Vévoda z Atomu

O našem oblíbeném atomovém vévodovi tu toho už padlo mnoho dobrého i zlého, ale nikdy jsem k němu nepověděl něco ve stylu, který tady, na svém webu, poslední dobou začínám praktikovat. Zkrátka takovéto symbolické poslední poohlédnutí se zpět za již dotočenou let’s play sérií z mého YouTube kanálu a říct k tomu ještě několik svých závěrečných slov (když se nějaké ještě najdou 🙂 ). Stejně, jako jsem tomu už učinil v případě Maniac Mansionu a Indiana Jonese and The Fate of Atlantis. Možná dodatečně doplním i nějaké jiné mé dokončené série a podělím se tady s vámi o nějaké své závěrečné postřehy a poznatky. No, ale nyní teda zpátky k Dukovi. To, co zde sdělím není možná už ani tak nic moc nového, protože jsem vlastně čerpal ze svojí starší recenze, uveřejněné pod profilem Duka na Databázi her. Takže to možná pro někoho bude takový menší recyklát 😀 Ale třebas pro ty, co na to nenarazili nebo vůbec na DH nechodí to tu v trochu aktuálnější podobě znovu vylíčím. Takže tedy:

“Damn, those alien bastards are gonna pay for shooting up my ride“! Ano, těmito slovy započne ono legendární dobrodružství této stařičké klasiky, která je sice o rok mladší než já (pozor mluvím o původní verzi z roku 1996 a ne o Atomic edici z roku 1997), ale měl jsem onu čest si tuto hru zahrát a poznat jí do morku kostí. Už z toho důvodu, že jsme doma v té době neměli nějak zvláště výkonný stroj a tak jsem trávil veškerý čas na starých klasikách jako je např. tady Duke Nukem 3D. Co mě na této hře uhranulo byl především humor a různé narážky buď v podobě Dukových hlašek na danou situaci nebo v podobě easter eggů, které ve většině případů naleznete v secret oblastech. Ty většinou odkazovaly na spoustu filmů a věcí, které mi jsou sympatické. Ale ne vždy tomu tak bylo. Mnohokrát na takových místech najdete jen prázdný prostor, kde se na zemi válí buďto bonusové náboje do zbraní nebo nějaký použitelný item.

Hlavní hrdina už je sympaťák od pohledu. Blonďák s “Arnoldovitou“ muskulaturou (akorát bez toho rakušánského přízvuku 😀 ), který si jen tak z něčeho hlavu nedělá a ve většině případů ji nechává chladnou a vždy se nad danou situací jen pousměje a hodí nějakou tu vtipnou hlášku.

Co se týče příběhu hry, tak ten je rozdělen epizodicky do třech částí. První, která nese název L.A Meltdown, se odehrává v ulicích města Los Angeles, ve věznici, toxické skládce a zlomu San Andreas, kde se ukrývá mimozemská loď. Druhá epizoda se už neodehrává na Zemi, nýbrž ve vesmíru. Přesněji na oběžné dráze naší milované modré planety, ale postupný průchod epizodou nás dovede i Měsíc. Třetí a závěrečná epizoda nás vrací zpátky na povrch planety. Opětovně do města Los Angeles, ale tentokrát do asijské čtvrti. Celá hra vrcholí závěrečnou bitkou na stadionu se samotným císařem oné emzácké bandy.

Rozmanitost monster je zde tak akorát na hru 20 let starou. Nechybí zde nic, co by se dalo postrádat. Ať už se jedná jen o obyčejné emzáky či zmutované poldo-prase, které na vás krásně dokáže zavrčet/zakvičet a tím oznamuje svojí přitomnost na scéně. A nebo ještěři, kteří vám krom nábojů též zanechají pod sebou jedno jisté hnědé kokíno, máte-li štěstí 🙂 Dále zde najdeme chobotnice, se kterýma si není radno zahrávat už jen kvůli tomu, jak nepříjemné zvuky dělají, když do nich střílíte. A že na vás na dálku dokáží vystřelit smrtící „elektrocosi“ už ani nezmiňuju. Poté zcela neškodní zelení slimové (kterým s oblibou říkám žravky nebo snople 😀 ), kteří ale dokážou člověka vylekat stejně jako facehugger v Alienovi, když se vám vyškrábe na ksicht. A jako poslední zde máme dvojici dosti výbušných potvor. Jedním je dosti otravný dron, který když vás zmerčí, tak se automaticky zaměří na vás a pokud nebude dostatečně rychlí (a máte málo HP), tak vás hezky vyhodí do povětří. No ten druhý bouchač je emzácký špekoun, který se mluvou nezmůže na nic jiného než jen na „suck it down“ a jen po vás střílí rakety nebo když je blízko, tak vás dokáže pěkně pořezat.

Bossové této hry na svou dobu taky byli dosti solidní a pomatuji z vlastní zkušenosti, že to pro mě kdysi nebylo tak snadné projít, ale teď po tolika dohráních je jejich porážka pro mě osobně jen otázka několika vteřin. S bossy jste se vždy setkali v posledním levelu dané epizody. Za první epizodu to byl Battlelord, parchant s kulometem, ve kterém měl ještě vestavěný granátomet. Pro mě nejtužší hovado ze všech bossů. A jako by toho nebylo málo, tak v dalších epizodách se objevuje i jako standartní nepřítel. Za druhou epizodu pak nastupuje Overlord. Stovření, který by jako z oka vypadlo Crazy Frogovi, akorát ze své hlavy po vás pálí dvojice raket, kterým se dá ale snadno vyhnout. Takže jeho zkolení je daleko jednodušší než v případě Battlelorda. Jen nesmíte stát blízko stěny, u které jeho případná raketa bouchne. No a ve třetí epizodě si to rozdáte se samotným císařem emzáků. Cycloid Emperor je jeho jméno. Styl boje s ním budete mít podobný jako v případě Overlorda, akorát tady máte tu výhodu, že jste na otevřeném prostranství, takže uhýbat před jeho střelami je daleko jednodušší. Jeho primární útok je nepřetržité odpalování raket kolem sebe, ale může se též stát, že na vás odpálí i stejné „elektrocosi“ jako již zmíněná chobotnice.

Zbraně jsou rozhodně velice originální a nebudu se nad nima nějak dlouze rozepisovat, protože kdo hru hrál tak mi jistě dá za pravdu, že zmenšovač (který zmenší všechno včetně vás a je možné to něco pak zadupat do země) či mraznička (která vaše nepřátele zmrazí na místě a vy je může rozbít jako kostku ledu) se nevidí jen tak v nějaké hře. Pokud se teda nejedná taky o nějakou pseudo scifárnu jako tady Duke 😀 No a pistole, brokovnice, jednoruční kulomet, pipebomby či raketomet se chovají úplně stejně jako v každé jiné hře té doby. Ale co se taky jen tak někdy nevidí je legendární Devastator, což je v podstatě takový slabší raketomet s dvěmi hlavněmi, který nepřetržitě střílí jednu salvu raket za druhou. Jak říkám, je to slabší verze raketometu, ale paseku to nadělá za dva obyčejné raketomety 😀 No a poslední udělátko z Dukova repertoáru jsou potom už jen laserové bomby, které když připevníte na stěnu, tak aktivují laserovou stopu, přes kterou když někdo projde, tak automaticky vybuchne. Jako náhodná past velice mazaná věc (a taky dosti otravná, když ji spatříte na poslední chvíli), ale proti nepřátelům absolutní ztráta času a životů. No a když už dojdou ty náboje, tak je tu ještě stará dobrá noha, kterou můžete kohokoliv ukopat k smrti. Té náboje (ani smrad 😀 ) nedojde nikdy 🙂

Vystačující je zde i počet předmětů, které se dají použít ve váš prospěch. Portable medkit je zde povinností vlastnit v kapse, protože pokud hru hrajete na nejtěžší obtížnost, tak rozhodně onen medkit budete potřebovat. Stejně tak jako jetpack, abyste se byli schopní dostat se do hůře přistupných míst (nebo do secretu) či už steroidy ke zvýšení výkonnosti, nightvision googles k vidění monster ve tmě, ochranné boty, aby bylo možné se brodit v různých toxických splaškách či obyčejnou potápěčskou soupravu na delší pobyt v podmořském/podvodním světě. Dále je zde už jen taková serepetička jménem holo-duke, který mi (až na multiplayer pasáž) přišel zcela k ničemu, protože i když jsou emzáci nehorázně tupí, tak ani tahle věcička je vůbec neoblbne.

Na závěr jen ještě zmíním dvě věci jen tak ve zkratce. V této hře mě do jisté míry zaujala i interkativita s okolím. Na to z jaké doby tato hra je, tak mě dosti přakvapilo, že si s Dukem můžu zajít ulevit na záchod nebo jít si uspokoit své choutky před pixeloidní prsatici. No a zmiňoval jsem ten funkční kulečník či kamerový systém? :3 A onu poslední věc, kterou bych rád zmínil je i soundtrack této hry, který mi po tolika letech pořád zní v uších a který už asi nikdy ze své hlavy nedostanu. Hlavně onu znělku Duka Nukema jako takovou 🙂