NES čili Nintendo Entertainment System

Posláno 19.5.2018  v Herní zápisník

Krom hraní her na počítači, značnou část mého dětství ovlivnila i jiná herní platforma. Platforma, kterou znají i mí rodiče a to už je co říct, dámy a pánové 🙂 Ona herní platforma nese název “Nintendo Entertainment System“ zkráceně “NES“. NES byla herní konzole vytvořená v 80 letech minulého století japonskou firmou Nintendo a právě v japonsku byla spíše známá pod názvem Family Computer, zkráceně Famicom a vypadala trochu jinak než poté americká a evropská verze. Tato konzole se nejprve prodávala pouze v japonsku, kde sklidila obrovský úspěch a do Ameriky a Evropy se dostala až o pár let později. Dneska by nad touto konzolí kdejaký novodobý pařan, který s touto konzolí nikdy neměl tu čest se vší pravděbodobností asi jenom mávnul rukou a dodal by k tomu, že co to je za bullshit? Žádná realistická grafika, žádný prostorový zvuk a jenom pouhé pípání a 8-bitová grafika. No, ale mojí milí zlatí, takhle kdysi herní průmysl ve svých plénkách vypadal. Tehda zpátky v době, kdy tato konzole by novinkou ze jednalo o něco revolučního. Tehda ještě takový přepych, co se týče video her, jaký máme dnes nebyl a pokud jste si chtěli něco zahrát, museli jste se smířit s arcade automaty někde v nějakých hernách nebo hospodách, kde vás to vždycky stálo nějakou tu minci. A právě toto změnil NES. Ano už předtím zde byla nějaká snaha ve formě tzv. Color TV Game, ale ve srovnání s následujícím  počinem, zvaný NES to byl prd ve větru.

 

Vlevo americká verze NESu a vpravo japonská verze NESu, zvaná Famicom.

 

 

Jak jsem již zmínil, tato herní konzole byla v té době revoluční. Nabízela možnost si zahrát tehdy velice běžné 8-bitové hry, které se prodávaly ve formě tzv. cartridgí (čti kartridží), což byly vlastně takové kazetky, které se poté vkládaly do speciálního slotu na konzoli, poté se zmáčklo tlačítko “power“ a už to jelo. Žádná instalce, prostě zasuň, pusť a hraj. Škoda, že se v moderní době od vydávaní her na cartridgích upustilo, protože pro mě to byl zdaleka nejlepší způsob, jak se hry mohly vydávat. V porovnání třeba s takovým CDečkem, kdy stačí načítací stranu CDčka trochu poškrábat, tak jste mohli své hře říci pápá. Cartridge jste mohli poškrábat, mohla vám na něj nechtěně ukápnout kapka vody nebo spadnout z větší výšky a hře samotné se nic nestalo. Pokud teda ono poškození nějak nenarušilo vnitřek cartrige nebo konektory, ale jen vrhní plastovou vrstvu, která sloužila jako ochrana právě před poškozením. Co se týče konstrukce cartridgi, tak existovala varianta jak pro Famicom a tak pro NES. Pro NES byly typické, že cartridge byla protáhlá trochu do výšky, za to co u Famicomu se spíše více podobaly tvarem kazetám do rádia.

 

K porovnání obě verze cartrigí pro hru Air Fortess

 

3 komentářů k “NES čili Nintendo Entertainment System”

  1. Já vyrostl na odnoži Famicomu, Family Game. Někde na mém webu se potulují fotky. Tehdá stála konzole na prahu roku 94 dost tisíc na to, abych si ji hýčkal. Takže jsem byl opatrný na kazety (kártrydže .-) a velmi nerad je půjčoval někomu, koho neznám, nebo jsem nevěděl jak zachází s jejich vkládáním. Tím se dostávám k jedné zásadní věci. Na přelomu milénia prožívala tahle konzole boom u asijských obchodníků. A tyhle kopie a odnože už měli snazší vkládání kazet do konzole. Ta má první měla speciální „páku“ na vyndávání kazet, jinak držela tak pevně, že bys ji bez páky mohl poškodit.

    U těch Zapperů moc zkušeností nemám. Kamarád jej měl, ten vesmírný kolt a moc času jsme s ním netrávili. Raději jsme věnovali čas coopu Contry, TMNT, Maria ap.

    Co se té mé první konzole týká, tak ta by vydržela snad dodnes. Naše zaujaté hraní se s kompatibilitou funkčních ovladačů a emočních výlevu mnohdy nesetkalo ruku v ruce. Takže (pro dnešní dobu nemyslitelné) často konzole navštěvovala opravnu. A hrálo se zas dál. Nevýhodu konzole měla jen v tom, že ovladače byly napevno přidělané. Přívodní kabel se tak (díky opravám – zřejmě jsme vždycky zarytým hraním kábel trošku vytrhli a začalo to haprovat = to se řešilo vytuněným držením káblu, který se pak obtočil kolem joysticku) neuvěřitelně zkracoval (zřejmě jej v opravně ukrojil a znovu připájel).

    Po čase tak konzole zůstala ladem vlastně jen díky tomu, že nešly měnit jak je to dnes už zcela běžné (USB). U dalších kopií to bylo také běžné – vyměnit.

    Hele samolepky na kazetách byly fakt peklo. Loterie. Ovšem byli prodejci, se kterými se šlo domluvit. Nemyslím třeba rok 1995, kdy jsem všude narážel na kazety jen v elektrech, kde je měli vyskládané za vitrínou a pod 599,- si hry nekoupil. To mi připomnělo, že originálky na Famicom si poznal tak, že měly na boku přes dělící hranu samolepku, jejím porušením ti vypršela záruka. Zřejmě ošetření, kdyby náhodou nějakej fištrón kazetu rozdělal (což nebylo nesnadné oddělit od sebe dva díly plastů) a nevložil tam třeba jinou hru co dohrál a nešel to vrátit) 😀

    Zpět k těm prodejcům novější éry – kolem milénia. U nás bylo zprvu jen pár vietnamců, kteří kazety prodávali. Pak se jich objevovalo víc a víc. Jenže každý byl jiný, takže jsem si oblíbil tak dva, ke kterým jsem chodil. A u nich právě měli na pultíku u pokladny konzoli připojenou a mohl jsem se na kazetu mrknout. Jediné co mi v té době na těch nicneříkajících samolepkách na obalu vadilo bylo to, že jsem se děsil přinesení stejné hry co už mám. Tehdy to nebylo tak, že bych si četl recenze na netu 😀 Prostě v krámu jsem ukázal na kazetu, vložila se, zapl to, vidím že hru nemám, beru, čáo 😀 299,- A právě byla možnost s hrou přijít třebas ten den a případně vyměnit. Postupně to vše pak uvadalo, český člověk s něma začal vyjebávat 😀 Děcka chodily do krámu jen hrát, takže už pak nebyla telka s hrama na pultíku, ani možnost výměny. Ceny šly dolů od 150 na 50 a o to větší se stal nákup hry loterií 😀 Ovšem pokud se někde vyskytly „originálky FAmicim“ ty byly vždycky okolo 299,- mimo jiné se odlišily třeba jinou barvou, nenarazil jsem na žádnou, která by měla tu světle žlutou barvu (běžná kopie), měla uplně jiný plast, bývala i těžší a hlavně obal na kazetě 100% ukazoval co je na ni za hru.

    Když mi zprvu kupovali hry rodiče, vybírali tak, aby na kazetě bylo hodně her. Takže když jsem šel poprvé s nimi, že si hru vyberu (4. kazeta Batman), tak se nevěřícně divili, že odmítám 118 in 1, 50in1 ap. a beru jednu jedinou hru za 299 😀

    PS: U nás se hrál také Dr.Mario. Táta u konzole vydržel 1 den, dohrál Bombermana a už si k tomu nikdy nesedl 😀 Nás ostatní to bavilo pořád 🙂

    1. Díky za upozornění, kolego 🙂 To je tak, když píšeš něco dlouhého a nevšimneš si všeho 😀 Vidím tam i více hrubek a přehozený slovosled, ale jelikož nejsem na PC, tak bych to opravoval hodinu 🙂

Napsat komentář: HellhouseLP Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.