Archiv pro měsíc: Leden 2018

Škola základ demotivace

Posláno 15.1.2018  v Neherní ''moudra''

Řekněte mi kolik z vás nemá rádo školu? Troufám si tvrdit že většina. I já se řadím mezi lidí, co školu doslova nesnáší. Je jedno, jestli jde o základní školu, střední školu, vysokou školu. Důležité je, že většina z nás se shodneme na tom, že celé školství samo o sobě (dá-li se tady tomuhle absurdistánu co zde v ČR máme říkat školství) je trapné, nezáživné, stresující, nikomu nic nedá a akorát člověku sebere veškeré ambice, s rodinou se rozhádá, kreativnostně jej taky úplně vyšťaví a vlastně jej úplně demotivuje se vůbec dále vzdělávat a nikomu nezbývá nic jiného než jít potom na učňák nebo už rovnou jdou makat do fabriky. Pro přehlednost následujících řádků jsem se rozhodl tuto tématiku opět rozdělit do několika bodů.

 

Narodili jste se, veselte se

 

Vím, že si mnoho z nás toto období, kdy poprvé vykouknete na tenhle svět coby malý usnoplenec určitě nepamatujeme, ale kdyby to šlo, určitě bych si této životní etapy vážil nejvíc navzdory těm věčně posranými nebo pochcanými plénkami a škádlením ze strany staršího sourozence. Důvod je takový, že zhruba takové 2 – 3 roky máte klidek, pohodu tabáček a pak ten celý cirkus začne…

 

Školka

 

Po 2 – 3 letech strávených doma začnete chodit do školky, kde se učíte takové ty ranné základy jako třeba malovat, začleňovat se do kolektivu, zpívát atd. Prostě takové ty základní věci, které se učí ještě před samotným nástupem do školy. Ještě taková ta věc, co by se dala přežít. I když…no…v mém případě když si vzpomenu na nucené obědy, které mi nechutnali nebo jak jsem se jednou pokusil o útěk (no co no 😀 náš barák je hnedka asi o 7 baráků vedle, tak žádnej problém ne 😀 ), tak taky je to časové období, na které nějak nepotřebuju vzpomínat 😀

 

Základní škola

 

9 letý horor začíná (v případě, že plánujete jít na gympl, tak jen 5 letý, ale tam to taky pokračuje)! Ano taky pro někoho horor, ale tenhle rádoby horor bych nechal povinný, aspoň teda první stupeň, kde se během těch 5 let naučíte základy matematiky, českého jazyka, literatury, angličtiny, geometrie, výtvarné výchovy atd., ale co bych já osobně zrušil nebo nějak reformoval je stupeň druhý.

 

Od šesté třídy a výše bych zrušil veškerý systém známkování, protože ty ani zdaleka neurčují jak velký debil na daný předmět jste. Důvodem, proč vám daný předmět nejde je buď to, že učitel, který vás daný předmět vyučuje vás to prostě není schopen naučit, nebo vás prostě nemá rád a nebo vás daný předmět jednoduše nezajímá. Ten třetí důvod je přesně to, co se se mnou táhne celý život. Já nikdy nebyl nějaký moc vzorný žák nebo student a prakticky se to se mnou táhne i v současnosti, ale k tomu se dostanu později. Holt nemusí být hnedka důvodem špatného prospěchu to, že člověk je blbý nebo že něco nezvládá. Prostě ho jen dané odvětví nezajímá a co někoho nezajímá, učí se mu to potom 2x tak hůř.

 

Dále co bych rozhodně zrušil je způsob, jakým se všechno dneska šrotíme do hlavy a co se vlastně učíme. K čemu je někomu proboha např. kvadratická rovnice, když stejnak pro vypočtení výplaty využijete jen pitomé sčítaní, odčítání, násobení nebo dělení, které se stejnak naučíte už na prvním stupní základky, tak nechápu důvod, proč nějakýma takovýma rovnicema někomu plést hlavu nebo proč se učitelé nezmůžou na nějaké jiné hokus pokusy během laboratorních prácích než jen pitvat žížaly. Nejlepší způsob dle dnešního školství je si to všechno učivo do hlavy nacpat násilím, abyste z toho měli ještě větší guláš a to všechno jen kvůli jedné písemce.

 

Evidence absencí je taky kapitola sama o sobě. Taky věc, kterou bych dneska ze školství vyškrtl. Proč stále musíme hnípat ve škole a sedět tam po dobu 8 hodin na prdeli a tvářit se, jak nás to všechny zajímá a všemu rozumíme? Jednou si nedej bože dovolíme chybět a už jsme za největšího antikrista a hnedka máme trojku z mravů nebo ředitelskou dutku. Je kur** 21. století, doba počítačů, telefonů a jiných techických zázraků! Tahle doba nabízí takolik pohodlných možností tak proč proboha furt jedeme dle systému, který snad zažil ještě Franz Josefa a “vyšperkován“ byl teprve Klementem. Opravdu mi přijde, že se školský systém zasekl někde na bodě těchto dvou zmíněných dob a odmítá se nadále vyvíjet. Je doba internetu a všelijakých jiných vymožeností. Proč se třeba taková angličtina nevyučuje stylem, že si např. přes Skype voláte s rodilým angličanem? Myslíte si, že já mou relativně střední úroveň angličtiny jsem se naučil nějakým hnipáním ve škole a šrocením se slovíček a gramatiky? Ani náhodou. Všechno to mám pochycené z počítačových her, které mimochodem dneska všichni berou jako to největší zlo, které svádí mladé lidi k vraždění. Holt si dnešní školní systém (a ne jen on) dobře všímá, co je na vzdělavání efektivnější než je on sám a tak jeho představitelé kopou kolem sebe snažíc se jiné formy vzdělávaní pošpinit, aby oni byli stále ti nejlepší.

 

Každopádně nějak to vždy doklepete až na konec té devítky a potom máte tři možnosti. Už s tím peklem zkoncovat a jít dělat nějakou podřadnou práci, jít na střední školu nebo na učiliště.

 

Učňák

 

Pro méně náročné jedince, kteří se nechtějí během konce studií stresovat maturitou je volbou učiliště, kde se vyučí nějakou profesi. Řekl bych, že toto je ta méně náročnější cesta, akorát vás na konci posledního ročníku čeká taky zkouška, ale pouze z dané profese a neplete se tam nějaká čeština, matika apod. No i když já nestudoval učňák, tak toto nevím na 100%, ale pochybuju, že od vás na konci budou chtít něco jiného než vědomosti z dané profese.

 

V dnešní době jsou lidé s výučním listem nadocenění. Ve fabrikách se jim platí málo, ale každý by je chtěl, protože jich je ve fabrikách nedostatek. Proto lidí raději volí slepě maturitu, protože si mysleli, že maturita je něco víc, ale pak zjistili, jak na nic jim potom maturita sama o sobě je. Ze zkušeností mého jednoho kamaráda, co mi jednou říkal, že s čím se setkal během žádosti o práci, tak to “něco“ bylo opravdu něco nehorázného. Při žádosti o práci se ho jistá paní z personálního zeptala, zda má vyuční list nebo JEN maturitu… No nestačil jsem valit oči. Doba kdy maturita byla něco víc než výuční list je už zřejmě ta tam.

 

Docela i já sám lituju, že jsem raději nešel na nějaký učňák, protože střední škola, kde jsem studoval polygrafii mi za celé 4 roky z hlediska praxe nabídla pouhé 2 týdny jednou za každý školní rok v nějaké tiskárně, kde nás stejnak brali jako brigádníky nebo levnou pracovní sílu z nějaké agentůry a k něčemu, co jsme studovali ve škole nás ani nepustili, tak jak sakra má člověk potom získat nějaké praktické zkušenosti?. Opravdu velice lituju, že jsem raději nešel na toho elektro-technika, protože bych měl dozajista více praktických zkušeností než ty co mám teď (vlastně nemám žádné) po absolvování oboru polygrafie, ukončený maturitou. Aspoň bych se nemusel teďkom lopotit s výškou a aspoň něco bych “pořádně“ uměl a uplatnil se aspoň někde ve firmě nebo v případě, že bych si založil živnostňák, tak v podnikání.

 

Střední škola

 

Jinými slovy: “Základka: Profesionální edice“. Je to prakticky to samé co základka, akorát s pár změnami. První vás čeká asi hnedka během nástupu nebo spíše ještě před ním. Abyste mohli danou střední navštěvovat, musíte krom zápisu ještě absolvovat přijímaci zkoušky, jinak vás na danou školu nepřijmou. Tohle v jistém slova smyslu i chápu, protože to aspoň dle statistik školního systému této republiky aspoň oddělí zrna od plév a ukáže se, kolik lidí se hodí na střední a kolik lidí na učňák.

 

Další dvě viditelné změny, které jsou hnedka patrné první den  jsou samozřemě noví spolužáci, kteří jsou víceméně chováním zcela někde jinde než ta směska retardů ze základky a v mém případě si odvažuju říci i mentálně vyspělejší, ale ne vždy tomu tak musí být. Já měl holt štěstí 😀 A druhá změna jsou učitelé, kteří ve většině případů jsou úplně stejní prevíti jako ti na základce, akorát se jim třeba v případě gymplu musí říkat pane/paní profesore/profesorko a ani nevím vlastně proč, když ani daný titul nemají a jsou to většinou pouzí Mgr. Jinak jsou to jak říkám úplně stejní prevíti jako jejich předchůdci ze základky, akorát vás možná cepujou o něco více kvůli závěrečné zkoušce z “dospělosti“ zvaná maturita.

 

Ano ano, všechny ty stresy na písemky během čtyř let strávených na střední škole završuje ještě jedna závěrečná zkouška, která v případě neúspěchu znamená, že jste se celé ty čtyři roky stresovali a učili zcela zbytečně, protože nedáte-li tohle, neabsolvovali jste střední školu jako takovou. Neobešlo by se absolvování střední školy bez této velké stresující zkoušky? Potřebují si ti profesoři ještě něco dokazovat? Nestačilo jim to testování během těch 4 let během studia? Když všechny študáky pustili do posledního ročníku, neměli by študáci čirou náhodou už všechno umět a nestačilo by je vyzkoušet jenom z těch předmětů, které jsou v posledním ročníku a pak prostě konec šmitec? Takže jak říkám, na konci roku opět stresující písemečka a ústní zkoušečka ze všech 4 ročníku znovu, ve velkém a celé najednou, kde se potom papírově potvrdí, že nejste až tak velký debil, jak se můžete na první pohled zdát.

 

Všechno to zní sice hezky, ale po absolvování střední školy zjistíte, že ona maturita vám je prakticky k ničemu, protože si s ní můžete dovolit stejnak jenom podřadnou práci, kterou jste si mohli dovolit i bez ní. To platí i v případě, máte-li vystudovanou i nějakou střední školu s technickým zaměřením. Ale bohužel firmy chtějí raději někoho s vysokoškolským a titulem ať už vy ty praktické zkušenosti odněkud máte či nemáte firmy nezajímá. A tak vám nezbývá nic jiného než se potom jít ještě trápit do třetice na nějakou výšku, abyste si jakože mohli dovolit nějaké to “lepší“ zaměstnání navzdory tomu, že si ho už můžete dovolit vykonávat, ale je požadovaná VŠ a titul, takže nasrat.

 

Vysoká škola

 

Fáze studia, kterou si teď procházím já a to vám říkám, kdybych to nemusel dělat, tak tam už dávno nejsem, protože ten styl a ta náročnost, co po vás výsoké školy chtějí (hlavně ty v Ostravě) je něco strašného. Celý semestr (to je respektive vysokoškolský termín pro pololetí) tam chodíte, zapisujete si do sešitu, ale nikdo vás přes ten semestr nevyzkouší. Na to je potom na konci každého semestru vyhrazen celý jeden měsíc, kde se na určité termíny zkoušek dostavujete a tám se vám po úspěšném absolvování zkoušky zapisují kredity a po dosažení určitého počtu kreditů za semestr vás teprve pustí dál do dalšího semestru nebo dalšího ročníku.

 

Může to vypadat jednoduše, když to tak popisuju, že pohodka klídek a tabáček přes půl rok a potom jeden měsíc zkoušek na konci pololetí. Že to není zas tak těžké? Opak je pravdou. Není to žádná sranda. Hlavně když máte např. tři termíny zkoušek po sobě v jednom týdnu. Haha frajeři, šprtejte se toho tolik najednou. Jestli mi to chcete vyvrátit argumentem, měl ses učit hezky přes ten půl rok, tak jako kdyby na to byl čas kvůli návštěvám dalších a dalších přednášek že? Jak říkám, kdyby mi nešlo o titul, tak jsem už dávno rezignoval. Je mi jasné, že titul nikomu nemusí přinést jistotu, že člověka pak vezmou na lepší flek nebo tak něco, ale zas vás vidí jako člověka, co dokáže pracovat ve stresových situacích a dokončit práci v řádném termínu. To vás během zkoušek mají naučit právě na výšce i když si myslím, že kdo chce, tak vždy všechno dokáže odevzdat včas a nepotřebuje na to vysokoškolský diplom, aby se to potvrdilo.

 

Co mi ale na vysoké škole vadí je, že ti všichni papalášové si většinou myslí, že jste přišli odněkud z gymplu a v případě, že nevíte nějakou “gympláckou“ věc, tak hnedka u nich klesnete. I když to moc dobře ví, že nejste z gymplu, protože jste to během představování na začátku říkali, jako třeba v mém případě. To ještě není tak hrozné, ale kvůli čemu jsem už hodněkrát přemýšlel, zda má cenu na té škole dále zůstavat je následující příklad. Řekněme, že z důvodu toho, že bydlíte blízko hranic s nějakým naším sousedním státem se rozhodnete jít na výšku studovat onen jazyk, protože chcete třeba do budoucna mít v práci výhodu, že jazyk našich sousedů slovem i písmem umíte. Tak tam jdete na tu výšku s tím, že vás tam ten jazyk naučí. Sami na strákách daného oboru psali, že po absovování studia výjdete s jazykovou úrovní na B2, takže nemůžou po vás hnedka od začátku požadovat nějakou mistrovskou znalost toho určitého jazyka a není podmínkou ho umět od začátku. Ale co se stane v první hodině na výšce? Spustí na nás tím jazykem, jako bychom už byli rodilí mluvčí. Naštěstí tam jsme na výšce většina (aspoň v mém ročníku), kdo se tam ten jazyk přišli teprve naučit a tak s náma tam probírají onen jazyk od začátku. Ale to je pouze jeden případ, pokud ovšem zmínim literaturu nebo jiné odborné předměty, tak tam s náma hovoří pouze v tomto jazyce a nezajímá je, že během psaní poznámek do sešitu s tím psaním v tom jazyce nejsme ještě tak dobří. Můžeme sice u zkoušek v prvním ročníku mluvit ještě česky, ale jestli budeme muset ve výšších ročnících přepnout jen na ten cizí jazyk, tak potěš pánbů.

 

No jak říkám, kdybych tohle nemusel dělat, tak už se na to dávno vykašlu a hledám si práci, ale tady nejsme v Německu, aby kde si třeba i obyčejná uklízečka příjde na velký prachy 🙂 To ovšem neznamená, že bych do budoucna chtěl skončit jako uklízeč, ale pouze udávám příklad.

 


 

No a to zhruba vše ke každé fázi školního a studentského života. Jak říkám, školství vám toho sebere víc než kolik vám toho dá a všechno vás stejnak život postupně naučí sám. Pokud studujete uměleckou školu nebo v případě polygrafie třeba i počítačovou grafiku, tak vám to sebere veškerou kreativitu a kolikrát se mi stalo, když jsem si dělal nějakou miniaturu pro své video a chvili mi vždy trvalo než jsem ze sebe něco vypotil, tak proto se teď setkávate s miniaturama, které u svých videí mám. Jednoduché nepřeplácané a mě to tak vyhovuje. Pořád lepší než nic. Teď ale zpátky k tématu, nemluvíme tu o tvorbě miniatur nebo tak.

 

Zkrátka to, co se naučíte ve škole, tak z toho v reálném životě využijete pouhý zlomek a jsou to většinou věci, které jste se učili ještě na prvním stupni základky. Myslíte si, že budete někdy někde pitvat žížaly, zkoumat nějaké šutry nebo se zabývat životy nějakých už dávno mrtvých umělců jejihž život vás absolutně nezajímá a máte daleko více starostí s tím svojím? To ať si jde někdo studovat takové věci na určitou vysokou školu, jestli po tom tak touží to všechno znát, ale ať se to sakra násilím necpe úplně obyčejným lidem, které to ani vůbec nezajímá. Ano jsem pro to, aby člověk znal nějaké ty věci z minulosti, ale nemusíme se přeci učit každého druhého pablba, který si tam někde někdy uprdl za nějakým rohem. To do toho ještě nepočítám tu demotivaci k dalšímu  učení a ty věčné kravály s rodiči během studií.

 

Prostě škola vychovává dělníky ku pasu. Tak je to. Protože tím stylem jakým je veden současný školní systém si člověk ani jinou práci s dosaženým vzděláním dovolit ani nemůže. A dosáhnout v tomto státě vyššího vzdělání a nezbláznit se ze všech těch sraček okolo je opravdu nadlidský výkon…

 

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

 

[Nahoru]

Archiv pro měsíc: Leden 2018

Fenomén zvaný Duke Nukem

Posláno 8.1.2018  v Herní zápisník

Předem upozorňuji, že následující článek obsahuje spoilery týkající se herního univerza Duke Nukema, hlavně v případě příbehu Duke Nukem Forever, tak jestli jste následující hry nedohráli, tak doporučuju nečíst. Ale v případě, že nemáte v plánu tuto ságu dohrát, tak prosím…

 

 

Kdo by jej neznal? Blonďák, svalová hmota kam se podíváte, slučení brýle na očích, solidní arzenál zbraní, připravené k likvidaci vetřeleckých bastardů. Ano totok ve zkratce Duke Nukem, jak jej zná každý. Kdo o něm nikdy neslyšel, tak je pravděpodobně hodně mladý a pravděpodobně v devadesátých letech nezažil ani těch 5 let, které jsem měl tu čest tam prožít já coby malinký capart. Takže co víc k tomuto človíčkovi povědět? Duke Nukem, jedna z nejznámějších herní postav devadesátých let hnedka po Doomguyovi, Gordonu Freemanovi, Princi z Perzie, Guybrushi Threepwoodovi a mnoha dalším. Nejvíce má tento svalnatý blondýn blízko k již zmíněnému Doomguyovi nebo Gordonu Freemanovi. Stejně jako oni, tak i Duke se řadí mezi pardály, kteří alespoň jednou zachránili svůj svět před útokem mimozemských monster. Rozdíl mezi onou dvojičkou a Dukem je akorát v tom, že během své verze zachraňování světa Duke ani na malinký okamžik nedokázal zavřit tu svou hubu (i když jak na tím tak přemýšlím, tak i Doomguy semtam vyluzoval nějaké zvuky, ale to jen v případě, když jej někdo zranil a to ještě nemluvím o mém jistém podezření, že Doomguy je německého původu, kvůli jeho heknutí, když jej někdo zasáhne a on vydá onen hekající zvuk, který se čistě náhodou zvukově podobá německému “Ich“, česky “Já“). No, o té je prořízlé hubě by se dalo mluvit jen v případě, mluvíme-li o legedarním Duke Nukem 3D, ale v prvních dvou dílech byl Duke vcelku tichým tvorem (pokud nepočítám psané příběhové sekvence mezi epizodami obou prvních dílů).

 

 

Duke vs Dr.Proton (Duke Nukum, později Duke Nukem)

 

Tak tak, náš Atomový vévoda (doslovný překlad Dukova jména do češtiny) se zde objevil mnohem dříve než někdo může myslet. Přítomnost Duka v herním světě jsme prvně mohli zaznamenat již v roce 1991 coby první hru, zvaná nijak jinak Duke Nukem. V té době vlastně Duke Nukum, protože tvůrci této hry si mysleli, že na jeho budoucí jméno Duke Nukem se vztahují copyrightová práva, ale nakonec se ukázalo jméno vůbec copyrightováno nebylo a tak se nakonec jméno změnilo na Duke Nukem. V této první hře Duke bojuje padouchovi jménem Dr. Proton, který se rozhodl ovládnout svět. Duke jej pronásleduje na Zemi (herní epizoda č. 1), na Měsíci (herní epizoda číslo č. 2), kde má Proton základnu na kterou utekl ze Země poté, co nad ním Duke na Zemi zvítězil a poté ještě Ptono prchá do budoucnosti (herní epizoda č. 3), kde je už následně Dukem definitivně poražen. Tímto končí Dukovo první řádění.

 

 

Duke mimo Zemi (Duke Nukem 2)

 

Poté následuje rok 1993. Z Duka je po událostech prvního dílu celebrita, napsal o sobě knihu, chodí na tiskové konference a právě na jedné z těchto konferencí se jednou objeví záhadné světlo a náš hrdina mizí neznámo kam. Aspon z očí všech lidí na konferenci. Mezitím se Duke probírá na neznámém místě a zjišťuje, že byl unesen. Znenadání se objevuje postava v rudé kápi, která prozrazuje Dukovi co s ním mají v plánu a že to hlavně pro jeho mozek nevypadá 2x nejlépe. Ale to by nebyl Duke Nukem, aby se z této situace nedokázal dostat, uprchne z cely svých věznitelů, probije si cestu skrz 4 epizody, odehrávající se mimo planetu Zemi a koncem čtvrté epizody Duke naskakuje na loď která míří pravděpodobně asi na Zem, protože začátek Duka3D by o tom mohl vypovídávat.

 

 

Ti vetřelečtí bastardi zaplatí (Duke Nukem 3D)

Damn, those alien bastards are gonna pay for shooting up my ride!‘‚ Přesně těmihle slovy začíná Dukova další kapitola. A tentokrát v novém, ve 3D (aspoň grafika měla vyvolat pocit 3D momentu, i když vše bylo stále ve 2D) a v první osobě, takže žádná lineární 2d hopsačka, jak jsme byli doposud zvyklí. Plus zde se Dukovi jako zázrakem prořízla jeho huba a komentuje vše okolo svýma oplzlýma hláškama a zvráceným humorem. Jak jsem řekl, začíná Dukova další kapitola a dle mě jedna z nejlepších za dobu jeho existence. Takže Duke je zpět na Zemi, přesněji na střeše jistého věžáku či paneláku, kde byl nejspíše sestřelen poté, co si odněkud splašil menší červenou vesmírnou lodičku (opět usuzuji z konce Duka 2, že to nejspíše byla nějaké úniková záchraná lodička z té veliké, kterou Duke v druhém díle prchal zpátky na Zem). Takže po úspešném vyhubení emzáků jinde Duke zjišťuje po onom sestřenelí, že Země čelí napadení další neznámé mimozemské rasy. A tak začíná Dukovo další dobrodrůžo, které ho zavede na mnoho zajímavých míst, od strip klubu až po věznici, přiléhle Los Angelské skaliska, poté s “menší“ exkurzí samotných emzáckých lodích, vznášející se nad orbitou Země a Měsíce a poté opět hezky šup dolů na Zem, kde zavítá do japonské čtvrti, zatopené části L.A a další různé městské čtvrti, aby se ve finálním výsledku dostal na stadion, kde si zúčtuje s hlavním velitelem mimozemské rasy, který má celou invazi na Zem pod palcem nebo mám říct pod svým velkým chodidlem? 🙂

 

 

Zrození 4. epizody Duka3D (Plutonium PAK, Atomic Edition)

 

Později pro Duka3D vyšel placený patch, který přidává jednu novou epizodu, kde má Duke za úkol zničit královnu nového typu emzáků této epizody a o zábavu se mu postarají nejen oni noví emzáci, ale jeho staří známí z předešlých 3 epizod původního Duka3D. Duke se dostane velice zajímavá místa jako např. místo, které slouží čistě jako narážka na Mission Impossible, fast food, obchoďák ba dokonce samotná Oblast 51, zase odkazující na film Den Nezávislosti a mnoho dalších zajímavých míst, až se nakonec utká se samotnou královnou emzáků.

 

 

Rachot v hlavním městě (Duke it out in D.C)

 

Další datadisk se postaral o to, aby se náš Atomový vévoda podíval i do hlavního města USA, Washingtonu D.C. Emzáci se rozhodli zatopit i samotnému prezidentovi a tak Duka čeká výlet po Washingtonu, kde navštíví dům jejich samotného prezidenta, kongres, metro nebo vojenský podzemní bunkr/základnu ve stylu Cheyenne Mountain komplexu, kde se i odehrává finální bitka s bossakem a do toho všeho Dukův match sleduje z povzdálí svázaný prezident.

 

 

Ukradené Vánoce (Duke: Nuclear Winter)

 

Ani o Vánocích se emzáci nerozhodli Dukovi dopřát klidu a míru. V tomto datadisku pro Duka3D museli unést samotného Santu Clause, kterému vymyli mozek a chtějí ho použit coby loutku proti Zemi, tak Dukův malý výlet na severní pól začíná a z toho se Duke podívá do dvou míst, které už byly obsaženy v původní hře, akorát jsou úzpůsobeny vánočním časům. Během oné poutě na severní pól se Duke krom starých známých emzáků potkává i s nečekaným problémem. Krom samotných emzáků si na Duka brousí zuby i samotní sněhuláci nebo ozbrojení vánoční elfové, kteří stejně jako Santa podlehli vymývaní mozku ze strany vetřeleckých bastardů. Nakonec se ale vše v dobré obrátí, kdy Duke na severním pólu poráží “zlého“ Santu a tím mu zase odmyje jeho vymytý mozek a vše je opět, jak má být.

 

 

Dovolená za všechny prachy (Duke Caribbean: Life’s a Beach)

 

To si cestovka, poskytující dovolenou, ztvárněnou tímto datáčem pro Duka3D pěkně odskáče. Nemohli varovat před mimozmskou invazí v karibském zálivu, kde shodou náhod tráví svou dovolenou i samotný Duke? Nezáleží na tom, že emzáci uzpůsobili svůj vzhled i zbraně k obrazu dovolenkovému, stále je to invaze a pro Duka začíná další Big Kahuna.

 

 

Čas odčervit Big Apple (Duke Nukem Manhattan Project)

 

Po všech těch starostech, kterýma si Duke musel projít, tak ani tentokrát nemohli Dukovi nepřátele dát pokoj. Je rok 2002, Duke se nachází v New Yorku co by ochránce před další nastupující hrozbou. Je jím padouch zvaný Morphix, který se svým vzhledem podobá výše zmíněnému Dr. Protonovi (asi jeho vzdálený kolega nebo možná i příbuzný kdo ví 😀 ) a pomocí své chemické látky Glopp znečistil celý New York a krom toho pomocí oné látky zmutovali veškeří “obyvatelé“ kanálů (tj. švábi, krysy, ještěři) a působí ve městě značný zmatek. Do toho ještě Dukovi kecají Morphixem vzkříšení Pig Copové, coby jedni z enemáků jeho mladších dobrodružství (přesněji v Duke3D), poté ještě robo-ženušky a různí roboti (ať už malí nebo velcí). A tak se přes to všechno Duke protlouká osmi lokacemi až k samotnému Morphixovi. Projde si vším od střech newyorských věžáků, čínskou čtvrtí, metrem, stokami, Morphiovou továrnou na Glopp, ropným tankerem, ropným vrtem až po finální lokaci, odehrávající se mimo Zemi ve vesmíru, kde Duka čeká zúčtování se samotným Morphixem.

 

 

Po 12 zkur***** letech je zpět (Duke Nukem Forever)

 

Že to, ale trvalo než Dukovi umožnili opětovný návrat na scénu, ale přeci je opět zase tady. Je rok 2011 a Dukovi se po všech těch úspěších, které prováděl zpátky v Dukovi3D konečně dostalo nemalého přepychu. Má své vlastní kasíno, vlastní kočandy, vlastní herní ovladač a už to nemůže být vůbec nijak špatné. Až na jednu věc, emzáci se vrátili. A tentokrát s větší jistotou a ví, na co si dávat bacha. A tak nepřátelská invaze je otázkou několika hodin. Po probitím se ven z kasína a zničením “menší“ lodičky vznášející se nad Dukovým kasínem se Duke od generála dozvídá, na co se emzáci zaměřili. Opět jako v předelých dobrodružstvích, tak i tady emzáci unášejí ženy a poté ještě na Hooverově přehradě zprovoznili jakýsi rádoby portál, kterým přicházejí další a další armády emzáků. Takže Dukův úkol je jasný.

Po zvládnutí událostí, jako je např. bitva ve zničeném Las Vegas, porážce Battlelorda, následně emzácké královny a menší zastavce v Duke-Burgeru je Duke na cestě k Hooverově přehradě, kde ovšem Duke nedoletí, protože s letounem není možné přistát v tak “horké“ zóně a tak je Duke vysazen pár kilimetrů od přehrady a musí využit služeb své vlastní bugíny, zvané Mighty Foot s kterou se projede přes např. tzv. město duchů ve stylu starých westernovských městeček nebo provede menší zastávku v opuštěných (no, v opuštěných, jak se to vezme 😀 ) dolech až nakonec přijíždí k samotné Hooverově přehradě, kde už je hnedka z dálky vidět lokaci onoho portálu a kde opět na Duka čeká Battlelord, který už po tom prvním není pro Duka žádný problém.

Po menším střílečníčku uvnitř komplexu se Duke opět setkává s generálem, který mu opět popisuje nejnovější situaci a že je třeba přehradu vyhodit do vzduchu, aby se portál jednou pro vždy uzavřel. Takže po opětovném šmejdění a proštřílením si cesty hlouběji do přehradního komplexu nastává čas, aby si Duke “trošku“ zaplaval a umístil bomby na nejkřehčí místa přehrady. Po několika okamžicích od umístění první bomby se objevuje mohutný vodní červ, kterému se jaksi nelíbí, co Duke provádí a rozhodne se jej zastavit, ale pro Duka opět žádný problém a červík pepík je rozfofrován 🙂 Pak opět Duke pokračuje suchou nohou útěkem ven z přehrady, která se začíná plnit vodou a je jen otázka minut než samotné bomby vybuchnou. Jelikož je jen otázkou času kdy to bude, tak by bylo lepší se dostat co nejdál a taky že se to Dukovi povedlo. Sice byl proudem vody vymrštěn jednou z trubek vedoucích ven opět do vody, ale přehrada hezky mezitím vybuchuje v bezpečné vzdálenosti od Duka, kterého stále proud vody odnáší pryč od epicentra výbuchu.

Duke se po nějaké době probírá kousek od již zničené přehrady, kde je následně seřván prezidentem USA jak malý harant. Prezident dává rozkaz vypustit jadernou hlavici na souřadnice blízko nich. Mezi tím se z trosek vynořuje hlavní velitel emzáků (btw ten stejný se kterým Duke bojoval na stadionu v Duke3D), slupne prezidenta jeho bodygardy jako malinu a finální bitka hry začíná. Pro Duka opět “Piece of cake“ a po porážce velitele pro Duka přilétá letoun s generálem, který se ho snaží vytáhnout nahoru, ale během toho vybuchuje atomovka a letoun se řítí dolů. A takový debilní konec (dokonce i dle Dukových slov) má tato hra. Aspoň na první pohled to tak vypadalo, ale po titulkách se zde objevuje závěrečná sekvece s Dukem na tiskové konferenci, kde oznamuje, že kandiduje na prezidenta, takže Hail to The King baby, vše dobře dopadlo. A nebo ne?

 

 

Doktor, co mě naklonoval (The Doctor Who Cloned Me)

 

Děj tohoto přídavku pro Duke Nukem Forever se odehrává po událostech hlavní hry. Duke se probírá v Oblasti 51 a jako poslední věc si pamatuje onen jaderný výbuch. Vidí před sebou obrazovku (krom jiného i vibrující vibrátor 🙂 ), kde nějaká jeho napodobenina na tiskové konferenci oznamuje, že bude kandidovat na prezidenta. Tak co to kur**? Najednou se rozlehne po místnosti cizí, ale známý hlas, který někomu oznamuje, že “Už jej nebudeme potřebovat. Máš mé svolení pacienta terminovat.“ Znenadání se objevuje před Dukem rádoby Terminátor, který si myslí, že Duka zaškrtí, ale on nezná Duka a proto mu hnedka odpadá jeho robo-hlava 🙂 Teprve na chodbě Dukovi došlo, kdo onen záhadný hlas vlastně je. Dr. Proton, o kterém si myslel, že v prvním jeho dobrodrůžu na konci 3. epizody zkapal. Ale očividně ne. I když sám Proton tvrdí, že byl mrtev, ale brzo Duke sám uvidí, co se ním stalo. A tak začíná Dukův další průchod přes Oblast 51, přes Protonovy nástrahy a sem tam se objeví i nějací ti pozustali emzáci.

Zvrat v příběhu nastává, když Duke se dostane do části komplexu, která je předělaná do jakési továrny, kde Proton produkuje armády Dukových klonů, takže je už zcela jasné, co to za papaláše Duke viděl na obrazovce. Snažíc se skrýt mezi ostatnímy klony si Duke nakonec prostřílí pryč z této části komplexu, aby se nakonec utkal se samotným Protonem. No, respektive s tím, co z něj zbylo, což je jen torzo s hlavou, přimontované na jakémsi robo-pavoukovi. A v takové formě nastupuje Proton proti Dukovi, ale Duke mu stejnak nakoci bitky křupne krčkem a Spider-opice už nebude dělat problémy.

Tím, ale příběh tohoto přídavku nekončí. Problémem číslo dva je to, že emzáci obsadili Měsíc a mají tam svou další rádoby královnu (to Duke mohl zjistit, když se schovával mezi svými klony v té dané části komplexu), tak poté se Duke a jeden jeho velice užvaněný kámoš (který byl i mimochodem v hlavní hře a byl zabit, ale nejspíše byl ještě předtím taky naklonován), na kterého narazil čirou náhodou před bitkou se samotným Protonem. Společně si tihle dva najdou cestu na povrch, kde už je čeká opět generál (stále stejný jako co přiletěl pro Duka na konci hlavní hry) a tohle trio si probíjí svou cestu ven z Oblasti 51, až se jim pomoci školního autobusu podaří odjet pryč.

Generál zmíní nějakou skrytou základnu, která disponuje teleportem přímo na Měsíc, čehož by mohl Duke jistě využít. Po úspěšném útěku z Oblasti 51 generál vystupuje z autobusu a směřujíc neznámo kam přeje Dukovi mnoho štěstí. Cesta pokračuje až to místního rádoby domu nemravností zvaný Hořící keř, což je jak se později zjišťuje ono krytí pro onu tajnou základnu. Musím uznat, že tady nějaké vědátory a a tajné zákldny bych opravdu nehledal 😀 No zpatky k věci. Po splnění několika úkolů se Duke nakonec dostává do tajného pozdemního komplexu, kde se po menší bitce s emzáky nakonec teleportuje na samotný Měsic, který už je vlastně ztvárněn ve stylu, jak byla v hlavní hře ztvárněná pasáž, kde Duke řídí bugínu.

Tak stejný styl je tomu na Měsící, akorát je Duke tentokrát…no…na Měsíci a řídí něco podobného svému Mighty Footu, akorát to není Mighty Foot, ale nějaké vesmírné vozítko. Každopádně po několika nucených vystoupeních přímo na povrchu Měsíce se zadrženým dechem, následné výměně energického článku vozítka a pár přejetých emzácich se Duke dostává na místo, kde byla zpozorovaná emzácká královna a že to je potvůrka velice veliká a odolná. Pro Duka je ovšem opět tento přerostlý tvoreček Piece of cake. Po poražení královny se na měsíční základně rozjíždí Dukova party se všemi ženskými, které si teleportoval na Měsíc z tajné základny a tímto definitivně končí jak tento přídavek, tak i samotný Duke Nukem Forever.

 

 


 

Tááák a toto zhruba vše k tomuto fenoménu zvaný Duke Nukem. Jedné z ikon devadesátých let. Popsal jsem zhruba události všech her, které vyšly na PC i když jsem si vědom, že her této ságy je dáleko víc. Než se i o těhle rozepisovat, tak raději udělám jen stručný výčet.

 

  • Duke Nukem Zero Hour (hra vytvořená pro N64)
  • Duke Nukem Time to Kill (hra vytvořená pro Playstation)
  • Duke Nukem Land of Babes (hra vytvořená pro Playstation)
  • Duke Nukem 64 (verze Duka3D pro N64)
  • Duke Nukem 3D Total Meltdown (verze Duka3D pro Playstation, akorát namísto epizody The Birth hra obsahovala epizodu Plug-N-Pray)
  • Duke Nukem 3D Kill-A-Ton Collection (edice Duka3D, která obsahovala jak zákl hru, tak veškeré dodatky a pár autorizovaných dodatků, jako např. Duke!Zone 2, Duke Xtreme aj.)
  • Duke Nukem 3D Megaton Edition (remastrovaná Steam verze hry, která krom origo hry obsahovala i dodatky, které jsem popsal výše)
  • Duke Nukem 3D 20th Anniversary World Tour (předražený Steam remastr bullshit, kvůli kterému byla se Steamu stažena Megaton Edice, která toho v podstatě měla více co nabídnout než jen jednu novou epizodu a stálá o hodně míň než tady toto)
  • Duke!Zone (balíček pro Duka3D obsahující zhruba 500 uživatelských map)
  • Duke!Zone 2 (narozdíl od svého předchůdce je tento dodatek plně autorizován původními tvůrci hry, obsahuje 3 nové epizody včetně 500 uživatelských map, které obsahoval jeho předchůdce Duke!Zone)
  • Duke Xtreme (pseudo-dodatek, který obsahuje 50 uživatelských map, krom toho tento balíček obsahuje i modifikovatelné možnosti, jak si Duka s tímto dodatkem omodovat. Např. kolik života hráč bude mít, kolik bude kapacita minuce atd.)

 

No a totok je už opravdu všechno pro tento “článek“ lidičky…

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv pro měsíc: Leden 2018

Herní kříženci a hybridi

Posláno 5.1.2018  v Herní zápisník

Herní kříženci a hybridi? Jistě si říkáte, co to tu ten P3ar chce zase mlít za debiloviny, ale věřte, že jakmile dočtete tady tento rádoby “článek“, tak vám dojde, oč mi tady jde. Takže ehm, ehm…

 

Jistě taky máte své oblíbené herní hrdiny. Je zcela jedno, jestli kladnou či zápornou postavu. Důležité je to, jaké věci na nich máte rádi. Jestli máte jen jednu oblíbenou herní postavičku, tak nemáte co řešit. Uctívejte si ji, modlete se k ní třeba. Je mi to zcela fuk, ale ti co mají těch oblíbených herních postaviček trošku víc, nenapadlo vás, jak by tyto herní postavičky vypadaly, kdyby měly ztrvárňovat jen jednu osobu? Jak by asi vypadala a hlavně jak by se chovala? Byl by to někdo v kombinaci tohoto a tohoto, chováním by se zas podobal tamtomu, bojové schopnosti zas by zas odkazovaly na tamhle toho cypa a tak dále a tak dále než by jste došli na konec vašeho seznamu herních oblíbenců. Jak by teda vypadal váš dokonalý herní oblíbenec? Dokázali byste jej nebo jí popsat a popřípadě i pojmenovat? Já se o to všechno teďka pokusím.

 

Můj dokonalý herní křízenec/hybrid by v sobě kloubil celkem sedm herních postav, které můžeme znát ať už ze staré nebo té novější éry počítačových her. Vzhledově to nebudeme přehánět, nebude se jednat o nějakého rambo Schwarzeneggera (i když jemu podobná postava bude duševní rysy kloubit s mou postavou, více níže 😀 ) nebo naopak pidi hajzlíka ve stylu Froda. Moje oblíbená herní postavička by byla vzhledově úplně obyčejný člověk přibliženě podobná Darrenovi, hlavní postavě druhého dílu Posla Smrti s tím rozdílem, že by měl vrouzenou schopnost žhnout očima jako tomu dělávali např. Goauldi v Hvězdné Bráně. Oné postavě pojďme rovnou říkat Darren, protože toto jméno bych si pravděpodobně i zvolil kdybych měl už navždy žít ve virtuálním světe mimo ten náš.

 

Byl by to zabiják nebo žoldák ve stylu Hitmana, kombinovaného s Assassin’s Creed, který by disponoval bojovými vlastnostmi Batmana, pokud se mělo jednat o boj z blízka, stealth boje a Batmanovo logické uvažování. Jako správný zabiják či žoldák by byl ošacen podobně jako Arkham Knight z posledního dílů herního Batmana Arkhamského univerza, akorát by neměl tu svou masku, ale pouze kápi a pokud by byl nutný útok ze vzduchu, měl by na zádech  speciálně integrované netopyří křídla, které by ani nešly poznat, že na zádech jsou a aktivovaly by se jen v případě plachtění. Tento patent jste mohli vidět např. v Batman Beyond.

 

V případě boje na dálku by to byl stejný ranař jako Duke Nukem včetně jeho smyslu pro humor a jeho oplzlých narážek na dění kolem. Jeho touha po dobrudružství by měla být ve stylu Indiana Jonese a má-li nějaký předem určený cíl nebo osobní přání, jde si za ním stejně odhodlaně, jako když Ulfric Bouřný Háv toužil dobít Skyrim z rukou císařských legií nebo když se Teal’c vzbouřil proti Goauldům. Samozřejmě jakožto žoldák nebo zabiják by byl členem nějakého spolku operujícího v pozadí. Onen spolek (domyslíme-li si nějaký případný odboj) by operoval z podzemí, který by právě vysílal naší postavičku na různé mise někoho zamordovat, něco ukrást a nebo získat nějaký artefakt dříve než nepřítel. Tato postavička by svými činy do budoucna byla velice obávaná mezi svými protivníky a pro svůj spolek by se stal jedním z nejrespektovanějších členů a případným dalším vůdcem hnutí.

 

 

Hrubě ztvárněná podoba mého výše popsaného křížence/hybrida, kterou ani zdaleka neberte vážně, jen tak for fun, co by kdyby 😀 Jak jsem říkal, nebudeme to přehánět se vzhledem, ale nakonec přeci z toho vyleze takový mutant 😀

 

 

No, a toto zhruba v kostce, jak by vypadaly mé oblíbené herní postavy, kdybych je měl zkloubit do jedné jediné, pojmenovat ji a případně si jako bonus vymyslet menší příběhové pozadí. Teď jste na řadě vy. Máte taky své oblíbené herní postavy? Zkuste si je stejným způsobem jako já zkloubit do jedné jediné a vymyslet si případné detaily kolem ní. Jestli se vám povedlo zkloubit něco smysluplného, rozhodně se zmiňte v komentářích, budete-li mít zájem 🙂

 

 

 

[Nahoru]

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich