byli svědky jeho opětovného dozrání do původní podoby, známou z Warrior Within a The Two Thrones. Takže jak říkám, v případě, že hru chronologicky řadíte podle časových událostí původní trilogie, tak tam prostě ten nový princovský zjev nesedí.

 

Řekl bych, že se právě díváme spíše na Atreye z Nekonečného příběhu, který si prochází pubertou než na Prince z Perzie

 

Poté další věc. Princ má bratra? Od kdy pak? Proč o něm někdy nebyla zmínka v původní pískočasové trilogii? To byl nějak Princův bratr rozhádaný s jejich otcem, že jsme za celou dobu pískočasové trilogie o něm neslyšeli? Proč se aspoň neúčastnil bitvy v The Sands of Time nebo o něm nepadla nějaká zmínka? V událostech dalších dvou dílu už být nemůže (to si dovolím zaspoilerovat), protože na konci Forgotten Sands natáhne onen bratr brka. Opět dle časových událostí by to nedávalo žádný smysl. Princův bratr na konci hry natáhne bačkory a v dalším díle (Warrior Within) je Princ až překvapivě klidný jako by ho to vůbec netrápilo. Spíše tehda ještě nevěděl, že bude mít o pár let později nějakého bratříčka 😛

 

Kdo si? Co si? Aha pán vyděděný bratr, o kterém nikdo předtím neslyšel 😛

 

Plus na konci Sands of Time měl Princ stejnak plnou hlavu Farah a jde to poznat i ve Warrior Within, že na ní nikdy nezapomněl narozdíl od svého mrtvého bratra, o kterém ani nikdy ve Warrior Within a The Two Thrones nevěděl 😀 Co mu to hezky zdobí hruď na jeho zbroji ve Warrior Within? Amulet, který měla Farah v The Sands of Time a který ve Warrior Within plnil úlohu dýky času 😀 Hmmmm, teď mě napadla otázka, kde je vlastně dýka času v tom Forgotten Sands? 🙂 No i když o té taky nebylo ani vidu ani slechu ve Warrior Within, tak dejme tomu, že se správně zase měla objevit až v The Two Thrones.

 

 

Poslední výtka z příběhové části než se pustíme na stránku hratelnosti je taková, že si pokládám otázku. Kde je sakra Dahaka? Princova nemesis a strážkyně času z Warrior Within, která za změnu časové linie, kterou Princ provedl (události The Sands of Time) a pronásleduje ho, aby naplnil svůj osud a to tak, že zemře, jako by tomu stejnak bylo v původní časové lini, kdyby Princ ten čas nevrátil. To tak trochu k původnímu “lore“ pískočasové trilogie“. Takže se ptám znovu, kdepak tu netvoří děvuchu máme? Nikde. Páni tvůrci jí tam vůbec nezakomponovali. A to i přesto, že údajně po skončení dílu The Sands of Time měla Prince Dahaka začít pronásledovat, tak jsem myslel, že ji potkám v tomhle mezidíle, dostanu třeba odpověď na nějaké údajné nezodpovězené otázky, týkající se příběhu Prince z Perzie jako takového, ale kde nic tu nic. Tohle byl ze stránky příběhu klíčový prvek k tomu, proč tohle nepovažovat za právoplatný díl Prince z Perzie. Aspoň co se původní trilogie písku času týče. Teď se vrhneme na stránku hratelnosti.

 

Kde Dahaka má?

 

Fuj, tebe nehledám 😛 Kdo si? Dahaky bratranec? Podle všeho final boss hry…

 

Hnedka první věc, která mi hnula žlučí se objevila sotva, co skončilo to Lord of The Rings intro a já mohl poprvé zabřednout do samotného hraní. Dejme tomu, že jsem už rozdýchal všechny zmíněné věci výše, ale pořádná sprcha přišla až potom, co se objevili první nepřátelé.  Nemusím, říkat, že jsem se na tuhle hru hooooodně těšil a tehda jsem očekával, že hra bude (narozíl od předešlého dílu) konečně opět vycházet z konceptu původní trilogie a že budou zakomponovaná i všechna bojová komba a respektive i všechny bojové prvky z Warrior Within a The Two Thrones, ale strašně jsem se zmýlil. Poté, co předemnou stanuli první nepřátelé, tak jsem neměl jak se bránit. Blokovaní v této hře neexistuje, takže kolem nepřátel pobíháte jak blázni, aby vás nezranili a co se týče bojových komb, tak o tom stejná kapitola. Taky po nich není ani vidu ani slechu. Takže žedné Princovy bojové piruetky na rukou a do toho seká vše kolem. Ani zeď nijak co by výhodu v boji nevyužijete. Žádný vertikální výběh po stěně s následnou Princovou otočkou, kde Princ po dopadu zpět na zem sejme vše, co se tam zrovna nachází. Co se týče běhání po zdech, tak páni tvůrci dopřáli Princovi aspoň ten běh po zdi jak vertikálně, tak horizontálně pouze za klidového režimu. Tzn. že jen, když se nebojuje. Takže hratelnost z bojové stránky je totálně okleštěna. Chápu, že možná chtěli eliminovat konzoloidní prvky hry, ale bylo opravdu nutné to okleštit až tak moc? V tomhle díle opravdu jen běháte kolem na všechny strany a jen tupě sekáte do všeho co je u vás. Když se později začnou protivníci objevovat ve velkém počtu nebo se dokonce i respawnovávat, tak by se už ty bojové komba hodily. Ale to ne, hlavně že jsou prašulky za totálně odfláklou bojovou mechaniku hry.

 

Stačí se kouknout na video níže v časovém úseku 5:28 a budete mít jasno o čem mluvím. Opravdu jen tupé sekání bez možnosti bránit se s absencí bojových komb. Dodávám, že občasné “akční“ záběry, jak Princ chytí a povalí protivníka nebo akrobatické dovednosti, kdy Princ protivníka přeskočí  to nenahradí. To je btw snad jako jediné společně s běháním po zdech a vrácením času co zde zůstalo coby zákl. prvky původní trilogie.

 

Ale docela se mi líbila nová schopnost pomocí času zmrazit tekoucí vodu, aby po ní bylo možné vyšplhat někam nahoru, ale to je asi tak vše, co se mi líbilo.

 

Víte, že normálně z Prince se nám stala dokonce pohádka Tisíce a jedné noci? Skutečně. V této hře totiž “spolupracuje“ s Princem jakýsi džin v ženské podobě, který princovi propůjčí moc k prastarým schopnostem, které mu mají postup hrou zjednodušit, ale já přeci jenom preferuju starou dobrou metodu bojových komb. Ale zas na druhou stranu, nápad by to rozhodně nebyl špatný, kdyby se do toho nevsrávaly ty RPG prvky, kde si tyto schopnosti vylepšujete něčím na způsob levelování, které je v každém druhém RPG. Kdyby se tyto schopnosti raději vylepšovaly postupováním hrou, bez vašeho zásahu a vyskočila by oznamovací obrazovka, že “Získaváte tady toto a toto“ jako v předešlých dílech, tak prosím, ale jinak RPG prvky prosím z Prince pro příště vynechte ok? Pokud bude nějaké příště, protože ten zástup nekonečných Assassinů mě už taky docela přestává bavit. Teď jsem si krásně nahrál k dalšímu bodu.

 

To bych raději uvítal comeback Farah než tohle.

 

A to má být jako co? Halma? Vlastně, to je ten strom schopností, který si levelujete jako v každém druhém RPG 😛

 

Pro ty, kdo neví, co je Halma 🙂

 

 

Nevím jak vy, ale mě tenhle Princ dosti zavání smrdutým odérem herní ságy Assassin’s Creed. Nejen, že grafikou a herníma mechanikama se tato hra Assassinům velice podobá, ale ve hře si dokonce můžete nastavit i skin hrdiny z jednoho dílu Assassinské ságy. Mám dojem, že to byl Ezio Auditore, ale nejsem si jistý. Takže takové menší vsrávání jedné hry stejné firmy do druhé. Nemám nic proti tomu, ale vzhledem k tomu, jak se mi čímdál tím více novější a novější Assassini hnusí, tak mi to i čím dál tím více a více vadí. Sice něco podobného se objevilo i tomto díle Prince a celkem mě to pobavilo si zahrát onu hru za Altaira, ale tehda ještě neexistovalo tolik Assassínů a nenapadlo by mě, že jich někdy bude tolik a na legendárního Prince se takhle zapomene. Nebo, že mu samotní Assassíni přibijou poslední hřebíček do rakve. Kdyby místo těch Assassínů raději pánové z Ubisoftu vytvořili nějakou pořádnou Prince of Persia hru, jakou jsme mohli znát v létech minulých a nepřizpůsobovat značku nejmodernějším normám, ocenil bych to. Ale bohužel jak všichni víme, éra kdy byl Ubisoft prestižní společností, co dělala hry pro lidi (mám na mysli třeba Raymana, Prince z Perzie atd.) už je dávno pryč. Dneska to je jen Assasín, prachy, Assassín a další prachy a další následný Assassín s dalšíma následnýma prachama na dalšího Assassina a do toho se tam tam dostaví nějaký ten Tom Clancy, aby se neřeklo. A tak je to furt dokolečka dámy a pánové…

 

Toto skutečně není druhý díl Assassin’s Creed 🙂 Spíše “Princessin’s Crap“ 😛

 

Je taky celkem moc dobře vidět, že hra očividně čerpala i z filmové předlohy, která vyšla stejného roku co tenhle “herní titul“. Filmová předloha se mi líbila, ale taky už to nekorespondovalo s postavami původní trilogie. Teď mě napadlo, že ten ženský džin se respektive dosti podobá té Tamíně z filmového provedení. Nemyslíte?

 

     

Výše filmové zpracování a níže onen džin ze hry. Až kurevsky moc podobné.

 

Takže můj finální verdikt? Tento díl Prince je jen pouhá slátanina od mladých vývojářských uch, které Ubisoft asi najalo těsně po dokončení školy a co asi Prince nikdy nehráli a jsou odkojení jen na univerzu Assassin’s Creed a jeho herních technik a taky možná proto udělali tohoto (zatím) posledního Prince tak, jak vyšel. Protože jinak si tu herní degeneraci této značky nedovedu vysvětlit. A to jsem si myslel, že nic horšího nez ten cellshadovy Princ (kterému jsem btw dal u sebe šanci coby herní sérii, ale bugově mě zklamal) nemůže být. Spletl jsem se. Forgotten Sands je u mě totálně odepsaný a nepovažuji jej za právoplatného nástupce nebo další díl trilogie písků času, když samotná duše původní trilogie v této hře chybí. Tohle zvěrstvo prostě odmítám natočit…

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

MS-DOS pařba dnes?

Posláno 10.3.2018  v Herní zápisník

Věřím, že ne jen já jsem se setkal s jedním jistým momentem, kdy jsem si chtěl po nějaké době pustit nějakou stařičkou herní klasiku, zabřednout ku ní po letech stejným způsobem jako by vyšla teprve včera a voněla novotou. Ale pak se dostavil jistý problém. Výkvět moderní technologie už jaksi nepočítá, že by se někdo zaobíral nějakýma “starýma vykopávkama“ a tím pádem není možné některé starší herní tituly na dnešních operačních systémech spustit. V případě her, tvořených čistě pro MS-DOS tady mluvíme o spoustě titulů. Abych řekl pravdu, tak téměř totažná věc se pomalu stává na denním pořádku i v případě her, které šly spustit směle ještě na Windows XP a 7, ale o tomhle se tady dnes bavit nechci. V tomto psaní bych se rád zaměřil čistě jen na staré DOSovky, protože v případě mé retro série “Návrat do DOSU“, kde se zaměřuju právě jen na hry tvořené pro MS-DOS mě párkrát v soukromých zprávách na YouTube, Skypu, Discordu, Steamu nebo Facebooku oslovilo několik lidí, jak se mi vlastně daří tyto tzv. DOSovky spouštět na novějších operačních systémech, když vlastně MS-DOS byl naposledy plně funkční na Windows 98.

 

🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁 🙁

 

Než se pustíme do samotné podstaty článku, pojďme si ve zkratce říci, co to vlastně byl MS-DOS. Jednalo se operační systém, jehož počátky se datují až do 80. let minulého století. V roce 1995 byl integrován do systému Windows 95 a jak jsem psal výše, naposledy jsme jej mohli spatřit plně funkční na Windows 98. Na dnešních operačních systémech se tento druhotný operační systém již nevyskytuje a místo něj je dneska k dispozici pouhý příkazový řádek. To by bylo ve zkratce něco málo o MS-DOS. Pokud se chcete o MS-DOS dozvědět něco více, můžete přejít např. sem. Teď už pojďme k samotnému tématu tohoto článku.

 

Existuje spousta řešení, o kterých si můžeme říct jindy, ale dneska bych se rád pobavil  jen o jednom řešení tohoto problému a ono řešení nese název “DOSBox“. Co to je vlastně ten DOSBox? Pro nějakého retro nadšence to není zas tak neznámá věc, ale pro obyčejného laika, který se rozhodl po letech zabřednout ke starým klasikám a neví jak na to to může být jedna velká neznámá. Takže mi dovolte ve zkratce těm, kteří neví jednoduše vysvětlit co to je vlastně DOSBox. DOSBox je jednoduše emulátor, který dokáže se vším všudy na moderních počítačích emulovat již zmíněný MS-DOS včetně všech příkazů, kterýma tehdy disponoval. Každopádně v tomto článku nemám v plánu vás tímto emulátorem provázet a ukazovat, který příkaz co umí atd., protože já sám to nevím. Cílem tohoto článku je vás s tímto emulátorem naučit pracovat tak, abyste se nemuseli učit nějaké extra příkazy a stačilo by pouze dvakrát kliknout a hra je spuštěna 🙂

 

      

Úvodní obrazovka DOSBoxu a MS-DOS coby příkazový řádek v operačním systému Windows 98

 

Takže jako první si odtud stáhneme samotný DOSBox a poté ještě odtud prográmek zvaný D-Fend včetně jeho updatu (stažení, updatu není zas až tak důležité, ale doporučuju stáhnout i tak). D-Fend je respektive ten velký “zjednodušovák“, který vám zcela zjednoduší práci s DOSBoxem a bez kterého by méně zběhlý uživatel s pouhým DOSBoxem neudělal ani krok. Fajn, tak to bychom měli. Po stažení oba dva programy (s D-Fend updatem tři) nainstalujeme do libovolného adresáře, ale pro pořádek bych nechal u obou případů výchozí cestu instalace.

 

Po samotné instalaci se není DOSBoxem nutno zaobírat a po instalaci obou programu spusťte jen D-Fend, který bude odteď sloužit coby takový prostředník mezi DOSBoxem a vaší hrou, kterou si přejete spustit. Jistě jste si po spuštění všimli, že rozhraním D-Fend plní funkci jakéhosi “game manageru“, který bude spravovat veškeré herní profily, které v tomto prográmku přidáte. Co se vlastně pod pojmem “herní profil“ přesně skrývá? Přesněji to už je vytvořený spouštěcí soubor po jehož důkladném nastavení již stačí dvakrát kliknout a hra se vám automaticky přes DOSBoxu spustí. Teď mi dovolte ukázat, jak takový “herní profil“ vytvořit a jak jej optimálně nastavit.

 

1.) Nahoře vlevo klikneme na zelené plusko s nápisem “Add“

 

 

2.) Vyjede vám nabídka položek a poté zvolte možnost “Add manually…“

 

 

3.) Vyjede vám další nabídka položek a nyní zvolte “Add DOSbox profile…“

 

 

4.) Nyní by vám mělo vyskočit okno zvané “Profile Editor“. Všimněte si, že v tomto okně toho lze pomocí panelu vlevo nakonfigurovat opravdu mnoho, ale pro začátek se zaměřte pouze na položku, kde jste teď (čili Profile), potom ještě na položky CPU, Graphics a chcete-li si potom ještě pohrat s volume zvuku, tak i Sounds. Tak teď hezky popořadě jednotlivé položky.

 

 

5.) V položce profile je teda důležité pojmenovat váš herní profil, ve většině případů teda tak, jak se jmenuje titul, který chcete zahrát 🙂

 

 

6.) Dále pod jménem si nastavte cestu ke spouštěcímu souboru dané hry (v tomto případě nám jako ukázka poslouží Wacky Wheels a jeho spouštěcí soubor WW.exe)

 

 

 

 

7.) Po nastavení cesty ke spouštěcímu souboru velice doporučuju nastavit i cestu k SETUP souboru. Pokud jím hra disponuje, není na škodu jej taky nepřidat, protože není nutné všechno nastavovat potom v D-Fendu, když hra vlastní svou konfiguraci 🙂

 

 

 

8.) Nyní se zaměříme na položku “CPU“. Tady z mých zkušeností se vždy jednalo o pokus omyl a záleží zde, jak si váš počítač poradí s emulací. V této položce doporučuji si pohrát jen s “CPU Cycles (emulation speed)“, který ovládá rychlost vaší emulace. Pokud toto nastavení necháte na auto, emulace si potom určí rychlost sama. Ale ne vždy se dokáže emulace trefit na přesnou rychlost automaticky, proto doporučju pomocí manuálních hodnot (Value) si rychlost emulace určit sámi. Tady holt musíte zkoušet. Ale v případě Wacky Wheels postačí mít zatrhnutou možnost “Auto“. Aspoň v mém případě to mělo lepší efekt na rychlost emulace této hry 🙂

 

   

 

9.) Teď se přesuneme do položky “Graphics“. “Window resolution“ a “Fullscreen resolution“ nechejte vždy na “Original“ jinak se vám hra bude zobrazovat na černé ploše coby malý čtvereček uprostřed a nebo vůbec a uslyšíte pouze zvuk. Takže tady doporučuji nesahat na nic a jen se ujistit, že je zakřížkováno “Start in Fullscreen mode“ a “Keep correct aspect ratio“. První možnost vám hru spustí v plné obrazovce a druhá možnost vám správně upraví poměr stran.

 

 

10.) A jako volitelný krok se můžete zaměřit v položce “Sound“ na podsekci “Volume“, kde si pohrajte s “Master“ volume jezdcem. Má doporučená hodnota je 30, protože na 100 mi každá hra řvala jak něco…

 

 

11.) Teď už stačí kliknout jen na zelenou fajfku Ok a gratuluju, právě jste si přidali profil DOSácké hry, která by se vám po dvojkliku měla bezchybně spustit za pomocí DOSBoxu 🙂

 

 

 

 

No a v tomto celý fígl, dámy a pánové. Takhle “jednoduše“ se dá vyzrát na onen problém, že váš počítač nedokáže rozjet hry, které byly dělány pro MS-DOS. Jak jsem psal výše, existuje i jiná řada fíglů, které dokáží některé staré hry rozjet i bez tady tohodle nastavování, ale stojím si zatím, že i navzdory (pro někoho) složitosti tohoto procesu je toto nejefektivnější způsob, jak si po letech zahrát vaše oblíbené herní klasiky bez toho, aniž byste si museli pořizovat starší herní sestavu a dobovým operačním systémem nebo si pořizovat nějaké tzv. remástry, což v např. případě Duka3D V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEDOPORUČUJI! Své jsem už na tohle téma napsal zde.

 

Dále co nedoporučuji je si (alespoň) DOSové hry znovu kupovat na herním obchodě gog.com nebo Steam. Sice jsou tam taky poskytovány s přímo integrovaným DOSBoxem a jeho nastavením, kdy stačí taky pouze 2x kliknout a spustit, ale z mých zkušeností si pamatuju, že DOSácká hra, která prošla rukama Gogu nebo Steamu mi poté s DOSBoxem dělala výkonnostní problémy a musel jsem po nich ten “svinčík“ potom přes D-Fend uklízet a opravovat. Takže pokud vlastníte nějaké staré CD s danou hrou, opravdu nedoporučuju si jí znovu na gogu nebo Steamu kupovat a raději si projít procesem, který jsem popsal výše. Neříkám, abyste si hry na gogu nebo Steamu nekupovali, to ne. V případě že vaše stará hra není tvořená pro MS-DOS a nefunguje už na nových operačních systémech, tak rozhodně doporučuji si tuto hru znovu na gogu nebo Steamu pořídit, ale DOS hry si takto znovu pořizovat nedoporučuji. Ale pozor na ty tzv. remástry. Hra optimalizovaná pro chod na novějších systémech a remake nebo remastr je sakra velký rozdíl. Stejnak nechápu, proč tyto staré hry již dávno oficálně nejsou k dispozici zadarmo, když už většina z nich má tzv. cejch “abandonware“. To potom stránkám jako 486games.net, bestoldgames.net nebo oldgames.sk kazí jeji reputaci a současní lidé by si je mohli splést s “piráty“, co tyto hry poskytují zadarmo, což ale není pravda. Tyto stránky tady byly daleko dříve než nějaký Gog nebo Steam 😛

 

Tak teda jo, tak já tedy doufám, že jste se přes tento (pro někoho) složitější návod přelouskali a příště si můžeme ukázat emulaci i jiné platformy než jen MS-DOS. Takový tutoriálek jak zprovoznit staré NES gamesky si myslím, že by taky nemusel být od věci 🙂

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

 

 

 

 

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

20 éček za 20 let starou hru O_o

Posláno 3.3.2018  v Herní zápisník

Ano vím, že už je to několik let a pro někoho to nemusí už být aktuální, ale pro mě osobně je to aktuální ještě dost. Už jsem se o věci, co se chystám teďka zmínit několikrát vyjadřoval  coby odpověď v komentářích, ale rozhodl jsem se tento můj opětovný pocit nesouznění (jako zatím většina probíraných věcí zde na stránkách) zaznamenat, aby vše bylo pouspořadáno na jednom místě s ostaníma myšlenkama. Takže ehm, ehm:

 

To se teda král 90ek dočkal důchodu. Jaké to měl krásné vyhlíky na důchod když se na Steamu objevila tzv. Megaton Edice, kterou já sám jsem si pořídil za 3 éčka během vánočních slev a za tu cenu to krom origo hry obsahovalo i epizodu z Plutonium Paku (Atomic Edice), Duke It Out In D.C, Duke Caribbean: Life’s a Beach a Duke Nuclear Winter. Pak přišel zlatokop zvaný Gearbox, kterému už  Duke není cizí, protože pod jeho taktovkou se už zrodil Duke Nukem Forever. Spousta lidí na to tehda strašně nadávala, že kdyby se do toho tehda nevložil Gearbox, tak by Forever byl o něčem jiném. Já to tehda neviděl tak horké, protože Forever se mi hrál coby jako jedná z mých LP sérií dobře (až na jednu jistou rage pasáž 🙂 ). Ale teď zpátky k DN3D.

 

Co mě ale ze strany Gearboxu vytočilo přišlo až o několik let později. To jsem už byl hrdým vlastníkem vlastní koupené kopie Duke Nukeme 3D Megaton Edice na Steamu. Jednoho krásného dne si říkam, že bych jednomu kámošovi mohl udělat radost a koupit mu něco na Vánoce. Duke byl jasná volba 🙂 Tak vlezu do Steam obchodu, vyhledám “Duke Nukem 3D Megaton Edition“ a nic. Říkám, asi jsem to napsal blbě, tak píšu znovu, 2x “korektorským“ okem zkotroluju, dám enter a opět nic. Tak si říkám: “Hergot, že by to stáhli ze Steamu a nechali to Gogu coby původní DOS verzi?“. Takže rychle kontroluju Steam knihovnu, jestli mi nechali aspoň mou kopii hry v knihovně nebo zda to dali pryč úplně i vlastníkům, ale hra tam byla dál. Aspoň, že tak.

 

Po pár dnech mi Picardus posílá článek, že ma vyjít nový Duke Nukem, tak já jakožto skalní fanda celý natěšený se kouknu, rozkliknu ten článek a vidím, že “Gearbox plánuje vydat vlastní remastrovanou edici na Duke Nukem 3D“. Takže mi už bylo jasné, odkud vítr vane. Ale tak podle těch upoutávek to nevypadalo na první pohled tak špatně. Nová epizoda, noví nepřátelé, dokonce i nová zbraň a říkal jsem si, že jen upraví Megaton Edici a pak jí vrátí na Steam a že vlastnící budou moci zadarmo upgradovat na novou verzi. Ale nic z toho se bohužel nestalo. Žádný rádoby (s)comeback. Co tam do dneška ve Steam studni sedí za žabí paskvil je opravdu děs.

 

Do dneška ve Steam studni sedí parazitující žábá říkající si Duke Nukem 3D: 20th Anniversary World Tour, která stojí prosím 19,99 éček. Čili 20 euro pokud to zakrouhlím. 20 euro?! 20 EURO?! To nemyslíte vážně, pánové/idioti z Gearboxu. Jak můžete za hru 20 let starou chtít toliko peněz? Co má ten váš remástr nabídnout oproti Megaton Edici? Ten zmrvený zvuk, který je kvalitou ještě horší než tomu bylo za éry DOSU? Vážně já nepřeháním. Zvuk je tak žalostný, že to zní jak byste si dali přes váš repráček v telefonu prst. Jediné, co tam má HD zvuk je soundtrack a Dukův nový dabing, což mi ale příjde, že dabér John Saint John (btw toto je původní dabér Duka) si spletl pracovní kontrakty, protože v této verzi jak Duka např. někdo postřelí to spíše zní, jak by se dabovalo porno (ano Duke je plný sprosťáren, ale v tomhle případě mě prosím nechytejte za slovo). Jako příklad zvuků vám musí stačí ukázka níže. Tuto ukázku hraju já osobně. Děkuji svému známému, že jsem si to u něho mohl natočit 🙂

 

Tohle mluví samo za sebe, jak špatný remástr Gearbox vytáhl ze své kapsy…

 

Už za ten zmrvený zvuk bych tomu ubral na ceně aspoň o 10 euro. I kvůli tomu dabingu vlastně. To je prostě děs. Vždyť takhle to vypadá, jako by s Gearboxem spolupracoval na tomto “remástru“ i barandovský ředitel Jaromír Soukup, protože jak všichni víme, tak ten herectví rozumí opravdu na výbornou. Dále co nepochopím je to proč Gearbox do této edice nezakomponoval všechny neofiko dodatky. Mám na mysli Duke Nuclear Winter, Duke Caribbean: Life’s a Beach a Duke It Out In D.C.. Ano slyšíte správně 20 éček dokonce jen za origál hru s původní epizodickou trilogii, poté epizoda z dodatku Plutonium Pak a potom ještě jenom pátá nová epizoda. Dál nic víc. To si jako vážně myslíte, že kvůli osmi posraným levelům vám někdo dá na ruku 20 éček? Kdybyste do toho zakomponovali všechny dodatky z Megaton Edice a potom ještě nějaké, co byly autorizované samotnými 3D Realms (jako např Duke!Zone 1 a 2, DukeXtreme atd.), tak o opětovné koupi uvažuju i já, protože ze všemi těmy dodatky by ta hra určitě stoupla klidně i na těch 20 éček, ale samotná hra jen s novou pátou epizodou? Tak to ne.

 

Takže já to teda vidím tak, že penězochtivý Gearbox chtěl nejprve ze Steamu odstranit samotnou Megaton Edici, protože kdyby tomu tak neučinili a bylo by na výběr mezi Megaton Edicí a tím paskvilem, co tam je teď, tak lidé by rozhodně šahli po tom, co by bylo levnější a mělo víc co nabídnout, což Megaton Edice rozhodně měla. Takže holt Gearbox se chtěl zbavit svého kvalitnějšího konkurenta, protože mu bylo jasné, že jinak by od nich nikdo ten jejich paskvil nikdy nekoupil. 20 posraných éček za hru 20 let starou se fakt nevyplatí utrácet. Kor když už titul jednou vlastníte i se všemi ostaními dodatky (až na ty neofiko, ale to nevadí). Nějakých 8 levelů oželím navzdory tomu, že jsou designově velice dobře propracované co jsem se díval. Ale na ty si když tak počkám až výjde nějaká totální konverze pro port Eduke32 a bude to zadara, protože za ten Gearboxacký paskvil odmítám utrácet nějakou tu korunu nebo éčko. Takže jak jsem řekl výše. To se nám král 90ek dočkal pěkného důchodu. Tohle si rozhodně Atomový Vévoda nezaslouží…

 

P.S. Zapomněl jsem ještě zmínit světelné efekty, se kterým tento “remástr“ vyrukoval. Tohle už bylo dávno zakomponováno v portu Eduke32, takže ani za to nechvalte Gearbox, že si dali práci. Je vidět, že co se Duka týče, tak Gearbox neumí vytvořit nic svého a sprostě kopíruje Eduke32 a jiné zdroje. Se divím, že jej taky nezrušili jako Megaton Edici, protože bez Megaton Edice už mají lidé na výběr pouze port Eduke32. Sice jsou ještě mnohé další, tak Eduke32 je nejrozšířejší.

 

P.S.2 Právě jsem na YouTube dokoukal poslední level tohoto paskvilu a musím říct, že ten final boss je trapný vtip. Je to Cycloid Emperor (boss 3. epizody původní hry) akorát nabarven na oranžovo a místo raketometu má plamenomet. Plamenomet coby novou zbraň nebo nové standartní potvory s ním beru, ale Cycloid Plameňák? To je tak postava pro další Kameňák 😛

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Doom nebo Doom?

Posláno 15.2.2018  v Herní zápisník

Kdybych vám položil otázku, jakou hru preferujete, jestli Doom nebo Doom, co byste řekli? Na první pohled to může vypadat, že se ptám na nesmysl, na jednu stejnou hru, ale není tomu tak. Stále nevíte co myslím? Tak já vám teda popíšu, o co mi jde.

 

 

Tak já osobně bych si rozhodně vybral Doom, ale jaký je v obou názvech rozdíl? Ortograficky možná není vidět žádný rozdíl, ale ve stáří obou zmiňovaných titulů je sakra velký rozdíl. Jeden titul s daným názvem Doom vyšel v roce 1993 a ten druhý taktéž zvaný Doom v roce 2016. Takže doufám, že vám už pomalu dochází, o čem řeč. Toto moje další psaníčko se bude zabývat otázkou, jestli preferujete starou matičku všeho střelného nebo novodobý herní titul, snažící se o reboot doomackého univerza. V mém případě je odpověď zcela jasná co preferuju. Doom, jak jsem zmíňoval výše. Ale stále nevíte který 😀 Nebo možná jo, protože kdo mě z YouTube a mých herních videí zná, tak moc dobře ví, že si vícero potrpím na starší herní tituly a k těm novějším zabřednu až kolem nich vyprší ten veliký boom po jejich vydání. Takže já jakožto člověk, co nezapomíná na starší herní tituly a často se k nim vrací preferuji stařičkou matičku všeho střelného z roku 1993 čili Doom 🙂 Proč? Protože když někdo za mé přítomnosti zmíní slovičko Doom, vybaví se mi právě onen titul z roku 1993 a ne žádný reboot z roku 2016. Doom je jenom jeden (nebo dva počíám-li i druhý díl, který je takřka totožný s tím prvním ve všech směrech). Nikdo mi to nikdy nevyvrátí i kdyby byl nový Doom sebevíce dobrý. Nepovedlo se to třetímu dílu z roku 2003 (ten je taky kapitola sama o sobě, ale to až někdy jindy) , tak se to nepovede ani tomu čtrvtému next-gen klišé.

 

Já když si vybavím Dooma, tak se mi vybaví 2d zpracovaní panáci a zbraň napasovaná přímo uprostřed obrazovky. I když z dnešního pohledu by to pro někoho mohlo vypadalo komicky, když si uvědomíte, že nemáte ruku uprostřed, tak čím tu zbraň drží? Junioro-tvůrcem dole? Třetí rukou vyrůstající z břicha? Každopádně zpátky k tématu. 2d zpracování panáci a zbraň napasovaná přímo uprostřed obrazovky. Zombíci, impové, pinkyové, cacodemoni a další, do kterých střílím, dvouhlavňovkou a do toho mi “ichuje“ postavička, za kterou hraju a na kterou zrovna někdo odněkud vystřelil.  Dole potom se mi ještě vybaví legendární hud s ksichtem postavičky, které skoro vždycky (aspoň v mém případě) tekla z nosu červená. Tohle je Doom, jak jej znám a žádný jiný novodobý titul to nezmění.

 

 

Tohle všechno si vybavuju po vyslovení slova “Doom“

     

 

 

Ano, ten nový Doom jsem hrál taky a v mnoha ohledech mi to taky přišlo jako návrat ke kořenům. Rozhodně více než již zmiňovaný třetí díl z roku 2003. Ano návrat to je. Jde tam cítit ten Doom-feeling, ale rozhodně bych to nepovažoval za nástupce, který by měl zdědit žezlo po své staré matičce z roku 1993. To zas nebudeme přehánět. Ano, nový Doom má rozhodně velký potenciál. Aspoň co se single player části týče a hralo se mi dobře, akorát mi chyběl ten nával nepřátel ze všech stran, jako tomu bylo třeba v Doom 2. V novém Doomovi mě celkem iritovalo, že nějakou dobu se nic neděje, jdete z bodu A do bodu B bez jediného výstřelu a poté znenadání encounter s enemáky. Většinou v opravdu malinkém počtu než jsem býval zvyklý v Doomech 1 a 2. Holt byl asi velký problém pro pány tvůrce vytvořit levely tak, aby nepřátelé číhali na každém kroku a rohu. Možná se ani nedivím. Grafika je na grafické karty stále více a více náročnější, takže takových minimálně 50 monster najednou ze všemy těmy polygony by možna daly vašemu stroji zabrat. Holt dnešní hry se dělají buď pro jednoduché lidi, co chtějí ultra real hru a na nic dalšího se neptají nebo holt grafika nedovolí udělat pořádnou řež, protože všechny ty grafické detaily renderované najednou…no…ojojoj.

 

Zmíněním grafické stránky hry jsem si nahrál k dalšímu bodu, o kterém bych rád mluvil. Grafika hry. Ano byla super. Jsem rád, že v herním průmyslu se stále grafika vyvíjí k reálnosti, ale zas na druhou stranu, na úkor čeho se snaží být nový Doom grafickou stránkou tak reálný? Jasně, chápu, nová doba, časy se mění, ne všichni chtějí pořád 8-bit, 16-bit, 2d. atd. Holt někteří jsou rozmazlení na über-ultra realné grafice, vyhlazené na maximum se všemy těmy přídavnými efekty, dělajíc ze hry už pomalu 3d film a v hlavní roli jste vy. V hrách přeci vždy šlo o tu arkádovost, nereálnost ( i když se taky s řešila, ale neřešilo se třeba to,  jak rychle letí kulka po výstřelu než zasáhne nepřítele. Prostě ho zasáhla nebo ne) a grafickou jednoduchost. V tom vždy byly kouzla her a ne to, co se řeší dneska ze stránky realističnosti. Pokud někdo chce opravdu emulovaný zážitek, tak bude muset vymyslet nějakou virtuální realitu. Moment… to už se vlastně vymyslelo, ale stále se to někomu něco nezdá. Tak co zkusit Animus nebo Matrix? Ahááá, to vlastně je jen ve hře nebo filmu. No, tak něco takového vymyslete, chytráci, když vám je to pořád málo 😛

 

Závěrem teda řeknu, že Doom z roku 2016 není špatná hra, jisté návraty ke kořenům devadesátek tam cítit jsou, ale hra sama o sobě mi graficky připomínala spíše Dead Space křížený s Unrealem než čtvrtý díl doom univerza. Proto se stále přikláním ke staré matičce všeho střelného, protože jak jsem napsal výše, ten pravý Doom je jen jeden 🙂 A jaký Doom teda preferujete vy? Doom nebo Doom? 🙂

 

P.S. Dooma z roku 2016 bych spíše považoval za pátý díl. Za čtvrtý díl Dooma považuju modifikaci od člověka, na internetu známeho pod jménem SGt Mark IV, který stvořil modifikaci pro první dva Doomy. Modifikace nese jméno Brutal Doom a už podle názvu modifikace vám je zcela jasné, o co půjde. Jen dodám, že krom brutality samotné je zde i pár nových gameplay funkcí, o kterých bych se odvážil tvrdit, že působí dojmem, jako by tam byly už od dob vydání prvního Dooma. Takhle já si představuju nějaký rádoby reboot nebo remastr a ne to, co např. předvedli na Steamu s Duke Nukem 3D. To prostě byla hrůza…

 

Brutal Doom

     

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Fenomén zvaný Duke Nukem

Posláno 8.1.2018  v Herní zápisník

Předem upozorňuji, že následující článek obsahuje spoilery týkající se herního univerza Duke Nukema, hlavně v případě příbehu Duke Nukem Forever, tak jestli jste následující hry nedohráli, tak doporučuju nečíst. Ale v případě, že nemáte v plánu tuto ságu dohrát, tak prosím…

 

 

Kdo by jej neznal? Blonďák, svalová hmota kam se podíváte, slučení brýle na očích, solidní arzenál zbraní, připravené k likvidaci vetřeleckých bastardů. Ano totok ve zkratce Duke Nukem, jak jej zná každý. Kdo o něm nikdy neslyšel, tak je pravděpodobně hodně mladý a pravděpodobně v devadesátých letech nezažil ani těch 5 let, které jsem měl tu čest tam prožít já coby malinký capart. Takže co víc k tomuto človíčkovi povědět? Duke Nukem, jedna z nejznámějších herní postav devadesátých let hnedka po Doomguyovi, Gordonu Freemanovi, Princi z Perzie, Guybrushi Threepwoodovi a mnoha dalším. Nejvíce má tento svalnatý blondýn blízko k již zmíněnému Doomguyovi nebo Gordonu Freemanovi. Stejně jako oni, tak i Duke se řadí mezi pardály, kteří alespoň jednou zachránili svůj svět před útokem mimozemských monster. Rozdíl mezi onou dvojičkou a Dukem je akorát v tom, že během své verze zachraňování světa Duke ani na malinký okamžik nedokázal zavřit tu svou hubu (i když jak na tím tak přemýšlím, tak i Doomguy semtam vyluzoval nějaké zvuky, ale to jen v případě, když jej někdo zranil a to ještě nemluvím o mém jistém podezření, že Doomguy je německého původu, kvůli jeho heknutí, když jej někdo zasáhne a on vydá onen hekající zvuk, který se čistě náhodou zvukově podobá německému “Ich“, česky “Já“). No, o té je prořízlé hubě by se dalo mluvit jen v případě, mluvíme-li o legedarním Duke Nukem 3D, ale v prvních dvou dílech byl Duke vcelku tichým tvorem (pokud nepočítám psané příběhové sekvence mezi epizodami obou prvních dílů).

 

 

Duke vs Dr.Proton (Duke Nukum, později Duke Nukem)

 

Tak tak, náš Atomový vévoda (doslovný překlad Dukova jména do češtiny) se zde objevil mnohem dříve než někdo může myslet. Přítomnost Duka v herním světě jsme prvně mohli zaznamenat již v roce 1991 coby první hru, zvaná nijak jinak Duke Nukem. V té době vlastně Duke Nukum, protože tvůrci této hry si mysleli, že na jeho budoucí jméno Duke Nukem se vztahují copyrightová práva, ale nakonec se ukázalo jméno vůbec copyrightováno nebylo a tak se nakonec jméno změnilo na Duke Nukem. V této první hře Duke bojuje padouchovi jménem Dr. Proton, který se rozhodl ovládnout svět. Duke jej pronásleduje na Zemi (herní epizoda č. 1), na Měsíci (herní epizoda číslo č. 2), kde má Proton základnu na kterou utekl ze Země poté, co nad ním Duke na Zemi zvítězil a poté ještě Ptono prchá do budoucnosti (herní epizoda č. 3), kde je už následně Dukem definitivně poražen. Tímto končí Dukovo první řádění.

 

 

Duke mimo Zemi (Duke Nukem 2)

 

Poté následuje rok 1993. Z Duka je po událostech prvního dílu celebrita, napsal o sobě knihu, chodí na tiskové konference a právě na jedné z těchto konferencí se jednou objeví záhadné světlo a náš hrdina mizí neznámo kam. Aspon z očí všech lidí na konferenci. Mezitím se Duke probírá na neznámém místě a zjišťuje, že byl unesen. Znenadání se objevuje postava v rudé kápi, která prozrazuje Dukovi co s ním mají v plánu a že to hlavně pro jeho mozek nevypadá 2x nejlépe. Ale to by nebyl Duke Nukem, aby se z této situace nedokázal dostat, uprchne z cely svých věznitelů, probije si cestu skrz 4 epizody, odehrávající se mimo planetu Zemi a koncem čtvrté epizody Duke naskakuje na loď která míří pravděpodobně asi na Zem, protože začátek Duka3D by o tom mohl vypovídávat.

 

 

Ti vetřelečtí bastardi zaplatí (Duke Nukem 3D)

Damn, those alien bastards are gonna pay for shooting up my ride!‘‚ Přesně těmihle slovy začíná Dukova další kapitola. A tentokrát v novém, ve 3D (aspoň grafika měla vyvolat pocit 3D momentu, i když vše bylo stále ve 2D) a v první osobě, takže žádná lineární 2d hopsačka, jak jsme byli doposud zvyklí. Plus zde se Dukovi jako zázrakem prořízla jeho huba a komentuje vše okolo svýma oplzlýma hláškama a zvráceným humorem. Jak jsem řekl, začíná Dukova další kapitola a dle mě jedna z nejlepších za dobu jeho existence. Takže Duke je zpět na Zemi, přesněji na střeše jistého věžáku či paneláku, kde byl nejspíše sestřelen poté, co si odněkud splašil menší červenou vesmírnou lodičku (opět usuzuji z konce Duka 2, že to nejspíše byla nějaké úniková záchraná lodička z té veliké, kterou Duke v druhém díle prchal zpátky na Zem). Takže po úspešném vyhubení emzáků jinde Duke zjišťuje po onom sestřenelí, že Země čelí napadení další neznámé mimozemské rasy. A tak začíná Dukovo další dobrodrůžo, které ho zavede na mnoho zajímavých míst, od strip klubu až po věznici, přiléhle Los Angelské skaliska, poté s “menší“ exkurzí samotných emzáckých lodích, vznášející se nad orbitou Země a Měsíce a poté opět hezky šup dolů na Zem, kde zavítá do japonské čtvrti, zatopené části L.A a další různé městské čtvrti, aby se ve finálním výsledku dostal na stadion, kde si zúčtuje s hlavním velitelem mimozemské rasy, který má celou invazi na Zem pod palcem nebo mám říct pod svým velkým chodidlem? 🙂

 

 

Zrození 4. epizody Duka3D (Plutonium PAK, Atomic Edition)

 

Později pro Duka3D vyšel placený patch, který přidává jednu novou epizodu, kde má Duke za úkol zničit královnu nového typu emzáků této epizody a o zábavu se mu postarají nejen oni noví emzáci, ale jeho staří známí z předešlých 3 epizod původního Duka3D. Duke se dostane velice zajímavá místa jako např. místo, které slouží čistě jako narážka na Mission Impossible, fast food, obchoďák ba dokonce samotná Oblast 51, zase odkazující na film Den Nezávislosti a mnoho dalších zajímavých míst, až se nakonec utká se samotnou královnou emzáků.

 

 

Rachot v hlavním městě (Duke it out in D.C)

 

Další datadisk se postaral o to, aby se náš Atomový vévoda podíval i do hlavního města USA, Washingtonu D.C. Emzáci se rozhodli zatopit i samotnému prezidentovi a tak Duka čeká výlet po Washingtonu, kde navštíví dům jejich samotného prezidenta, kongres, metro nebo vojenský podzemní bunkr/základnu ve stylu Cheyenne Mountain komplexu, kde se i odehrává finální bitka s bossakem a do toho všeho Dukův match sleduje z povzdálí svázaný prezident.

 

 

Ukradené Vánoce (Duke: Nuclear Winter)

 

Ani o Vánocích se emzáci nerozhodli Dukovi dopřát klidu a míru. V tomto datadisku pro Duka3D museli unést samotného Santu Clause, kterému vymyli mozek a chtějí ho použit coby loutku proti Zemi, tak Dukův malý výlet na severní pól začíná a z toho se Duke podívá do dvou míst, které už byly obsaženy v původní hře, akorát jsou úzpůsobeny vánočním časům. Během oné poutě na severní pól se Duke krom starých známých emzáků potkává i s nečekaným problémem. Krom samotných emzáků si na Duka brousí zuby i samotní sněhuláci nebo ozbrojení vánoční elfové, kteří stejně jako Santa podlehli vymývaní mozku ze strany vetřeleckých bastardů. Nakonec se ale vše v dobré obrátí, kdy Duke na severním pólu poráží “zlého“ Santu a tím mu zase odmyje jeho vymytý mozek a vše je opět, jak má být.

 

 

Dovolená za všechny prachy (Duke Caribbean: Life’s a Beach)

 

To si cestovka, poskytující dovolenou, ztvárněnou tímto datáčem pro Duka3D pěkně odskáče. Nemohli varovat před mimozmskou invazí v karibském zálivu, kde shodou náhod tráví svou dovolenou i samotný Duke? Nezáleží na tom, že emzáci uzpůsobili svůj vzhled i zbraně k obrazu dovolenkovému, stále je to invaze a pro Duka začíná další Big Kahuna.

 

 

Čas odčervit Big Apple (Duke Nukem Manhattan Project)

 

Po všech těch starostech, kterýma si Duke musel projít, tak ani tentokrát nemohli Dukovi nepřátele dát pokoj. Je rok 2002, Duke se nachází v New Yorku co by ochránce před další nastupující hrozbou. Je jím padouch zvaný Morphix, který se svým vzhledem podobá výše zmíněnému Dr. Protonovi (asi jeho vzdálený kolega nebo možná i příbuzný kdo ví 😀 ) a pomocí své chemické látky Glopp znečistil celý New York a krom toho pomocí oné látky zmutovali veškeří “obyvatelé“ kanálů (tj. švábi, krysy, ještěři) a působí ve městě značný zmatek. Do toho ještě Dukovi kecají Morphixem vzkříšení Pig Copové, coby jedni z enemáků jeho mladších dobrodružství (přesněji v Duke3D), poté ještě robo-ženušky a různí roboti (ať už malí nebo velcí). A tak se přes to všechno Duke protlouká osmi lokacemi až k samotnému Morphixovi. Projde si vším od střech newyorských věžáků, čínskou čtvrtí, metrem, stokami, Morphiovou továrnou na Glopp, ropným tankerem, ropným vrtem až po finální lokaci, odehrávající se mimo Zemi ve vesmíru, kde Duka čeká zúčtování se samotným Morphixem.

 

 

Po 12 zkur***** letech je zpět (Duke Nukem Forever)

 

Že to, ale trvalo než Dukovi umožnili opětovný návrat na scénu, ale přeci je opět zase tady. Je rok 2011 a Dukovi se po všech těch úspěších, které prováděl zpátky v Dukovi3D konečně dostalo nemalého přepychu. Má své vlastní kasíno, vlastní kočandy, vlastní herní ovladač a už to nemůže být vůbec nijak špatné. Až na jednu věc, emzáci se vrátili. A tentokrát s větší jistotou a ví, na co si dávat bacha. A tak nepřátelská invaze je otázkou několika hodin. Po probitím se ven z kasína a zničením “menší“ lodičky vznášející se nad Dukovým kasínem se Duke od generála dozvídá, na co se emzáci zaměřili. Opět jako v předelých dobrodružstvích, tak i tady emzáci unášejí ženy a poté ještě na Hooverově přehradě zprovoznili jakýsi rádoby portál, kterým přicházejí další a další armády emzáků. Takže Dukův úkol je jasný.

Po zvládnutí událostí, jako je např. bitva ve zničeném Las Vegas, porážce Battlelorda, následně emzácké královny a menší zastavce v Duke-Burgeru je Duke na cestě k Hooverově přehradě, kde ovšem Duke nedoletí, protože s letounem není možné přistát v tak “horké“ zóně a tak je Duke vysazen pár kilimetrů od přehrady a musí využit služeb své vlastní bugíny, zvané Mighty Foot s kterou se projede přes např. tzv. město duchů ve stylu starých westernovských městeček nebo provede menší zastávku v opuštěných (no, v opuštěných, jak se to vezme 😀 ) dolech až nakonec přijíždí k samotné Hooverově přehradě, kde už je hnedka z dálky vidět lokaci onoho portálu a kde opět na Duka čeká Battlelord, který už po tom prvním není pro Duka žádný problém.

Po menším střílečníčku uvnitř komplexu se Duke opět setkává s generálem, který mu opět popisuje nejnovější situaci a že je třeba přehradu vyhodit do vzduchu, aby se portál jednou pro vždy uzavřel. Takže po opětovném šmejdění a proštřílením si cesty hlouběji do přehradního komplexu nastává čas, aby si Duke “trošku“ zaplaval a umístil bomby na nejkřehčí místa přehrady. Po několika okamžicích od umístění první bomby se objevuje mohutný vodní červ, kterému se jaksi nelíbí, co Duke provádí a rozhodne se jej zastavit, ale pro Duka opět žádný problém a červík pepík je rozfofrován 🙂 Pak opět Duke pokračuje suchou nohou útěkem ven z přehrady, která se začíná plnit vodou a je jen otázka minut než samotné bomby vybuchnou. Jelikož je jen otázkou času kdy to bude, tak by bylo lepší se dostat co nejdál a taky že se to Dukovi povedlo. Sice byl proudem vody vymrštěn jednou z trubek vedoucích ven opět do vody, ale přehrada hezky mezitím vybuchuje v bezpečné vzdálenosti od Duka, kterého stále proud vody odnáší pryč od epicentra výbuchu.

Duke se po nějaké době probírá kousek od již zničené přehrady, kde je následně seřván prezidentem USA jak malý harant. Prezident dává rozkaz vypustit jadernou hlavici na souřadnice blízko nich. Mezi tím se z trosek vynořuje hlavní velitel emzáků (btw ten stejný se kterým Duke bojoval na stadionu v Duke3D), slupne prezidenta jeho bodygardy jako malinu a finální bitka hry začíná. Pro Duka opět “Piece of cake“ a po porážce velitele pro Duka přilétá letoun s generálem, který se ho snaží vytáhnout nahoru, ale během toho vybuchuje atomovka a letoun se řítí dolů. A takový debilní konec (dokonce i dle Dukových slov) má tato hra. Aspoň na první pohled to tak vypadalo, ale po titulkách se zde objevuje závěrečná sekvece s Dukem na tiskové konferenci, kde oznamuje, že kandiduje na prezidenta, takže Hail to The King baby, vše dobře dopadlo. A nebo ne?

 

 

Doktor, co mě naklonoval (The Doctor Who Cloned Me)

 

Děj tohoto přídavku pro Duke Nukem Forever se odehrává po událostech hlavní hry. Duke se probírá v Oblasti 51 a jako poslední věc si pamatuje onen jaderný výbuch. Vidí před sebou obrazovku (krom jiného i vibrující vibrátor 🙂 ), kde nějaká jeho napodobenina na tiskové konferenci oznamuje, že bude kandidovat na prezidenta. Tak co to kur**? Najednou se rozlehne po místnosti cizí, ale známý hlas, který někomu oznamuje, že “Už jej nebudeme potřebovat. Máš mé svolení pacienta terminovat.“ Znenadání se objevuje před Dukem rádoby Terminátor, který si myslí, že Duka zaškrtí, ale on nezná Duka a proto mu hnedka odpadá jeho robo-hlava 🙂 Teprve na chodbě Dukovi došlo, kdo onen záhadný hlas vlastně je. Dr. Proton, o kterém si myslel, že v prvním jeho dobrodrůžu na konci 3. epizody zkapal. Ale očividně ne. I když sám Proton tvrdí, že byl mrtev, ale brzo Duke sám uvidí, co se ním stalo. A tak začíná Dukův další průchod přes Oblast 51, přes Protonovy nástrahy a sem tam se objeví i nějací ti pozustali emzáci.

Zvrat v příběhu nastává, když Duke se dostane do části komplexu, která je předělaná do jakési továrny, kde Proton produkuje armády Dukových klonů, takže je už zcela jasné, co to za papaláše Duke viděl na obrazovce. Snažíc se skrýt mezi ostatnímy klony si Duke nakonec prostřílí pryč z této části komplexu, aby se nakonec utkal se samotným Protonem. No, respektive s tím, co z něj zbylo, což je jen torzo s hlavou, přimontované na jakémsi robo-pavoukovi. A v takové formě nastupuje Proton proti Dukovi, ale Duke mu stejnak nakoci bitky křupne krčkem a Spider-opice už nebude dělat problémy.

Tím, ale příběh tohoto přídavku nekončí. Problémem číslo dva je to, že emzáci obsadili Měsíc a mají tam svou další rádoby královnu (to Duke mohl zjistit, když se schovával mezi svými klony v té dané části komplexu), tak poté se Duke a jeden jeho velice užvaněný kámoš (který byl i mimochodem v hlavní hře a byl zabit, ale nejspíše byl ještě předtím taky naklonován), na kterého narazil čirou náhodou před bitkou se samotným Protonem. Společně si tihle dva najdou cestu na povrch, kde už je čeká opět generál (stále stejný jako co přiletěl pro Duka na konci hlavní hry) a tohle trio si probíjí svou cestu ven z Oblasti 51, až se jim pomoci školního autobusu podaří odjet pryč.

Generál zmíní nějakou skrytou základnu, která disponuje teleportem přímo na Měsíc, čehož by mohl Duke jistě využít. Po úspěšném útěku z Oblasti 51 generál vystupuje z autobusu a směřujíc neznámo kam přeje Dukovi mnoho štěstí. Cesta pokračuje až to místního rádoby domu nemravností zvaný Hořící keř, což je jak se později zjišťuje ono krytí pro onu tajnou základnu. Musím uznat, že tady nějaké vědátory a a tajné zákldny bych opravdu nehledal 😀 No zpatky k věci. Po splnění několika úkolů se Duke nakonec dostává do tajného pozdemního komplexu, kde se po menší bitce s emzáky nakonec teleportuje na samotný Měsic, který už je vlastně ztvárněn ve stylu, jak byla v hlavní hře ztvárněná pasáž, kde Duke řídí bugínu.

Tak stejný styl je tomu na Měsící, akorát je Duke tentokrát…no…na Měsíci a řídí něco podobného svému Mighty Footu, akorát to není Mighty Foot, ale nějaké vesmírné vozítko. Každopádně po několika nucených vystoupeních přímo na povrchu Měsíce se zadrženým dechem, následné výměně energického článku vozítka a pár přejetých emzácich se Duke dostává na místo, kde byla zpozorovaná emzácká královna a že to je potvůrka velice veliká a odolná. Pro Duka je ovšem opět tento přerostlý tvoreček Piece of cake. Po poražení královny se na měsíční základně rozjíždí Dukova party se všemi ženskými, které si teleportoval na Měsíc z tajné základny a tímto definitivně končí jak tento přídavek, tak i samotný Duke Nukem Forever.

 

 


 

Tááák a toto zhruba vše k tomuto fenoménu zvaný Duke Nukem. Jedné z ikon devadesátých let. Popsal jsem zhruba události všech her, které vyšly na PC i když jsem si vědom, že her této ságy je dáleko víc. Než se i o těhle rozepisovat, tak raději udělám jen stručný výčet.

 

  • Duke Nukem Zero Hour (hra vytvořená pro N64)
  • Duke Nukem Time to Kill (hra vytvořená pro Playstation)
  • Duke Nukem Land of Babes (hra vytvořená pro Playstation)
  • Duke Nukem 64 (verze Duka3D pro N64)
  • Duke Nukem 3D Total Meltdown (verze Duka3D pro Playstation, akorát namísto epizody The Birth hra obsahovala epizodu Plug-N-Pray)
  • Duke Nukem 3D Kill-A-Ton Collection (edice Duka3D, která obsahovala jak zákl hru, tak veškeré dodatky a pár autorizovaných dodatků, jako např. Duke!Zone 2, Duke Xtreme aj.)
  • Duke Nukem 3D Megaton Edition (remastrovaná Steam verze hry, která krom origo hry obsahovala i dodatky, které jsem popsal výše)
  • Duke Nukem 3D 20th Anniversary World Tour (předražený Steam remastr bullshit, kvůli kterému byla se Steamu stažena Megaton Edice, která toho v podstatě měla více co nabídnout než jen jednu novou epizodu a stálá o hodně míň než tady toto)
  • Duke!Zone (balíček pro Duka3D obsahující zhruba 500 uživatelských map)
  • Duke!Zone 2 (narozdíl od svého předchůdce je tento dodatek plně autorizován původními tvůrci hry, obsahuje 3 nové epizody včetně 500 uživatelských map, které obsahoval jeho předchůdce Duke!Zone)
  • Duke Xtreme (pseudo-dodatek, který obsahuje 50 uživatelských map, krom toho tento balíček obsahuje i modifikovatelné možnosti, jak si Duka s tímto dodatkem omodovat. Např. kolik života hráč bude mít, kolik bude kapacita minuce atd.)

 

No a totok je už opravdu všechno pro tento “článek“ lidičky…

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv rubriky: Herní zápisník

Herní kříženci a hybridi

Posláno 5.1.2018  v Herní zápisník

Herní kříženci a hybridi? Jistě si říkáte, co to tu ten P3ar chce zase mlít za debiloviny, ale věřte, že jakmile dočtete tady tento rádoby “článek“, tak vám dojde, oč mi tady jde. Takže ehm, ehm…

 

Jistě taky máte své oblíbené herní hrdiny. Je zcela jedno, jestli kladnou či zápornou postavu. Důležité je to, jaké věci na nich máte rádi. Jestli máte jen jednu oblíbenou herní postavičku, tak nemáte co řešit. Uctívejte si ji, modlete se k ní třeba. Je mi to zcela fuk, ale ti co mají těch oblíbených herních postaviček trošku víc, nenapadlo vás, jak by tyto herní postavičky vypadaly, kdyby měly ztrvárňovat jen jednu osobu? Jak by asi vypadala a hlavně jak by se chovala? Byl by to někdo v kombinaci tohoto a tohoto, chováním by se zas podobal tamtomu, bojové schopnosti zas by zas odkazovaly na tamhle toho cypa a tak dále a tak dále než by jste došli na konec vašeho seznamu herních oblíbenců. Jak by teda vypadal váš dokonalý herní oblíbenec? Dokázali byste jej nebo jí popsat a popřípadě i pojmenovat? Já se o to všechno teďka pokusím.

 

Můj dokonalý herní křízenec/hybrid by v sobě kloubil celkem sedm herních postav, které můžeme znát ať už ze staré nebo té novější éry počítačových her. Vzhledově to nebudeme přehánět, nebude se jednat o nějakého rambo Schwarzeneggera (i když jemu podobná postava bude duševní rysy kloubit s mou postavou, více níže 😀 ) nebo naopak pidi hajzlíka ve stylu Froda. Moje oblíbená herní postavička by byla vzhledově úplně obyčejný člověk přibliženě podobná Darrenovi, hlavní postavě druhého dílu Posla Smrti s tím rozdílem, že by měl vrouzenou schopnost žhnout očima jako tomu dělávali např. Goauldi v Hvězdné Bráně. Oné postavě pojďme rovnou říkat Darren, protože toto jméno bych si pravděpodobně i zvolil kdybych měl už navždy žít ve virtuálním světe mimo ten náš.

 

Byl by to zabiják nebo žoldák ve stylu Hitmana, kombinovaného s Assassin’s Creed, který by disponoval bojovými vlastnostmi Batmana, pokud se mělo jednat o boj z blízka, stealth boje a Batmanovo logické uvažování. Jako správný zabiják či žoldák by byl ošacen podobně jako Arkham Knight z posledního dílů herního Batmana Arkhamského univerza, akorát by neměl tu svou masku, ale pouze kápi a pokud by byl nutný útok ze vzduchu, měl by na zádech  speciálně integrované netopyří křídla, které by ani nešly poznat, že na zádech jsou a aktivovaly by se jen v případě plachtění. Tento patent jste mohli vidět např. v Batman Beyond.

 

V případě boje na dálku by to byl stejný ranař jako Duke Nukem včetně jeho smyslu pro humor a jeho oplzlých narážek na dění kolem. Jeho touha po dobrudružství by měla být ve stylu Indiana Jonese a má-li nějaký předem určený cíl nebo osobní přání, jde si za ním stejně odhodlaně, jako když Ulfric Bouřný Háv toužil dobít Skyrim z rukou císařských legií nebo když se Teal’c vzbouřil proti Goauldům. Samozřejmě jakožto žoldák nebo zabiják by byl členem nějakého spolku operujícího v pozadí. Onen spolek (domyslíme-li si nějaký případný odboj) by operoval z podzemí, který by právě vysílal naší postavičku na různé mise někoho zamordovat, něco ukrást a nebo získat nějaký artefakt dříve než nepřítel. Tato postavička by svými činy do budoucna byla velice obávaná mezi svými protivníky a pro svůj spolek by se stal jedním z nejrespektovanějších členů a případným dalším vůdcem hnutí.

 

 

Hrubě ztvárněná podoba mého výše popsaného křížence/hybrida, kterou ani zdaleka neberte vážně, jen tak for fun, co by kdyby 😀 Jak jsem říkal, nebudeme to přehánět se vzhledem, ale nakonec přeci z toho vyleze takový mutant 😀

 

 

No, a toto zhruba v kostce, jak by vypadaly mé oblíbené herní postavy, kdybych je měl zkloubit do jedné jediné, pojmenovat ji a případně si jako bonus vymyslet menší příběhové pozadí. Teď jste na řadě vy. Máte taky své oblíbené herní postavy? Zkuste si je stejným způsobem jako já zkloubit do jedné jediné a vymyslet si případné detaily kolem ní. Jestli se vám povedlo zkloubit něco smysluplného, rozhodně se zmiňte v komentářích, budete-li mít zájem 🙂

 

 

 

[Nahoru]