Tělocvik nebo kroužek?

Posláno 25.5.2019  v Neherní ''moudra''

 

Ovšem teď si představte tu situaci, kdyby se měl tělocvik opravdu učit podle stanovených osnov, každé aktivitě vyhradit stanovený termín a případnou míčovou hru dostat za odměnu jen na poslední půl hodinu před koncem. To by už ti strašní fotbalisti, florbalisti či baskebalisti nebyli v takové výhodě a neměli by z onoho předmětu jen procházku růžovým sadem (případně by nebylo toliko volného prostoru k rostoucí šikaně těch méně talentovaných jedinců, která byla za mě též na denním pořádku). Museli by si se trochu zasnažit a poznat i to zklamání když jim něco nejde a nespoléhat na to, že když je bůh obdařil nohama Lionela Messiho nebo nebo rukama Michaela Jordana, tak jsou automaticky za vodou. Uvědomili by si aspoň, že nejsou tak úžasní a všemohoucí, jak si o sobě mysleli. Stačilo mi vidět ksichty všech těch sportovních ksindlů během toho, co se jednoho dne tělocvikář slitoval a dělal s náma celou dvouhodinovku gymnastiku. Už to nebyli takoví frajeři. To, co jim přišlo nemožné (např. skok přes kozu), pro mě byla brnkačka.

 

Takže karta se teď obrátila a teď jsem se mohl smát já a nadávat jim, ale nejsem stejný hnidopich jako oni. Ale v hloubi duše jsem se stejnak smál když tito sportovní “talenti“, hvězdy ročníku a borečci ve všech směrech neuměli udělat ani pitomý kotoul. Místo toho udělali nějaké pseudo válení sudů a zvedali se ze země rychlosti 80léte stařeny, která právě upadla na chodníku při cestě domů z Kauflandu. A kdyby jich měli udělat vícero po sobě a najednou, tak to je vzdálené scifi. Docela by mě též zajímalo jak by se tvářili, kdyby jim učitel rozkázal udělat kotrmelec přes nějakou osobu (čili kotoul letmo přes překážku), udělat půlsalto (salto raději ani nezmiňuju, protože vím, že tohle třeba zrovna nešlo ani mě, tak jak by to udělali ti ubožáci), přemet či sklopku (ano, tohle všechno na judu jsme trénovali a šlo mi to bez problémů). Mohu jenom odhadovat kolik z nich by se ze země zvedlo bez zlomené ruky nebo jiné končetiny (nebo jestli by ještě vstali vůbec) když to nikdy v životě nedělali. No a o cvičeních na kruzích nebo žerdi už ani nemluvím. Synek profesionální fotbalista, nohy vypracované jak něco, narozdíl od svého pupku a nedokáže ten svůj pupek bez problému přehoupnout přes tyč během výmyku. Za to bych ho nenechal vůbec projít do dalšího ročníku. Btw víte ještě vůbec dneska co to je vlastně výmyk? 🙂

 

Nejhorší na tom ovšem je, že přesně tohodle jsou si učitelé vědomi. Že přesně tohle se může stát. Takže raději nechají všechny chtě nechtě “vyblbnout“ se při míčových hrách, aby se sami nemuseli namáhat, protože je pak méně pravděpodobnejší, že budou muset něco případně psát do knihy úrazů, kdyby se jejich oblíbenec nešťastnou náhodou přizabil během kotrmelce a měl dlouhodobé bebí. Nechcou přeci riskovat, aby se jejím fotbalistům či basketbalistům něco nestalo s rukama nebo nohama před školním turnajem ne? Tak ať raději trpí ti méně talentovaní na míčové hry po celý školní rok. Ti nejsou podstatní…

 

Sice mě už se to netýká, ale rozhodně bych ocenil nějakou radikální změnu tělesné výchovy, protože to, co už za mě bylo na škole bráno jako tělesná výchova mělo do pravé tělesné výchovy opravdu míle daleko. Nechci raději ani vědět, co je nebo už není součástí tělesné výchovy v dnešní době. Jako neříkám, ze bych byl pro formu tělocviku jako za komunistů, kdy jste cvičili jak na spartakiadu, ale ocenil bych, kdyby se věnovalo toliko pozornosti, které se věnuje míčovym hrám i jiným odvětvím v tělocviku. Vím v jakých špatných náladách jsem kvůli tomu věčně chodil ze školy domů a jestli někdy v životě budu mít děcko, tak bych byl nerad, kdyby do budoucna se stejnými pocity chodilo domů i ono. V tomto případě bych už mu nenechal srát na hlavu od nějakého zakomplexovaného tělocvikáře nebo jeho stejně starých parchantů ze třídy, jako se to dělo tehdy mě.

2 komentářů k “Tělocvik nebo kroužek?”

  1. Tak já patřil do té druhé kategorie. Mě ty sportovní aktivity bavily. Ale stejně jako jiní, taky mi něco nešlo. Když jsme na základce šplhali po tyči, měl jsem komplex z toho, že mám vylézt ke stropu a dotknout se tam konce tyče. Vzhledem k mému strachu z výšek to byl hodně dobrý oser, když na tebe ze spodu čumí dav lidí a ty se jako děcko prostě začneš třást.
    Motání se okolo hrazdy mi taky nešlo, byl ve mně jakýsi pud sebezáchovy, takže i když jsem to dal, cítil jsem se prostě nedobře. Míčové hry jsem měl rád, šly mi ta nějak standartně. Neměl jsem rád basketbal, ale to jen díky učiteli, který mi dokázal za dva roky vztah k tomuhle sportu přivést až do nenávisti – ne že by mi nešel, ale nesnášel jsem způsob, kterým se vedl. Považoval jsem ho poté jako sport pro buzeranty 😀 Jakmile ses někoho dotknul, hned to byl faul. Pro někoho kdo hrál fotbal, kde se držel hráč na těsno, zónově a nebáli se skluzu či se dokopat 😀 to bylo utrpení.

    Souhlasím s tím, že díky těláku na základce se hodně děcek tehdy odradilo vlastně od sportu. Nevím teda jak to probíhá dnes, ale dle tvého psaní se vůbec nic nezměnilo – leč v devadesátkách se ještě kus té „atletiky“ opravdu dělal.

    1. Přesně jak říkáš s tím basketem 😀 Sport pro buzeranty 😀 Trošku do něj drcneš, faul, klepneš ho po ruce, faul, blokneš ho, faul. Jak mu mám asi pak sebrat ten míč? 😀 Co se týče těláku jako takového, tak mě to ani tak neodradilo, jako spíše znechutilo celý fotbal. Jakmile prostě vidím fotbal v televizi a ty nagelované herečky, které se hnedka po prvním faulu skácejí nazev a předstírají záchvat bolesti, je mi z toho špatně. I vlastně z celé české fanouškovské fotbalové komunity. Stačí se podívat na to, co vyvádí na stadionech Sparta, Slavie nebo Baník. Ten bordel a demolice co po nich vždy zbyde. Hrůza. Přesně též kvůli takovým pablbům se mi fotbal zhnusil. Místo toho, abych si užil dobrou atmosféru při sledování, se musí obávat a ohlížet, zda na mě z druhého konce stadionu neletí židle či dělobuch… A ten tělák s našima třídníma blbečkama k tomu jen přidává munici ještě větší. Ještě, že jsme v těláku nikdy nešli na bruslák hrát hokej, jinak by to dopadlo stejně jak s fotbalem si myslím. Hokej narozdíl od fotbalu mám rád a občas si na něj i zajdu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.