NES čili Nintendo Entertainment System

Posláno 19.5.2018  v Herní zápisník

Krom hraní her na počítači, značnou část mého dětství ovlivnila i jiná herní platforma. Platforma, kterou znají i mí rodiče a to už je co říct, dámy a pánové 🙂 Ona herní platforma nese název “Nintendo Entertainment System“ zkráceně “NES“. NES byla herní konzole vytvořená v 80 letech minulého století japonskou firmou Nintendo a právě v japonsku byla spíše známá pod názvem Family Computer, zkráceně Famicom a vypadala trochu jinak než poté americká a evropská verze. Tato konzole se nejprve prodávala pouze v japonsku, kde sklidila obrovský úspěch a do Ameriky a Evropy se dostala až o pár let později. Dneska by nad touto konzolí kdejaký novodobý pařan, který s touto konzolí nikdy neměl tu čest se vší pravděbodobností asi jenom mávnul rukou a dodal by k tomu, že co to je za bullshit? Žádná realistická grafika, žádný prostorový zvuk a jenom pouhé pípání a 8-bitová grafika. No, ale mojí milí zlatí, takhle kdysi herní průmysl ve svých plénkách vypadal. Tehda zpátky v době, kdy tato konzole by novinkou ze jednalo o něco revolučního. Tehda ještě takový přepych, co se týče video her, jaký máme dnes nebyl a pokud jste si chtěli něco zahrát, museli jste se smířit s arcade automaty někde v nějakých hernách nebo hospodách, kde vás to vždycky stálo nějakou tu minci. A právě toto změnil NES. Ano už předtím zde byla nějaká snaha ve formě tzv. Color TV Game, ale ve srovnání s následujícím  počinem, zvaný NES to byl prd ve větru.

 

Vlevo americká verze NESu a vpravo japonská verze NESu, zvaná Famicom.

 

 

Jak jsem již zmínil, tato herní konzole byla v té době revoluční. Nabízela možnost si zahrát tehdy velice běžné 8-bitové hry, které se prodávaly ve formě tzv. cartridgí (čti kartridží), což byly vlastně takové kazetky, které se poté vkládaly do speciálního slotu na konzoli, poté se zmáčklo tlačítko “power“ a už to jelo. Žádná instalce, prostě zasuň, pusť a hraj. Škoda, že se v moderní době od vydávaní her na cartridgích upustilo, protože pro mě to byl zdaleka nejlepší způsob, jak se hry mohly vydávat. V porovnání třeba s takovým CDečkem, kdy stačí načítací stranu CDčka trochu poškrábat, tak jste mohli své hře říci pápá. Cartridge jste mohli poškrábat, mohla vám na něj nechtěně ukápnout kapka vody nebo spadnout z větší výšky a hře samotné se nic nestalo. Pokud teda ono poškození nějak nenarušilo vnitřek cartrige nebo konektory, ale jen vrhní plastovou vrstvu, která sloužila jako ochrana právě před poškozením. Co se týče konstrukce cartridgi, tak existovala varianta jak pro Famicom a tak pro NES. Pro NES byly typické, že cartridge byla protáhlá trochu do výšky, za to co u Famicomu se spíše více podobaly tvarem kazetám do rádia.

 

K porovnání obě verze cartrigí pro hru Air Fortess

 

 

Konzole tehdy disponovala řadou ovládacích příslušenství, ze kterých asi nejlegendárnější jsou ony designově velice pěkné ovladače o pouhých čtyřech tlačítkách a směrovými šipkami (s tím byste si asi Flight Simulator nezahráli dámy a pánové 😀 ), kterýma se ovládala většina her. Dále zde máme legendarní světelnou pistoli neboli Zapper, jejiž funkci si vysvětlíme někdy jindy. S touto pistolí šlo “střílet“ kachny např. ve hře Duck Hunt, westernovské bandity ve hře Wild Gunman či cvičné terče v Hogan’s Alley. Hry, které se ovládají světelnou pistolí nevyšlo sice moc, ale taky jich nebylo málo. To vám mohu zaručit. Svou konstrukcí se taky Zapper lišil. V případě NESu Zapper vypadal spíše jako pistole, ukradená z nějakého sci-fi filmu, zatímco Famicom verze vypadala spíše jako obyčejný colt nebo revolver. Jen je škoda, že tato pistole se nedá dneska napojit na modernější televize. Se svou kontrukcí to ani není možné, protože je uzpůsobena na součástky televize, které byly tehda zcela běžné. Ano mluvím o těch tlustých bednách, které už dneska skoro nikde nejsou. Dnešní televize obsahují součástky, které logicky v té době ještě neexistovaly, proto dneska není možné tuto pistoli zapojit do moderních televizorů. Sice jsem na YouTube viděl hodně videí, kde si to nějaký človíček uzpůsobil, aby pistole byla kompatibilní s modernější televizí, ale bylo nutné “kuchnout“ do samotné pistole, ale na tohle si já, coby po technické stránce slabý člověk natroufám. To by si spíše koupil něco takového, jen kdyby to bylo levnější a bylo v Čr. V případě ovladačů to je jiná. Ty dneska celkem za levno seženete na Ali expressu i s USB koncovkou a můžete si je potom zapojit na PC a nakonfigurovat v NES emulátoru, ale to už není takový herní požitek jako tehda před starou bednou, ale pořád lepší než klávesnice 🙂 Každopádně toto zmiňuji proto, že já sám jsem si dva ovladače z Ali expressu pořídil a přišly i celkem z Číny rychle. Akorát si teď herní požitek s něma nemohu dopřát, protože už nějakou dobu oba dva ovladače mají “propůjčené“ mojí rodiče a směle s něma hrají jako starých času Dr. Maria 😀 Ale však já si jednou pro ně dojdu 🙂

 

Verze ovladačů pro NES a Famicom. Nahoře NES a dole Famicom

 

Verze Zapperu pro Famicom

 

Verze Zapperu pro NES

 

V případě dalšího příslušenství už je tak zmíním Power Glove, herní rukavici, která dokázala snímat pohyby vaší ruky v některých hrách. Poté Quick Shot, joystick, který byl spíše určen pro hry typu Galaga a báli jste se, že si u této hry vymačkáte tlačítko A nebo B. Tady je tento problém vyřešen tlačítkem autofire, které po se zmáčknutí chove jako byste nepřetržitě a bez přestávky mačkali tlačátko pro střelbu. Vlastně i obdoby normálních NES ovladačů s autofire tlačítky jsem na Ali expressu taky viděl. Ovládacích příslušenství bylo daleko víc, ale myslím, že není potřeba zmíňovat všechny. Třeba takový Robot R.O.B nebo Familly Fun Fitness.

 

Z externího příslušenství zde mohu zmínit např. redukci Catridgí, která byla k dispozici pro případ, že jste vlastnili Famicom catridge, ale konzoli jste měli NES. Slyšel jsem i zvěsti o příslušenstvích, kde jste mohli napsat cheat kody a hru projet s cheaty nebo o vychytávce, která vám umožňovala hru ukládat a načítat i jinak než že jen dojdete do určité úrovně hry a zobrazí se vám “continue“ kód, který po spuštění hry potom zadáte v hlavním menu.

 

Famicom catridge napojená do NES Cartridge Converteru

 

Nemusím zmiňovat, že v té době ve velkém taky frčely napodobeniny těchto konzolí včetně samotných her. Sám bohužel vlastním pouhou napodobeninu této konzole. Tyto napodobeniny byly výrazně pod cenou a to vysvětluje, jaktože mí rodiče si tehda i přes svou spořivou povahu tuto konzoli pořídili. Tyto napodobeniny jste mohli získat buď v nějakých kamenných obchodech nebo u vietnamských prodejců. V případě mých rodičů to teda to naštěstí nebylo pořízeno u žádného vietnamského prodejce, ale v jakémsi kamenném obchodu v Polsku, tak to vysvětluje, proč nám ona konzole vyhořela až 10 let po koupi a ne po 10 hodinách. Pardon, já musel 😀 Co se týče cartrigí samotných, tak napodebeninu šlo poznat tak, že když jste hru zapli, tak jste mohli vidět menší vizuální rozdíly. Např. že ve hře chybí v hlavním menu chybí název hry, licenční ujednání a rok vydání. Nebo v případě hry Tennis, chyběl v zadu v hledišti nápis Nintendo.

 

Nelicencovaný Tennis, chybí nápis Nintendo vlevo nahoře

 

Lincencovaný Tennis, tak jak má vizuálně vypadat. Nintendo nápis vlevo nahoře je na své místě.

 

Tady náš koupený domácí miláček :3 Bohužel dnes už vyhořelý a taky napodobenina, ale nikoho to v té době netrápilo. Toto napodobenina Famicomu dodávám.

 

Nebo krom těchto napodobenin se taky mohlo stát, že třeba jste si koupili catridge s Batmanem, ale po spuštění hry zjišťujete, že jste si vlastně koupili Maria. Ale co asi bylo největším kalibrem těchto napodobenin bylo prodávaní cartridgí, které se záhadně jmenovaly “1000 in 1“ (nebo í víc), kde podle všeho mělo být přes tisíc her na jedné catridgi. Na některých tomu tak bylo, že opravdu catridge obsahovala tisíc jednotlivých her, ale z naších zkušeností nám jedna cartridge díky tomu crashovala po spuštění hry. Ale ve většině těchto případů tyto tzv. 1000 in 1 catridge nabízely jednu a tu samou hru ve vícero variantách. Že například hrdina hry byl silnější, nezranitelný, střílel či chodil rychleji atd. Na těchto catridgích jste se taky mohli potkat i se zkomolenými názvy her. Donkey Kong se třeba někde mohl objevit jako King Kong atd.

 

 

 

Nintendo Entertainment System vydržel v prodeji do roku 1995 (čili do mého narození). Prodalo se přes 60 milionů kusů. Poté se na scéně objevil nástupce Super Nintendo Entertainment System, zkráceně SNES. Ale o tomhle kousku až někdy jindy. Jsem rád, že jsem díky rodičům, kteří si tuto konzoli pořídili pro své tehdejší herní potěšení mohl poznat, a na nějakou dobu se k ní upnout a poznat její nejznámější tituly jako jsou např. Super Mario Bros. Dr. Mario, Duck Hunt, Battle City, Hoggan’s Alley, Metroid a mnoho dalších. Kdybych si měl vybrat, kterou retro konzoli bych si mohl zadarmo odnést, tak bych určitě zvolil právě NES. U této konzole jsem strávil (společně ještě počítačem) nejvíce času nevyměnil bych tyto časy za nic na světě. Ano zvažoval jsem i možnou koupi toho maličkého retro kousku zvaný “Nintendo Classic Mini: NES“. Sice jsou tam už předem integrovany největší pecky té doby, ale co z toho, když tam nemůžete integrovat další. A o nemožnosti si opět zastřílet ze Zapperu už ani nemluvím. Raději si pořídit komplet originál a někde splašit starou bednu a další catridge než si kupovat novodobou změnšeninu, která stejnak působila jako marketingový tah před příchodem Nintenda Switch.

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

3 komentářů k “NES čili Nintendo Entertainment System”

  1. Já vyrostl na odnoži Famicomu, Family Game. Někde na mém webu se potulují fotky. Tehdá stála konzole na prahu roku 94 dost tisíc na to, abych si ji hýčkal. Takže jsem byl opatrný na kazety (kártrydže .-) a velmi nerad je půjčoval někomu, koho neznám, nebo jsem nevěděl jak zachází s jejich vkládáním. Tím se dostávám k jedné zásadní věci. Na přelomu milénia prožívala tahle konzole boom u asijských obchodníků. A tyhle kopie a odnože už měli snazší vkládání kazet do konzole. Ta má první měla speciální „páku“ na vyndávání kazet, jinak držela tak pevně, že bys ji bez páky mohl poškodit.

    U těch Zapperů moc zkušeností nemám. Kamarád jej měl, ten vesmírný kolt a moc času jsme s ním netrávili. Raději jsme věnovali čas coopu Contry, TMNT, Maria ap.

    Co se té mé první konzole týká, tak ta by vydržela snad dodnes. Naše zaujaté hraní se s kompatibilitou funkčních ovladačů a emočních výlevu mnohdy nesetkalo ruku v ruce. Takže (pro dnešní dobu nemyslitelné) často konzole navštěvovala opravnu. A hrálo se zas dál. Nevýhodu konzole měla jen v tom, že ovladače byly napevno přidělané. Přívodní kabel se tak (díky opravám – zřejmě jsme vždycky zarytým hraním kábel trošku vytrhli a začalo to haprovat = to se řešilo vytuněným držením káblu, který se pak obtočil kolem joysticku) neuvěřitelně zkracoval (zřejmě jej v opravně ukrojil a znovu připájel).

    Po čase tak konzole zůstala ladem vlastně jen díky tomu, že nešly měnit jak je to dnes už zcela běžné (USB). U dalších kopií to bylo také běžné – vyměnit.

    Hele samolepky na kazetách byly fakt peklo. Loterie. Ovšem byli prodejci, se kterými se šlo domluvit. Nemyslím třeba rok 1995, kdy jsem všude narážel na kazety jen v elektrech, kde je měli vyskládané za vitrínou a pod 599,- si hry nekoupil. To mi připomnělo, že originálky na Famicom si poznal tak, že měly na boku přes dělící hranu samolepku, jejím porušením ti vypršela záruka. Zřejmě ošetření, kdyby náhodou nějakej fištrón kazetu rozdělal (což nebylo nesnadné oddělit od sebe dva díly plastů) a nevložil tam třeba jinou hru co dohrál a nešel to vrátit) 😀

    Zpět k těm prodejcům novější éry – kolem milénia. U nás bylo zprvu jen pár vietnamců, kteří kazety prodávali. Pak se jich objevovalo víc a víc. Jenže každý byl jiný, takže jsem si oblíbil tak dva, ke kterým jsem chodil. A u nich právě měli na pultíku u pokladny konzoli připojenou a mohl jsem se na kazetu mrknout. Jediné co mi v té době na těch nicneříkajících samolepkách na obalu vadilo bylo to, že jsem se děsil přinesení stejné hry co už mám. Tehdy to nebylo tak, že bych si četl recenze na netu 😀 Prostě v krámu jsem ukázal na kazetu, vložila se, zapl to, vidím že hru nemám, beru, čáo 😀 299,- A právě byla možnost s hrou přijít třebas ten den a případně vyměnit. Postupně to vše pak uvadalo, český člověk s něma začal vyjebávat 😀 Děcka chodily do krámu jen hrát, takže už pak nebyla telka s hrama na pultíku, ani možnost výměny. Ceny šly dolů od 150 na 50 a o to větší se stal nákup hry loterií 😀 Ovšem pokud se někde vyskytly „originálky FAmicim“ ty byly vždycky okolo 299,- mimo jiné se odlišily třeba jinou barvou, nenarazil jsem na žádnou, která by měla tu světle žlutou barvu (běžná kopie), měla uplně jiný plast, bývala i těžší a hlavně obal na kazetě 100% ukazoval co je na ni za hru.

    Když mi zprvu kupovali hry rodiče, vybírali tak, aby na kazetě bylo hodně her. Takže když jsem šel poprvé s nimi, že si hru vyberu (4. kazeta Batman), tak se nevěřícně divili, že odmítám 118 in 1, 50in1 ap. a beru jednu jedinou hru za 299 😀

    PS: U nás se hrál také Dr.Mario. Táta u konzole vydržel 1 den, dohrál Bombermana a už si k tomu nikdy nesedl 😀 Nás ostatní to bavilo pořád 🙂

    1. Díky za upozornění, kolego 🙂 To je tak, když píšeš něco dlouhého a nevšimneš si všeho 😀 Vidím tam i více hrubek a přehozený slovosled, ale jelikož nejsem na PC, tak bych to opravoval hodinu 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.