Archiv pro měsíc: Květen 2018

NES čili Nintendo Entertainment System

Posláno 19.5.2018  v Herní zápisník

Krom hraní her na počítači, značnou část mého dětství ovlivnila i jiná herní platforma. Platforma, kterou znají i mí rodiče a to už je co říct, dámy a pánové 🙂 Ona herní platforma nese název “Nintendo Entertainment System“ zkráceně “NES“. NES byla herní konzole vytvořená v 80 letech minulého století japonskou firmou Nintendo a právě v japonsku byla spíše známá pod názvem Family Computer, zkráceně Famicom a vypadala trochu jinak než poté americká a evropská verze. Tato konzole se nejprve prodávala pouze v japonsku, kde sklidila obrovský úspěch a do Ameriky a Evropy se dostala až o pár let později. Dneska by nad touto konzolí kdejaký novodobý pařan, který s touto konzolí nikdy neměl tu čest se vší pravděbodobností asi jenom mávnul rukou a dodal by k tomu, že co to je za bullshit? Žádná realistická grafika, žádný prostorový zvuk a jenom pouhé pípání a 8-bitová grafika. No, ale mojí milí zlatí, takhle kdysi herní průmysl ve svých plénkách vypadal. Tehda zpátky v době, kdy tato konzole by novinkou ze jednalo o něco revolučního. Tehda ještě takový přepych, co se týče video her, jaký máme dnes nebyl a pokud jste si chtěli něco zahrát, museli jste se smířit s arcade automaty někde v nějakých hernách nebo hospodách, kde vás to vždycky stálo nějakou tu minci. A právě toto změnil NES. Ano už předtím zde byla nějaká snaha ve formě tzv. Color TV Game, ale ve srovnání s následujícím  počinem, zvaný NES to byl prd ve větru.

 

Vlevo americká verze NESu a vpravo japonská verze NESu, zvaná Famicom.

 

 

Jak jsem již zmínil, tato herní konzole byla v té době revoluční. Nabízela možnost si zahrát tehdy velice běžné 8-bitové hry, které se prodávaly ve formě tzv. cartridgí (čti kartridží), což byly vlastně takové kazetky, které se poté vkládaly do speciálního slotu na konzoli, poté se zmáčklo tlačítko “power“ a už to jelo. Žádná instalce, prostě zasuň, pusť a hraj. Škoda, že se v moderní době od vydávaní her na cartridgích upustilo, protože pro mě to byl zdaleka nejlepší způsob, jak se hry mohly vydávat. V porovnání třeba s takovým CDečkem, kdy stačí načítací stranu CDčka trochu poškrábat, tak jste mohli své hře říci pápá. Cartridge jste mohli poškrábat, mohla vám na něj nechtěně ukápnout kapka vody nebo spadnout z větší výšky a hře samotné se nic nestalo. Pokud teda ono poškození nějak nenarušilo vnitřek cartrige nebo konektory, ale jen vrhní plastovou vrstvu, která sloužila jako ochrana právě před poškozením. Co se týče konstrukce cartridgi, tak existovala varianta jak pro Famicom a tak pro NES. Pro NES byly typické, že cartridge byla protáhlá trochu do výšky, za to co u Famicomu se spíše více podobaly tvarem kazetám do rádia.

 

K porovnání obě verze cartrigí pro hru Air Fortess

 

 

Konzole tehdy disponovala řadou ovládacích příslušenství, ze kterých asi nejlegendárnější jsou ony designově velice pěkné ovladače o pouhých čtyřech tlačítkách a směrovými šipkami (s tím byste si asi Flight Simulator nezahráli dámy a pánové 😀 ), kterýma se ovládala většina her. Dále zde máme legendarní světelnou pistoli neboli Zapper, jejiž funkci si vysvětlíme někdy jindy. S touto pistolí šlo “střílet“ kachny např. ve hře Duck Hunt, westernovské bandity ve hře Wild Gunman či cvičné terče v Hogan’s Alley. Hry, které se ovládají světelnou pistolí nevyšlo sice moc, ale taky jich nebylo málo. To vám mohu zaručit. Svou konstrukcí se taky Zapper lišil. V případě NESu Zapper vypadal spíše jako pistole, ukradená z nějakého sci-fi filmu, zatímco Famicom verze vypadala spíše jako obyčejný colt nebo revolver. Jen je škoda, že tato pistole se nedá dneska napojit na modernější televize. Se svou kontrukcí to ani není možné, protože je uzpůsobena na součástky televize, které byly tehda zcela běžné. Ano mluvím o těch tlustých bednách, které už dneska skoro nikde nejsou. Dnešní televize obsahují součástky, které logicky v té době ještě neexistovaly, proto dneska není možné tuto pistoli zapojit do moderních televizorů. Sice jsem na YouTube viděl hodně videí, kde si to nějaký človíček uzpůsobil, aby pistole byla kompatibilní s modernější televizí, ale bylo nutné “kuchnout“ do samotné pistole, ale na tohle si já, coby po technické stránce slabý člověk natroufám. To by si spíše koupil něco takového, jen kdyby to bylo levnější a bylo v Čr. V případě ovladačů to je jiná. Ty dneska celkem za levno seženete na Ali expressu i s USB koncovkou a můžete si je potom zapojit na PC a nakonfigurovat v NES emulátoru, ale to už není takový herní požitek jako tehda před starou bednou, ale pořád lepší než klávesnice 🙂 Každopádně toto zmiňuji proto, že já sám jsem si dva ovladače z Ali expressu pořídil a přišly i celkem z Číny rychle. Akorát si teď herní požitek s něma nemohu dopřát, protože už nějakou dobu oba dva ovladače mají “propůjčené“ mojí rodiče a směle s něma hrají jako starých času Dr. Maria 😀 Ale však já si jednou pro ně dojdu 🙂

 

Verze ovladačů pro NES a Famicom. Nahoře NES a dole Famicom

 

Verze Zapperu pro Famicom

 

Verze Zapperu pro NES

 

V případě dalšího příslušenství už je tak zmíním Power Glove, herní rukavici, která dokázala snímat pohyby vaší ruky v některých hrách. Poté Quick Shot, joystick, který byl spíše určen pro hry typu Galaga a báli jste se, že si u této hry vymačkáte tlačítko A nebo B. Tady je tento problém vyřešen tlačítkem autofire, které po se zmáčknutí chove jako byste nepřetržitě a bez přestávky mačkali tlačátko pro střelbu. Vlastně i obdoby normálních NES ovladačů s autofire tlačítky jsem na Ali expressu taky viděl. Ovládacích příslušenství bylo daleko víc, ale myslím, že není potřeba zmíňovat všechny. Třeba takový Robot R.O.B nebo Familly Fun Fitness.

 

Z externího příslušenství zde mohu zmínit např. redukci Catridgí, která byla k dispozici pro případ, že jste vlastnili Famicom catridge, ale konzoli jste měli NES. Slyšel jsem i zvěsti o příslušenstvích, kde jste mohli napsat cheat kody a hru projet s cheaty nebo o vychytávce, která vám umožňovala hru ukládat a načítat i jinak než že jen dojdete do určité úrovně hry a zobrazí se vám “continue“ kód, který po spuštění hry potom zadáte v hlavním menu.

 

Famicom catridge napojená do NES Cartridge Converteru

 

Nemusím zmiňovat, že v té době ve velkém taky frčely napodobeniny těchto konzolí včetně samotných her. Sám bohužel vlastním pouhou napodobeninu této konzole. Tyto napodobeniny byly výrazně pod cenou a to vysvětluje, jaktože mí rodiče si tehda i přes svou spořivou povahu tuto konzoli pořídili. Tyto napodobeniny jste mohli získat buď v nějakých kamenných obchodech nebo u vietnamských prodejců. V případě mých rodičů to teda to naštěstí nebylo pořízeno u žádného vietnamského prodejce, ale v jakémsi kamenném obchodu v Polsku, tak to vysvětluje, proč nám ona konzole vyhořela až 10 let po koupi a ne po 10 hodinách. Pardon, já musel 😀 Co se týče cartrigí samotných, tak napodebeninu šlo poznat tak, že když jste hru zapli, tak jste mohli vidět menší vizuální rozdíly. Např. že ve hře chybí v hlavním menu chybí název hry, licenční ujednání a rok vydání. Nebo v případě hry Tennis, chyběl v zadu v hledišti nápis Nintendo.

 

Nelicencovaný Tennis, chybí nápis Nintendo vlevo nahoře

 

Lincencovaný Tennis, tak jak má vizuálně vypadat. Nintendo nápis vlevo nahoře je na své místě.

 

Tady náš koupený domácí miláček :3 Bohužel dnes už vyhořelý a taky napodobenina, ale nikoho to v té době netrápilo. Toto napodobenina Famicomu dodávám.

 

Nebo krom těchto napodobenin se taky mohlo stát, že třeba jste si koupili catridge s Batmanem, ale po spuštění hry zjišťujete, že jste si vlastně koupili Maria. Ale co asi bylo největším kalibrem těchto napodobenin bylo prodávaní cartridgí, které se záhadně jmenovaly “1000 in 1“ (nebo í víc), kde podle všeho mělo být přes tisíc her na jedné catridgi. Na některých tomu tak bylo, že opravdu catridge obsahovala tisíc jednotlivých her, ale z naších zkušeností nám jedna cartridge díky tomu crashovala po spuštění hry. Ale ve většině těchto případů tyto tzv. 1000 in 1 catridge nabízely jednu a tu samou hru ve vícero variantách. Že například hrdina hry byl silnější, nezranitelný, střílel či chodil rychleji atd. Na těchto catridgích jste se taky mohli potkat i se zkomolenými názvy her. Donkey Kong se třeba někde mohl objevit jako King Kong atd.

 

 

 

Nintendo Entertainment System vydržel v prodeji do roku 1995 (čili do mého narození). Prodalo se přes 60 milionů kusů. Poté se na scéně objevil nástupce Super Nintendo Entertainment System, zkráceně SNES. Ale o tomhle kousku až někdy jindy. Jsem rád, že jsem díky rodičům, kteří si tuto konzoli pořídili pro své tehdejší herní potěšení mohl poznat, a na nějakou dobu se k ní upnout a poznat její nejznámější tituly jako jsou např. Super Mario Bros. Dr. Mario, Duck Hunt, Battle City, Hoggan’s Alley, Metroid a mnoho dalších. Kdybych si měl vybrat, kterou retro konzoli bych si mohl zadarmo odnést, tak bych určitě zvolil právě NES. U této konzole jsem strávil (společně ještě počítačem) nejvíce času nevyměnil bych tyto časy za nic na světě. Ano zvažoval jsem i možnou koupi toho maličkého retro kousku zvaný “Nintendo Classic Mini: NES“. Sice jsou tam už předem integrovany největší pecky té doby, ale co z toho, když tam nemůžete integrovat další. A o nemožnosti si opět zastřílet ze Zapperu už ani nemluvím. Raději si pořídit komplet originál a někde splašit starou bednu a další catridge než si kupovat novodobou změnšeninu, která stejnak působila jako marketingový tah před příchodem Nintenda Switch.

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

Archiv pro měsíc: Květen 2018

Způsobují video hry sklony k zabíjení?

Posláno 3.5.2018  v Herní zápisník

Velmi kontroverzní téma, o kterém si taky myslím svoje. Způsobují video hry sklony k zabíjení? Nebo dá se toto srovnat se závislostí na drogách nebo alkoholu? Ne. Pokud nejste nějaký (s prominutím) duševně labilní kokot zavřený v nějakém ústavu/léčebně pro mentálně choré, co má čirou náhodou přístup k počítači nebo konzoli. To, čím  televize krmí lidi, že nadměrné hraní video her po nějaké době způsobuje vražedné sklony je pouhý výmysl. Nic jiného než prachsprostý výmysl, protože všichni ti tzv. odborníci, kteří jsou většinou náhodní lidé oslovení někde random na ulici nebo nějací pseudo psychologové vnímají jen jeden úhel pohledu. Tito strašní experti na herní průmysl se tváří, jak této tématice strašně rozumí, ale nikdy nevnímají video hry všemy směry a existuje pro ně pouze jeden žánr hry. A to jsou akční střílečky a brutalita v nich. Pokud teda hraju třeba Postal (který je teda krvavý celkem dost), tak jsem automaticky považován za někoho, komu dříve či později rupne v bedně, z kůlny vytasí starou zrezlou kosu a půjde někomu kosit hlavy na ulici? Ano přesně taková je logika těch, co ony nesmysly vypouští v televizi z úst. Pokud má člověk vše duševně v hlavě srovnáno a není zbaven svéprávnosti, tak by ho nikdy nenapadlo po hodině strávené třeba u Super Mario Bros jít ven a skákat lidem po hlavě nebo skákat hlavou do stropu, snažíc se ho rozbít za účelem, aby se z něj začly sypat dukáty 🙂 Přesně takový případ tohoto negativního smýšlení vůči video hrám je i můj táta. Když projde kolem mě do ložnice a já hraju třeba nějakou pitomou adventuru, kde se jednou v nějakém okamžiku ozve zvuk výstřelu z pistole, tak už se mě táta ptá, kolik že jsem už jich v té mé virtuální “třetí světové“ zabil a jestli jak vysoké mám score. No, vysvětlovat někomu takovému, jak je trapný a vůbec ničemu nerozumí už nemám sílu.

 


Nejprve si zjistěte podstatu video her a teprve potom točte reportáž. Ale tak co. Negativní reklama je pořád reklama 😛

 

Setkal jsem se i s názory, že závislost na video hrách by se dala srovnat se závislostí na alkoholu nebo drogách. To snad nemyslíte vážně. Vůbec žádného laika co v životě video hry nehrál nenapadne, že existuje i jiný žanr her a že vlastně hry v některých případech vás toho dokáží naučit více než škola. Třeba já díky několika opakovaným hraním video her jsem pochytal hodně anglických výrazů (ne jen těch sprostých, jak by nějaký chytrák chtěl říct/napsat) a respektive mou celkovou úroveň angličtiny jsem piloval spíše ve hrách než někde nad nějakou učebnicí nebo nad slovníkem. Nebo třeba takové strategie. Ty vás krom jazykových znalostí dokáží naučit i logicky přemýšlet, smysluplně uvažovat a nebo adventury vás v některých případech naučí rozhodnout se, co je správné a co špatně. Bohužel ale média a bulvár vždy záměrně vyberou jen to špatné a co kazí reputaci hernímu průmyslu. Mluvím o již výše zmíněných duševně labilních jedincích, kteří u hraní her řvou jak blázni a když se je někdo pokusí od hraní odtrhnout, tak už nastupuje značná míra agrese. Myslím, že následující příklady mluví samy za sebe.

 

Takových pablbů je spoustu, ale tohle nejsou hráči, ale SRÁČI…

 

Potom se není čemu divit, když v televizi a na internetu ukazují pouze tu negativní stránku věci a lidé tomu potom slepě věří. Ano, souhlasím, že tihle magoři, kterým už z toho gamingu hrabe je dost, ale je třeba taky oddělit zrna od plev a uvědomit si, že ne hnedka každý hráč je duševně labilní psychopat. Já se přiznám, já taky občas někdy u nějaké hry zakleju, ale rozhodně ne jako třeba onen němčour. Prostě občasné vynadaní k hraní video her patří. Že se ale někdo u her neumí ovládat není můj problém nebo ostatních hráčů či samotného herního průmyslu. Každý hráč je samostatná myslící jednotka a holt jsou tady ti dobří i ti špatní.  Ne všichni jsou takoví, jak popisuje televize a bulvár. Sice tráví svůj veškerý volný čas seděním před monitorem, ale nemusí to být hned tím, že jsou prostě závislí a nedokáží bez toho žít. Dneska se dá na gamingu vydělávat milony (nevím, jak v Čr, ale v zahraničí to jede ve velkém) pomocí streamování, let’s playování na YouTube nebo účastnění se nějakých online turnajů. Prostě to není o závislosti, ale holt to dnes někteří mají jako svou práci. Sice tady v Čr si to opět moc představit neumím, ale v zahraničí toto jede rozhodně ve velkém a nikdo kolem toho nemá žádné negativní kecy. Možná tak jedině nějací haters.

 

Je taky si potřeba uvědomit, že herní průmysl se stále vyvíjí ku předu a nic ho nezastaví. A už vůbec ne nějaké hledání špíny a znehodnocování jej. Naopak ho to ještě více zviditelní a udělá se mu zadarmo reklama. Ano, mám taky vůči pokroku herního průmyslu své osobní výhrady, ale žádná z oných výhrad se nerovná tomu, co tvrdí média. Že video hry způsobují sklony k zabíjení. Mě jde o tu pokrokovou stránku herního průmyslu. Ale to už je na jiné povídání.

 

Takže těď všem těm tzv. expertům dám dvě rady:

 

1.) Přestaňte strkat ten váš “brouk pytlíkovský“ nos do věcí, kterým vůbec nerozumíte nebo se na danou věc přestaňte dívat jen z jednoho úhlu pohledu a zjistěte si veškerá fakta než začnete soudit.

 

2.) Nevěřte všemu, co se říká v televizi, protože ne vždy to je tak černé, jak to vypadá. Televize, média a respektive i bulvár vždy mají ve zvyku věci značně zveličovat, překrucovat a vymyslet si svou vlastní pravdu.

 

Závěrem ještě řeknu, že ano, někteří jedinci jsou takoví jací jsou. Sedí u toho monitoru několik hodin každý den, některým z toho může značně hrabat, ale hrám a hernímu průmyslu to nedávejte za vinu. Že je nějaký duševně labilní kterén kreténem není problém nikoho jiného než onoho kreténa. A srovnávat zavislost na videohrách se závilostí na alkoholu či drogách? Ale no tááááák 🙂

 

Máte k této tématice co říct? Klidně se mi v tady v komentářích vyjádřete 🙂

[Nahoru]

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich