DOOM nebo Doom?

Kdybych vám položil otázku, jakou hru preferujete, jestli Doom nebo Doom, co byste řekli? Na první pohled to může vypadat, že se ptám na nesmysl, na jednu stejnou hru, ale není tomu tak. Stále nevíte co myslím? Tak já vám teda popíšu, o co mi jde.

Tak já osobně bych si rozhodně vybral Doom, ale jaký je v obou názvech rozdíl? Ortograficky možná není vidět žádný rozdíl, ale ve stáří obou zmiňovaných titulů je sakra velký rozdíl. Jeden titul s daným názvem Doom vyšel v roce 1993 a ten druhý taktéž zvaný Doom v roce 2016. Takže doufám, že vám už pomalu dochází, o čem řeč. Toto moje další psaníčko se bude zabývat otázkou, jestli preferujete starou matičku všeho střelného nebo novodobý herní titul, snažící se o reboot doomackého univerza. V mém případě je odpověď zcela jasná co preferuju. Doom, jak jsem zmíňoval výše. Ale stále nevíte který 😀 Nebo možná jo, protože kdo mě z YouTube a mých herních videí zná, tak moc dobře ví, že si vícero potrpím na starší herní tituly a k těm novějším zabřednu až kolem nich vyprší ten veliký boom po jejich vydání. Takže já jakožto člověk, co nezapomíná na starší herní tituly a často se k nim vrací preferuji stařičkou matičku všeho střelného z roku 1993 čili Doom 🙂 Proč? Protože když někdo za mé přítomnosti zmíní slovičko Doom, vybaví se mi právě onen titul z roku 1993 a ne žádný reboot z roku 2016. Doom je jenom jeden (nebo dva počíám-li i druhý díl, který je takřka totožný s tím prvním ve všech směrech). Nikdo mi to nikdy nevyvrátí i kdyby byl nový Doom sebevíce dobrý. Nepovedlo se to třetímu dílu z roku 2003 (ten je taky kapitola sama o sobě, ale to až někdy jindy) , tak se to nepovede ani tomu čtrvtému next-gen klišé.

Já když si vybavím Dooma, tak se mi vybaví 2d zpracovaní panáci a zbraň napasovaná přímo uprostřed obrazovky. I když z dnešního pohledu by to pro někoho mohlo vypadalo komicky, když si uvědomíte, že nemáte ruku uprostřed, tak čím tu zbraň drží? Junioro-tvůrcem dole? Třetí rukou vyrůstající z břicha? Každopádně zpátky k tématu. 2d zpracování panáci a zbraň napasovaná přímo uprostřed obrazovky. Zombíci, impové, pinkyové, cacodemoni a další, do kterých střílím, dvouhlavňovkou a do toho mi “ichuje“ postavička, za kterou hraju a na kterou zrovna někdo odněkud vystřelil.  Dole potom se mi ještě vybaví legendární hud s ksichtem postavičky, které skoro vždycky (aspoň v mém případě) tekla z nosu červená. Tohle je Doom, jak jej znám a žádný jiný novodobý titul to nezmění.

Tohle všechno si vybavuju po vyslovení slova “Doom“

Ano, ten nový Doom jsem hrál taky a v mnoha ohledech mi to taky přišlo jako návrat ke kořenům. Rozhodně více než již zmiňovaný třetí díl z roku 2003. Ano návrat to je. Jde tam cítit ten Doom-feeling, ale rozhodně bych to nepovažoval za nástupce, který by měl zdědit žezlo po své staré matičce z roku 1993. To zas nebudeme přehánět. Ano, nový Doom má rozhodně velký potenciál. Aspoň co se single player části týče a hralo se mi dobře, akorát mi chyběl ten nával nepřátel ze všech stran, jako tomu bylo třeba v Doom 2. V novém Doomovi mě celkem iritovalo, že nějakou dobu se nic neděje, jdete z bodu A do bodu B bez jediného výstřelu a poté znenadání encounter s enemáky. Většinou v opravdu malinkém počtu než jsem býval zvyklý v Doomech 1 a 2. Holt byl asi velký problém pro pány tvůrce vytvořit levely tak, aby nepřátelé číhali na každém kroku a rohu. Možná se ani nedivím. Grafika je na grafické karty stále více a více náročnější, takže takových minimálně 50 monster najednou ze všemy těmy polygony by možna daly vašemu stroji zabrat. Holt dnešní hry se dělají buď pro jednoduché lidi, co chtějí ultra real hru a na nic dalšího se neptají nebo holt grafika nedovolí udělat pořádnou řež, protože všechny ty grafické detaily renderované najednou…no…ojojoj.

Zmíněním grafické stránky hry jsem si nahrál k dalšímu bodu, o kterém bych rád mluvil. Grafika hry. Ano byla super. Jsem rád, že v herním průmyslu se stále grafika vyvíjí k reálnosti, ale zas na druhou stranu, na úkor čeho se snaží být nový Doom grafickou stránkou tak reálný? Jasně, chápu, nová doba, časy se mění, ne všichni chtějí pořád 8-bit, 16-bit, 2d. atd. Holt někteří jsou rozmazlení na über-ultra realné grafice, vyhlazené na maximum se všemy těmy přídavnými efekty, dělajíc ze hry už pomalu 3d film a v hlavní roli jste vy. V hrách přeci vždy šlo o tu arkádovost, nereálnost ( i když se taky s řešila, ale neřešilo se třeba to,  jak rychle letí kulka po výstřelu než zasáhne nepřítele. Prostě ho zasáhla nebo ne) a grafickou jednoduchost. V tom vždy byly kouzla her a ne to, co se řeší dneska ze stránky realističnosti. Pokud někdo chce opravdu emulovaný zážitek, tak bude muset vymyslet nějakou virtuální realitu. Moment… to už se vlastně vymyslelo, ale stále se to někomu něco nezdá. Tak co zkusit Animus nebo Matrix? Ahááá, to vlastně je jen ve hře nebo filmu. No, tak něco takového vymyslete, chytráci, když vám je to pořád málo 😛

Závěrem teda řeknu, že Doom z roku 2016 není špatná hra, jisté návraty ke kořenům devadesátek tam cítit jsou, ale hra sama o sobě mi graficky připomínala spíše Dead Space křížený s Unrealem než čtvrtý díl doom univerza. Proto se stále přikláním ke staré matičce všeho střelného, protože jak jsem napsal výše, ten pravý Doom je jen jeden 🙂 A jaký Doom teda preferujete vy? Doom nebo Doom? 🙂

P.S. Dooma z roku 2016 bych spíše považoval za pátý díl. Za čtvrtý díl Dooma považuju modifikaci od člověka, na internetu známeho pod jménem SGt Mark IV, který stvořil modifikaci pro první dva Doomy. Modifikace nese jméno Brutal Doom a už podle názvu modifikace vám je zcela jasné, o co půjde. Jen dodám, že krom brutality samotné je zde i pár nových gameplay funkcí, o kterých bych se odvážil tvrdit, že působí dojmem, jako by tam byly už od dob vydání prvního Dooma. Takhle já si představuju nějaký rádoby reboot nebo remastr a ne to, co např. předvedli na Steamu s Duke Nukem 3D. To prostě byla hrůza…