Indyho zářící město

Před nějakou dobou jsem zde psal o tzv. „první SCUMMavce“, což byl můj symbolický název pro hru, nesoucí název Maniac Mansion. První kvůli tomu, že to byla první hra, vytvořena v tzv. SCUMM enginu, ze ktéreho později vzešly herní pecky jako Agent Mlíčnak, Monkey Island, Indiana Jones a mnoho dalších. A právě o posledním jmenovaném bude dnes řeč. Proč právě o něm? Protože Maniac Mansion sice může být první SCUMMavkou, kterou kdy svět spatřil, ale mou první osobní SCUMMavkou, se kterou jsem tenkrát měl čest jako s první svého druhu, byla právě hra Indiana Jones. Přesněji ten Indy s podtitulem Fate of Atlantis. Ach ano, Fate of Atlantis, moje oblíbená záležitost. Kdybych si měl tehda představit čtvrté (dnes už páté) filmové pokračování archeologa s bičem a kloboukem, neuměl bych si představit fantastičtější zápletku než tu, která je zpracována právě ve Fate of Atlantis. Jak již název hry napovídá, vše se bude točit okolo bájného města Atlantidy a tajemství, které ono město ukrývá a po jehož bohatsví prahnou Indyho staří známí, nacisti.

S hrou jako takovou jsem se setkal ve dvou verzích. Menší verze, okleštěná o dabing postav (s tou jsem se setkal jako s první) a druhá, klasická CD verze hry, která už obsahovala i anglický dabing. Jen jen škoda, že si svou původní roli pomocí dabingu herně nezopakoval i pravý Indy, Harrison Ford. Ale to je jen takový drobný kaz. Můžeme být rádi, že dabing pro tuhle hru vůbec vznikl 🙂

Po technické stránce je zpracovaná úplně stejně, jako většina adventur té doby. Na spodní části obrazovky jste měli lištu s příkazy, které mohla vaše postavička vykonávat. Bylo to daleko praktičtější a příjatelnější než ovládaní osmdesátkových adventur v čele např. s takovým King’s Questem, kdy jste hru museli celou ovládat na klávesnici a příkazy otrocky vypisovat ručně. A kdo tehdy neuměl anglicky, tak si moc nezahrál nebo daleko ve hře nedošel. Vedle panelu příkazů jste mohli naleznout integrovaný inventář, který jste po celou dobu (společně s příkazy) měli na očích a nemuseli jste otevírat žádné další zbytečné okno.

Co se mě osobně na této hře líbilo asi nejvíc byla možnost si i trochu zabojovat s nepřáteli. Řekněte mi, v jaké tehdejší adventuře mohla vaše hlavní postavička s někým bojovat? Pokud teda pomineme adventury typu Quest for Glory apod. Ovšem tohle se stalo jen v případě, pokud jste během průchodu nebyli dostatečně opatrní nebo jste dialog s někým vedli nesprávnou cestou. Rozhraní spodní lišty se znenadaní přeplo a místo panelu s příkazy a inventáře jste nově viděli ukazatel zdraví jak od Indyho, tak i od jeho protivníka. A do toho ještě ta hudba, která vás dokázala napumpovat na onen boj. Ach ano, jak málo stačilo k dokonalosti 🙂 Ovladání bitky bylo poměrně jednoduché. Stačilo prostě jen zamířit kurzorem buďto na hlavu, hruď či břicho soupeře a Indy na základě toho rozdával rány. Nebo pokud jste až takový fajnšmekr a nedáte dopustit na staré ovládaní bitek jako v předešlém díle (The Last Crusade), mohli jste klidně boxovat i pomocí numerické klávesnice. 7 = do hlavy, 6 = do hrudě a 3 = břicho (a nebo ještě doporučuju zkusit klávesu 0, ale to už zavání cheatem, tak pozor 🙂 ). No ovšem, abyste si nemysleli, že to je jen kosmetický doplněk hry a vždy bitku vyhrajete, tak to rozhodně ne. Pokud jste danou bitku totiž prohráli, byl to pro vás definitivní konec hry (až teda na bitku s vyhazovačem na začátku hry, sorry z spoiler 🙂 ).

Graficky je hra velice vydařená a není divu. Každá adventura, co byla tehdy vytvořená ve SCUMM enginu byla známkou dobré kvality. Hlavně, když se jednalo o LucasArts. Že stojí za tímto počinem právě oni poznáte na první pohled. Grafická podobnost s Day of The Tentacle, Full Throttle, Monkey Island, The Dig apod. je patrná téměř okamžitě. Jo, je pravda, že všechny tehdejší adventury tvořené ve SCUMM enginu vypadaly graficky stejně, ale i tak jste poznali rozdíl, když s jednalo o hochy z LucasArts 🙂

Hra nabízí spoustu míst kde se vydáte a je to velice rozmanitá nabídka. Ve hře se dostanete z Barnett College do městských pasáží New Yorku, Alžíru či Monte Carla, přes tropické Azorské ostrovy, džungle kolem mayského Tikalu, mrazivého Islandu, německé ponorky až po řecké ostrovy Kréta a Théra, které vás nakonec zavedou až k branám samotné Atlantidy. Jak říkám, nabídka je velká. Ale ne do každé lokace se musíte dostat (viz. později). Každá lokace je něčím specifická a uníkátní od těch ostatních. Ať už se jedna o typ hádanek, chování postav a celkově jinačí situaci soudě podle toho jakou cestou jste se rozhodli ve hře dál pokračovat (opětovně, viz. později).

Soundtrack v této hře je naprostý úžasný a autentický. Většina skladeb z této hry (v orchestrální verzi samozřejmě) zabírá místo i v mé osobní hudební knihovně oblíbených skladeb. Od hlavní znělky, přes bojovou hudbu až po finální vyvrcholení příběhu. Pro mě rozhodně je nejikoničtější skladba ze hry ta, která se spustí společně s jakýmkoliv bojem, který ve hře uděláte. Napumpuje vás to k tomu boji a prostě to počáteční „bup bop bup bop bup bop“ je prostě boží :3 Si nemůžu pomoct 😀 Jako ukázku si klidně pusťte adlib verzi fighticího soundtracku. (Btw se jedná o jedno mé staré video z mého starého kanálu z roku 2009, kde si občas též natočím nějaké nekomentované průchody když se nudím 🙂 )

Ve hře též narazíte na spoustu hádanek. Ať už se jedná o pouhé hledání správného pořadí, jakým se máte vydat skrze průchody v jungli, hledání ztraceného Platova dialogu, zběsilou automobilovou honičku v ulicích Monte Carla nebo hádanky s atlantskými kameny. To poslední zmíněné nejspíše potrápí opětovně ty, kteří moc nemají v malíku anglický jazyk, protože přesný postup, jak tyto hádanky s kameny vyřešit je popsán právě v onom Platově dialogu. Ano, někdo může namítat, že je přeci čeština na tuto hru,tak si stáhne čěštinu a hotovo, ale bohužel není tomu tak. Hra má sice k dispozici fanouškovskou češtinu, ale překlad hry do češtiny (aspoň teda mě) zcela zprasil text v dialogu a některé pasáže v dialogu chybí. Takže hru rozhodně doporučuju hrát v angličtině. Navzdory tomu, že jsem u sebe na YouTube kanále tuto hru hrál s češtinou. Ale to jen pro vás, abych si ušetřil práci v překladem extra během točení. Hru mám projetou tolikrát, že jsem věděl, co dělat i bez Platova dialogu. A ano, jsem si vědom i toho, že pokaždé se ty instrukce generují jinak. Ale jak říkám, znám to 🙂

Za zmínku rozhodně stojí taky to (a co vám rozhodne prodlouží herní čas, strávený ve hře, pokud budete chtít vyzkoušet opravdu všechno), že ve hře existují celkem tři cesty, kterýma se lze vydat při hledání bájné Atlantidy. Po nějaké té době, strávené ve hře, příjde totiž čas si zvolit cestu, kterou se příběh hry bude odvíjet dál. Každá cesta má daný svůj specifický průchod a styl. Dokonce i některé lokace v daném průchodu nejsou tak důležité jako v jiném nebo se některým lokacím zcela vyhnete či se musíte k dané věci propracovat jinačí metodou (třebas hledání ztraceného naleziště v Alžíru v jednom průchodu hledáte na velbloudovi a při tom vás nahánění němci a v jiném zase pomocí letajícího balónu). No teď k samotným cestám. První cesta je tzv. „týmová cesta“, kdy cestujete po světě společně se Sophií Hapgoovodou, která vám do teď dělala ve hře parťáka. Hrou prochazíte ve dvojku a využíváte svého důvtipu a lsti při postupu hrou dál. Má se jednat o takový vtipnější průchod než další dvě možnosti. Druhá cesta je tzv. „akční cesta“ kdy po světě cestuje Indy sám a ve většině případů spoléhá jen na své pěsti, že mu pomohou v průchodu hrou dál. Za mě nejlehčí a nejkratší cesta, kterou byste měli zvolit asi jako první možnost, když hru hrajete poprvé. No a třetí a poslední cesta je tzv. „logická cesta“, kde Indy opětovně cestuje sám, ale musí zde už zapojit své archeologické schopnosti a myšlení. V tomto průchodu (jako jediném) navštívite všechny lokace, které ve hře existují, takže se hledání ztraceného města značně protáhne, ale rozhodně to stojí za to. Dle mého úsudku by se mělo jednat o kánonický průchod při hledání Atlantidy. Přeci jenom je nejlepší, když hra nabídne vše, co se od ní očekává včetně všech míst, které lze ve hře navštívit. A to logická cesta rozhodně má. Ovšem ať už jste si zvolili jakoukoliv cestu, vždy nakonec skončíte u bran samotné Atlantidy, kde už se hra zase (stejně jako její začátek) odehrává úplně stejně, akorát se vám trochu odlišuje inventář.

Ovšem aby těch alternativ nebylo málo, tak ve hře existuje i vícero konců, které se od sebe liší pouhými drobnými detaily a akcemi, které Indy udělal či nikoliv. Veďte finální rozhovor trochu jinak a finální zničení města máte na svědomí vy nebo mocí posedlý nacistický vědátor. Pokud na konci neosvobodíte Sophii a nezbavíte jí jejího přívěsku, posedne jí starobilý atlantský duch a finální spoušť zahájí ona. Stačí opravdu jen drobňoulinký detail nebo něco přehlédnout či na to zapomenout a už se hra odehrává jinačím směrem než jste původně měli v plánu. Tak přiště přemýšlejte, zda jste opravdu udělali vše potřebné než si to nakráčíte přímo do centra Atlantidy. Abyste pak nebyli (ne)mile překvapeni 🙂

A to je přesně to, co se mi na této hře líbí. Že když se chce, tak se dokáže ze SCUMM enginu vyždímat při tvorbě adventur úplné maximum. A že to není jen další tuctová adventura s předem nascriptovaným lineárním příběhem, kdy je konec úplně stejný, ale že můžete dojít i do bodu, kdy jen i na základě jinak vedeného rozhovoru nebo vaší nepozornosti můžete příběh nasměrovat úplně jinak než jste původně zamýšleli. Pro mě je tato adventura největší srdcovkou a typický exemplář toho, jak má správná adventura vypadat. A hlavně je to důvod, proč mě nikdy nepřestanou klasické SCUMM adventury bavit. Je škoda, že většina adventur se už netvoří tímto stylem a všichni pomalu přesedlávají na ty interaktivní filmy, které jsou přeplněné qucktime eventy. Kdyby se adventury tvořily takovým stylem, jakým byl tvořen tady Indy a kdyby se hlavně neupustilo od SCUMM enginu, byly by dnešní adventury úplně o něčem jiném. Rozhodně doporučuji všem hráčům si tuto zahrát a poznat staré dobré kouzlo pořádných adventur. Ať už jste starý devadesátkový veterán nebo jen pouhé mládě, které tuto éru vůbec nezažilo.

No a to je opětovně vše, co jsem měl na jazyku, tentokrát ohledně této hry a budu doufat, že někomu tyto slova byly k užitku. Nejvíc ovšem doufám v to, že jsem vás, všechny pařany, navnadil si tuto hru aspoň jednou zkusit pořádně zahrát a projet si to všemi způsoby, kterýma to jde. A když už ne, tak se můžete aspoň mrknout jak s touto hrou zápasím na svém kanále já 🙂 Odkaz naleznete zde…

Pokud ovšem máte o tuto hru zájem, tak je hra je v současné době k dispozici ke koupi na platformách Steam a GoG a sám za sebe rozhodně doporučuji si pořídit verzi hry na GoGu, protože narozdíl od té steamacké je daleko lépe vychytaná a můžete si v setup souboru změnit i verzi soundtracku z MIDI na klasický Adlib a vice versa. To právě steamacká verze hry bohužel neumožňuje.